BLOG

Sebehodnota u různých typů dětí

dve-deti-sedi-rodice-stoji-za-nimi

Dobrá sebehodnota znamená, že si člověk váží sám sebe a respektuje druhé lidi. Nejde o „přehnané sebevědomí“ – člověk s dobrou sebehodnotou nepotřebuje sobě ani okolí dokazovat, že je „dost dobrý“, on tomu věří. Zná své silné stránky a umí je využít, aby byl spokojený a úspěšný. Uvědomuje si své slabiny, ale toto vědomí mu nebrání pouštět se do nových výzev a vyrovnávat se s překážkami.  

Jak se dobrá sebehodnota u dětí utváří?

Především je potřeba dávat dítěti najevo, že ho přijímáme takové, jaké je. Neznamená to, že dítěti všechno dovolíme. Dítě se musí naučit vnímat hranice a zažívat frustrace, kdy nemůže dělat nebo dostat to, co chce. Mnoho rodičů bohužel vychovává dítě v duchu „podle sebe soudím tebe“ a očekává, že to, co by vyhovovalo jim, bude dobré i pro jejich dítě. Pak jsou zklamaní, když se dítě chová jinak, než očekávají. A dítě si jejich zklamání vyloží tak, že není dobré takové, jaké je. Do šesti let se totiž jeho sebehodnocení odvíjí výhradně od toho, co o něm říkáme a jak se k němu chováme my rodiče. Sebehodnota dítěte se v důsledku toho může narušovat a do budoucna hrozí dva scénáře:

  • Dítě se naučí potlačovat své potřeby, dělá jen to, za co je chváleno a rodiče mu přitom dávají najevo svou náklonnost. V dospělosti takový člověk odvíjí své sebehodnocení především od toho, co si o něm myslí druzí, snadno se stane závislým na mínění druhých, podléhá autoritám, přijímá roli oběti.
  • Dítě jde do skryté či otevřené opozice, vzdoruje autoritám. Soupeří s ostatními a snaží se mít nad lidmi a situacemi kontrolu, aby jej nemohli konfrontovat s tím, jak slabý je uvnitř.

Sebehodnota u různých typů dětí

Každé dítě má silnou vrozenou složku osobnosti. Tu od batolecího věku intenzivně projevuje a potřebuje cítit, že mu rozumíme a nesnažíme se ho předělat k obrazu svému. Když vrozebné potřeby dítěte zpochybňujeme nebo mu v jejich naplňování přímo bráníme, cítí, že by mělo být „jiné“ a dlouhodobě to může narušovat jeho sebehodnotu.

SJ typy: Stabilita, předvídatelnost a spolehlivost

Pro tyto děti jsou zásadní pravidla. Hlídají, aby je ostatní dodržovali, a upozorňují, když jejich porušování. Obviňujeme je z žalování, ony se ale pouze ujišťují, že pravidlo ještě platí. Také potřebují, aby se věci děly tak, jak jsou zvyklé, abychom se příliš neodchylovali od pravidelného režimu a na všechno jsme je připravovali. Nemají totiž rády překvapení. Tyto děti také potřebují velmi konkrétně vědět, co se od nich očekává, nemají rády volné zadání. Pocit nepochopení a nepřijetí v nich vyvolávají věty typu:

„Ty nemáš radost? Chtěla jsem ti udělat překvapení!“
„Buď kreativní! Neobkresluj od kamaráda, máš přece svou hlavu.“
„Ne všechna pravidla se musí dodržovat doslova.“

SP typy: Akce teď a tady, svoboda a okamžitý dopad

Děti s těmito vrozenými potřebami potřebují nové podněty, vítají akci a změnu. Okolní svět si potřebují doslova „osahávat“ – tedy poznávat svými smysly. Žijí „teď a tady“ – neřeší minulost ani nepředvídají dopady svého chování v budoucnosti. Potřebují nejdřív něco udělat, aby viděly, co se bude dít, ne si představovat, co by se mohlo stát. Pro rodiče bývá náročné, že když něco chtějí dělat, chtějí to dělat hned, nechtějí čekat a promyslet varianty a důsledky – situace vyhodnocují až zpětně. Často pak slyší tyhle věty:

„Kdybys vydržela alespoň chvíli v klidu!“
„Tobě to jde jedním uchem tam a druhým ven!“ 
„Jsi nezodpovědná! Měla sis to nejdřív rozmyslet!“

NF typy: Hlubší smysl, jedinečnost a harmonie

Děti s těmito vrozenými potřebami nepotřebují tolik fyzické akce – aktivní jsou především ve svých představách. Taky stavějí lego, jezdí s autíčky a oblékají panenky, ale podstatnější jsou příběhy, které k tomu rozvíjejí – ať už nahlas nebo ve svých hlavách. Zároveň jsou to děti velmi citlivé na pocity a potřeby druhých, ale také přecitlivělé na to, jak se druzí tváří a jestli je mají dost rádi. Víc než jiné typy potřebují cítit opravdové přijetí, souznění s rodiči. Místo toho často slýchají věty, které vnímají jako naprosté nepochopení jejich podstaty a narušují jejich sebehodnotu.

„Proboha, proč se ze všeho hroutíš!“
Takových blbostí, co tě napadají, se fakt nemusíš bát.“
„Tenhle nápad je fakt mimo, to určitě nepůjde udělat.“

NT typy: Rozumět a prověřovat, kompetentnost a zdokonalování

Děti tohoto typu hledají ve všem logiku. Chtějí jít do hloubky a chápat, jak věci fungují. Chtějí taky logicky zdůvodnit, když po nich něco chceme – a „protože jsem to řekla“ není logický důvod. Tyhle děti potřebují také zlepšovat své schopnosti – nechtějí, abychom jim pomáhali, vnímají to jako podceňování. Měly by mít možnost si na všechno přicházet samy.

Jejich sebehodnotu narušuje přístup charakterizovaný větami:

„Neptej se, proč to máš dělat, prostě jsem to řekla, tak to udělej.“
„Přestaň nad tím dumat a začni něco dělat.“
„To nezvládneš, to je moc těžké.“

Univerzální rada na závěr?

Měli bychom si hlídat, abychom svou radost z dítěte neprojevovali jen ve chvílích, kdy se chová v souladu s naším očekáváním. Měli bychom být schopni přijímat a vidět pozitivně i projevy, které my tolik neoceňujeme, protože jsme sami jiní, ale dítě na nich jednou postaví své vztahy i profesi.

K tomu nám pomůže, když budeme vědět, jaké dítě doma máme a jak se dětská verze projevů jeho osobnosti promítne do jeho dospělosti.

Tak třeba z dítěte, které je velmi akční a často testuje hranice, se může stát záchranář nebo lékař na ARO, protože bude umět výborně řešit krizové situace.

Nebo dítě, kterého se snadno něco dotkne, může být jednou psychologem, protože bude citlivý na prožívání druhých lidí.

Více se o typech osobnosti u dětí dočtete v knize Nejsou stejné a dospělé verze typů najdete v knize Ani mámy nejsou stejné.

A pokud si pamatujete nějaké věty, které vás v dětství zraňovaly, protože jste se při nich cítili nepochopení, napište je do komentářů 🙂

Sdílejte s přáteli

Komentáře k článku

  1. Michaela

    6. 5. 2022 (16:16)

    Měl jsem vždycky dojem, že moje potřeby nebyly přijímány jakoby ještě o úroveň výš – potřeby přirozené na úrovni vývoje dítěte jako je pohyb, potřeba společnosti nebo pozornosti, komunikace. Na základě toho mi pak byly přisuzovány nálepky jako že jsem „zbrklá“ a „hrozně divoká a rozjívená“ když jsem jako malá toužila po volném pohybu nebo „ukecená“, když mi chyběli lidi kolem a neměla jsem si s kým povídat nebo naopak „líná“ když jsem v pubertě toužila po čase o samotě a ve své hlavě.
    Jsem opravdu ráda, že můžu tohle nálepkování, co ve mě zakořenilo zkoušet rozeznávat a stírat a pokoušet se tak nepřenášet to na své děti.

    Odpovědět

Napsat komentář

Skvělé — jsem ráda za váš zájem

Některá videa zveřejňuji zdarma, abyste měli možnost vyzkoušet, že to myslím s vaším sebepoznáním dobře. Pokud by vás zajímala videa další, stačí zadat váš e-mail a já vám je ráda pošlu.

Šárka