Nepřeceňujme vysvědčení

Už brzy přinesou školáci domů vysvědčení. Je dobré za něj děti odměnit nebo v případě špatného hodnocení potrestat? A co je důležitějšího než vysvědčení jednou za půl roku? Čtěte dál a dozvíte se víc.

Proč děti vlastně dostávají vysvědčení? Tento list papíru shrnuje, jaké výkony dítě podávalo a jak se snažilo v průběhu jednoho pololetí. Jenže mnohem důležitější je, jak se s hodnocením pracuje v průběhu školního roku. Optimální je, pokud dítě získává od učitele zpětnou vazbu průběžně a srozumitelně během celého pololetí. Nemělo by chybět ani doporučení, co by mohlo zlepšit. V ideálním případě by dítě mělo mít možnost své učení ovlivňovat – co a jak se bude učit – a své pokroky samo vyhodnocovat. To všechno totiž přispívá k tzv. vnitřnímu pocitu kontroly, což je klíčové jak pro vnitřní motivaci k učení, tak pro prevenci stresu z učení.

Omezte kontrolu, nabízejte podporu

O prospěch dítěte bychom se my rodiče v ideálním případě měli zajímat v průběhu celého roku. Dnes má většina škol elektronické systémy, které to umožňují. Vysvědčení by nás pak nemělo nijak překvapit. Důležité ale je mluvit o škole a učení se samotným dítětem průběžně po celý rok.  

Rodič by ale neměl svého potomka kontrolovat. Dítě samo by mělo cítit odpovědnost za své učení. Maminky a tatínkové by měli dát svému potomkovi najevo, že mu na něm záleží a že má jejich podporu.

„Rád ti pomůžu, aby se ti v učení dařilo. Je to ale tvoje zodpovědnost a já tě nebudu do ničeho tlačit jenom proto, že to chci já.“

Zkusme tedy zapomenout na věty vyjadřující kontrolu („Jak to, že sis ještě neudělal domácí úkol!“), ale raději nabízejme podporu, např. s vysvětlením zadání nebo řešením úkolu. Odpovědnost je ale stále na dítěti – ono se rozhoduje, jestli pomoc přijme. Jedná se o přístup, který zvyšuje tzv. vnitřní pocit kontroly, který úzce souvisí s vnitřní motivací. Více se o tomto přístupu a také rodičovských obavách, která mu stojí v cestě, dočtete zde.

Nebude si chtít ublížit?

Dle údajů Linky bezpečí z posledních let naštěstí klesá počet dětí, které volají kvůli vysvědčení. Co je ovšem jisté, je fakt, že si kvůli vysvědčení nebude chtít ublížit dítě mající zdravou sebehodnotu a dlouhodobě dobrý vztah s rodiči.

Dítě může mít narušenou sebehodnotu například proto, že se od mala cítí nepochopené, příp. rodiče na něj mají vysoké nároky, ale zároveň mu nedávají podporu při učení. Kvůli tomu nezná své silné stránky, nezvládá emoce a není odolné, aby se dokázalo vyrovnat s neúspěchy a překážkami. A to je mnohem větší problém než to, že nemá na vysvědčení z pohledu rodičů ideální známky.

Trestat za špatné vysvědčení? Raději pátrejte po příčině

Co je pro vás špatné vysvědčení? Pár dvojek mezi samými jedničkami, nebo většina trojek a čtyřek? Nejprve se zkuste zamyslet, jaké máte měřítko vy sami coby rodiče. A pak popřemýšlejte, jaké důvody stojí za nepříliš povedeným vysvědčením vašeho dítěte. Může mít např. dosud nediagnostikované poruchy učení, nebo se může ve škole cítit špatně kvůli vztahům ve třídě. Možná by ale potřebovalo více podpory, protože učivu nerozumí, příp. prozatím nemá rozvinuté dovednosti, aby dokázalo svou přípravu do školy zvládat samo.

Existují však i děti, které „nezaberou, dokud jim neteče do bot“. O nich často rodiče slyší „Má navíc, jen kdyby se trochu snažil.“ Tento přístup může souviset s typem osobnosti, který neustále optimalizuje, kolik úsilí vydá, aby mu to stálo za to. Takové děti se začnou více učit třeba až před přijímacími zkouškami na střední školu. Každopádně tresty v žádném případě nic nevyřeší.

Jak reagovat na hezké vysvědčení? Odměny se nedoporučují

Jinou otázkou je, zda a jak odměňovat za „dobré“ vysvědčení. Pokud je dítě nadané a učení mu jde tzv. samo, je vůbec za co ho chválit? Já bych vysvědčení nespojovala s odměnami ve stylu – když budeš mít dobré známky, koupím ti nový telefon nebo to lego, co si přeješ. Odměny totiž nemají pozitivní dopad na učení. Pokud je to v silách dítěte, možná si kvůli odměně zlepší nějakou známku, ale nezvýší to dlouhodobě jeho motivaci k učení. Ta se naopak odměnami ztrácí. Přirozená zvídavost, která je typická pro děti, než nastoupí do školy, se mění na učení se kvůli lepším známkám, potažmo odměnám za ně. Je prokázáno, že děti, kterým jde o dobré známky, mají tendenci se vyhýbat náročnějším úkolům a minimalizují své úsilí – věnují se jen tomu, co jim přinese úspěch a dobrou známku.

Svým třem dětem jsem vždycky říkala, že nejde o známky, ale o to, co se ve škole učí. A při příležitosti vysvědčení bychom si s dětmi mohli udělat takové ohlédnutí za uplynulými pěti měsíci – co ho bavilo, co méně a proč, co se mu dařilo, v čem si dítě myslí, že se ve škole zlepšilo, co mu při tom pomáhalo, jaké cíle si dává pro další pololetí či školní rok apod.

Poznámka: Problematice zdravého sebehodnocení se věnuji ve své nejnovější knize Milovat nestačí. Ta přináší řadu příběhů ze života, které ukazují, že všechny děti nejsou stejné. Díky Teorii typů, vám také pomůže pochopit vaše potomky a zlepšit vzájemnou komunikaci.