Příběhy

Teorie typů mnohým pomohla v životě. Nahlédněte do skutečných příběhů. Často se výchovy ani netýkají, ale jde o seberozvoj a zlepšení komunikace s okolím. Teorie typů nepomáhá maminkám jen s výchovou, ale i s jejich sebeúctou, vztahy s jejich mámou, partnerem a přáteli.

22 skutečných příběhů

Mateřství nemusí být jen o pocitech selhání

Chceme-li lépe rozumět různým náročným situacím ve výchově a vědět, jak správně reagovat, nestačí znát potřeby a typy osobnosti našich dětí. Ideální je znát i své vlastní potřeby. Ony jsou totiž "brýlemi", kterými se na své děti díváme. Rozumět dětem je mnohem jednodušší, když nejdřív pochopíme sami sebe. — Šárka

mama-s-dvema-malymi-detmi-v-brylich

„Když jsem se dostala ke knihám od Šárky, už jsem měla načteno o výchově dětí spoustu věcí, ale ne všechno fungovalo. Ovšem TT… To bylo jako objevení zlatého grálu – teprve teď do sebe začala spousta věcí zapadat, ale opravdu komplexně! Nejen po stránce výchovy dětí z hlediska jejich typu, ale i v porozumění sama sobě. A to pro mě bylo zásadní.

Díky lepšímu pochopení sebe a svých vrozených potřeb dokážu situace s dětmi lépe rozklíčovat. Vždycky jsem si například myslela, že moje snaha lpění na tom, jak se mají věci dít, je program, kterého je potřeba se zbavit. A přitom to byla vlastně celou dobu ‚jen‘ moje vrozená potřeba předvídatelnosti. Mraky situací se takto, díky znalosti TT, vyřešilo vlastně jakoby samo! Já přestala na děti tolik tlačit a naučila jsem se líp ošetřovat sebe a ony jsou zase díky tomu víc v klidu. A samozřejmě je i výrazně snazší vycházet dětem vstříc, když člověk v krizové situaci ví, jak, kam a na co se zaměřit primárně.

I teď, pokaždé když vezmu knížku do rukou, musím se podivovat, jak výrazně se rozšiřuje repertoár toho, co je vlastně pro koho ‚to normální‘. Je to neuvěřitelně osvobozující a jako bonus k tomu přichází i uvědomění, že člověk není neschopný. Stačí jen jiný úhel pohledu na nějakou situaci a mateřství najednou nemusí být jen o pocitech jednoho selhání za druhým.“

Hanka Petlachová

Zobrazit celé

Konečně si nepřipadám jako neschopná matka!

Vychovávat určité typy dětí je obtížnější než jiné. Zejména děti s vrozenými potřebami svobody a akce teď a tady bývají pro mámu výzvou - ta si pak snadno připadá neschopná. Obzvlášť když si okolí přisadí, že je málo důsledná. Martina už je klidnější - rozumí totiž více sobě i dětem. — Šárka

mama-drzi-dvouletou-dceru-na-rukou

„Milá Šárko, zakoupila jsem obě Vaše knihy a moc za ně děkuji! Nikdy mi nefungovaly univerzální ‚návody‘ na výchovu. Z mateřství jsem byla spíše frustrovaná, jelikož moje děti nikdy neposlechnou, vždy si dělají vše po svém a jdou okamžitě do akce. O dceru se někdy i doslova bojím. Jsou vždy o dva kroky přede mnou a dávat jim hranice je někdy na hranici mých vlastních fyzických sil. Teď se do toho narodilo miminko a jsem velmi zvědavá, jestli bude také takové živelné nebo mě čeká něco, co ještě neznám.

Díky objevení Teorie typů mi ale do sebe vše daleko více zapadá. Dokážu více porozumět dětem, ale díky knize o mámách hlavně i svým vlastním vrozeným potřebám a konečně si nepřipadám jako neschopná matka. Doufám, že někdy budu moci zajít i na Váš seminář, baví mě to pozorovat a orientovat se v tom. Ať se Vám moc daří!

Martina Halmová

 

Zobrazit celé

V dětech už nevidím nevychované čertíky

Nesoudit druhé podle vnějšího chování, ale dívat se na ně z hlediska jejich vnitřních potřeb - to je klíč k porozumění dětem i dospělým. Magda už ho má - díky tomu se na děti nedívá jako na nevychované čertíky, ale vidí v nich touhu něco zažít, touhu po svobodě a silnou potřebu kompetence. — Šárka

V dětech už nevidím nevychované čertíky

„Knih o výchově a rodičovství jsem přečetla celou řadu, žádná mi nedala to, co jsem hledala. Pak jsem se dostala ke knize Nejsou stejné. Z počátku se mi nečetla úplně dobře, vadilo mi, že nerozumím zkratkám jednotlivých typů. Pak jsem přestala řešit význam písmenek a četla obsah, což mi výrazně usnadnilo přečtení celé knihy, byť jsem mnohé odstavce musela číst vícekrát. Přišlo mi zajímavé se na dítě i na dospělé začít dívat z hlediska jejich vnitřních potřeb, nesoudit je jen podle vnějšího chování, to byl klíč.

Přečtení druhé knihy ‚Ani mámy nejsou stejné‘ bylo už jednoduché, znala jsem jednotlivé typy a věděla jsem, co čtu. Přesto mi druhá kniha přišla ještě lepší, víc jsem se v ní (logicky) nacházela. Na obou knihách byly velmi přínosné části s praktickými příklady. Byť jsem zatím neodhalila přesný typ mého dítěte, tak jsem si ujasnila svůj vlastní, dalších členů rodiny a lidí ve svém okolí. Pomohlo mi to pochopit, proč jsou k něčemu kritičtí, netrpěliví, zdánlivě nechápaví… začala jsem lidi kolem sebe mnohem víc tolerovat, došlo mi, že ne každý musí mít a dodržovat plány, být zodpovědný a na minutu dochvilný.

Začala jsem víc pátrat po otázce proč, namísto strohého vyhodnocení vnějšího chování, které nic nepřinášelo. Zejména mi to pomáhá učit se být chápavější k dětem, které neodpovídají mým zkresleným představám, nevidět v nich nevychované čertíky, spíše v jejich chování vidím touhu něco zažít, touhu po svobodě a silnou potřebu kompetence. Samozřejmě u dospělých a větších dětí není Teorie typů samo spásná, je potřeba vidět jejich minulost a zkušenosti, které zásadně ovlivňují jejich chování, nicméně vnitřní potřeby a motivace zůstávají, podle mého názoru, po celý život stejné. A jako bonus jsem dle svého typu zjistila, co by mi mohlo pomáhat ve zvládání stresu a opravdu jsem podnikla konkrétní kroky, které přináší výsledky a neskutečnou úlevu.“

Magdaléna Štolcová

 

Zobrazit celé

Syn hlídá pravidla, dcera na ně kašle

Děti nejsou stejné. I když je vychováváme stejně, jsou každé jiné. Martině pomáhá Teorie typů chápat potřeby dětí i své vlastní reakce. V jejich rodině rozhodně platí, že v rozmanitosti je krása :-). — Šárka

Chlapec a dívka se smějí

„Po psychosociálním výcviku mě teď dál rozvíjí Teorie typů. Věci, které jsem prozatím o sobě nevěděla, a ono to dělá ‚klik‘. Přesně to zapadá a dává mi vysvětlení některých mých pocitů a reakcí, které jsem do té doby přehlížela a nedávala jim váhu. Teď nad nimi přemýšlím. A snad i mnohem lépe rozumím lidem okolo – jsem v úžasu, jak to mají druzí jinak.

Například syn Šimon mi dřív pořád připomínal, co jsem řekla, ptal se, proč už to neplatí. Třeba ráno je hezky a já navrhnu, že bychom mohli jít k řece. Během hodiny se to ale změní, protože se mi v hlavě zrodil lepší nápad – jít s kamarádkou a jejími dětmi do parku a už jsem to stihla i domluvit. Pak se mě Šimon zeptá, kdy už půjde k řece. Já mu nadšeně líčím změnu plánu a on je celý zklamaný, že se těšil a že jsem ráno přece říkala něco jiného. V takových situacích mě dřív štvalo, že se na mě zlobí, že nemá radost. Díky znalosti Teorie typů se v tom, co říkám, už dost krotím. Aby to nebyl proud nápadů a možností, ale jen to, co se opravdu stane.

Dcera Klárka je úplně jiná, na pravidla celkem kašle, od narození musí být po jejím. Taky se pro cokoliv kamkoliv dostane. Prostě něco si usmyslí, tak to bude mít. Někdy je úplně v pohodě – dokáže naslouchat, spolupracovat, být empatická, ale také je to asi tím, že jsme se s manželem naučili s ní pracovat – jednat v rukavičkách, aby se hned nezačala vztekat – dávat jí možnosti, vysvětlovat apod. Díky Teorii typů více vnímám, jaká je Klárka úžasná bytost – obdivuju její spontánnost, čtení situací, všímavost, extraverzi (je jediná v rodině), upřímnost (co na srdci, to na jazyku – někdy povídá a ani neví, co bude následovat), roztomilost, propojuje si věci, briskně, trefně nachází řešení situací, o kterých říkám, že to nejde. Jsem tím fascinovaná. I tím, že kouká ‚rukama‘ všechno musí osahat, olízat, ochutnat.

Prostě fascinovaně pozoruju, jak velkolepě je celá ta naše společnost vymyšlená. K tomu mi pomáhá i to, že v naší 4členné rodiny máme zastoupené čtyři různé typy temperamentu.“

Martina Holková

Chlapec se dívá na hodinky

Zobrazit celé

Nebojím se dělat si svůj prostor a věnovat se opravdu tomu, co chci já

Jana má vrozenou potřebu harmonie ve vztazích, a proto tíhne k sebeobětování. Díky Teorii typů a zejména dlouhodobému kurzu si lépe uvědomuje potřeby druhých, ale především nezapomíná na ty svoje. Šárka

Nebojím se dělat si svůj prostor a věnovat se opravdu tomu, co chci já

„Už po základním kurzu Teorie typů jsem získala nový pohled na sebe a své nejbližší. Zjistila jsem, že jsem v pořádku taková, jaká jsem. Kurz velmi dopomohl k mému sebe-přijetí.. Zjistila jsem, kde to s mými nejbližšími drhne kvůli tomu, že máme úplně jiné základní potřeby a kde dochází k nepochopení a došla k většímu pochopení nejen sebe, ale právě i mých nejbližších.

Přihlásila jsem se tedy do dlouhodobého kurzu, který mi odhaluje ještě hlubší zákoutí a znalosti Teorie typů – tedy, jak komunikovat, abychom si lépe porozuměli a otevřeli se v komunikaci jeden druhému. Velmi přínosný pro mě byl blok věnovaný stresovým reakcím, stresorům jednotlivých typů a prevenci stresu. Od té doby, ačkoliv jsem typ zaměřující se na harmonii ve vztazích a díky tomu jaksi přirozeně tíhnoucí k ‚sebeobětování‘ se pro pohodu, harmonii, se nebojím dělat si svůj prostor naprosto bez skurpulí a věnovat se opravdu tomu, co chci já. A kupodivu to funguje – žena a matka pečující o sebe pak má víc energie i na druhé 🙂 Tohle jsou taková slova znějící jako klišé a všichni je známe, ale uvést do praxe to pro mě před absolvováním dlouhodobého kurzu bylo fakt nesmírně těžké.

Už v průběhu dlouhodobého kurzu zjišťuji, že dokážu mnohem lépe v praxi komunikovat i třeba s rodinnými příslušníky, které jsem dřív moc nechápala, někde to drhlo. Teorie typů v dlouhodobém kurzu mě přivádí do mnohem větších hlubin pochopení ostatních lidí.

Původně jsem hodně rozmýšlela, zda do dlouhodobého kurzu jít. Ale nakonec investice do hlubší znalosti Teorie typů je investicí do sebe, komunikace a vztahů s lidmi a je to ta nejlepší investice, kterou jsem mohla udělat.“

Jana Srncová

 

 

Zobrazit celé

Už vím, že nejsem špatná matka a nedělám vše špatně

Je těžké odolávat tlakům okolí, které nejlépe ví, jak byste měla vychovávat své děti. Pavlíně už se to daří lépe. I díky Teorii typů. — Šárka

mama-s-ditetem-na-rukou-a-dve-dalsi-se-schovavaji-pod-sukni

„Mít jen jedno dítě, to nejstarší ‚nevychované a zlobivé‘, jak mi neustále rodina předhazuje, tak snad denně doma brečím do polštáře, jak jsem nemožná matka. Naštěstí mám doma ke ‚zlobivci‘ i ‚ukňouránka‘, a pak teda konečně tu ‚poslušnou holčičku‘… Naštěstí díky vaší knize vím, že NEJSOU STEJNÉ a snad se mi je daří s většími či menšími úspěchy vychovávat s ohledem a respektem k jejich potřebám a s láskou. Navzdory tomu (právě proto!!), že jsou TAKOVÉ!

Kniha Nejsou stejné byla pro mě zkrátka neskutečně osvobozující a moc mi pomohla vnitřně se srovnat a pochopit, že nejsem špatná matka a nedělám vše špatně. A taky, že každý jsme jiný a je třeba si najít svoji vlastní cestu a pracovat s každým individuálně podle svého nejlepšího pocitu. S tímhle nastavením je to všechno u nás doma o moc snazší.“

Pavlína Saudková

Matka s dítětem v šátku a další dvě

 

Zobrazit celé

Naučila jsem se lépe vyjadřovat, aby mě lidé mohli pochopit

Snažíte se chápat druhé? Díky Teorii typů můžete udělat hodně i proto, aby druzí chápali vás. — Šárka

matka-objima-petiletou-dceru

„Teorie typů mi pomohla přijmout sama sebe a začít si užívat svou povahu naplno, bez výčitek. Zároveň mi pomohla porozumět i lidem, na které bych jinak potřebovala návod k použití. Dokážu být mnohem empatičtější a shovívavější; neodsuzovat, ale porozumět. Objevila jsem krásu toho, jak jsme každý jiný a oceňovat na lidech jejich silné stránky a naopak mít pochopení pro ty slabé. Naučila jsem se lépe vyjadřovat, aby mě lidé mohli vůbec pochopit. Každopádně mi to pomohlo k respektu vůči sama sobě a taky to, jak ošetřit své bolesti, využít své silné stránky a žít v souladu s ostatními i sama se sebou. Zní to až idealisticky. Vím. Ale tak to prostě je.“

Valina Kociánová

Zobrazit celé

Ako švihnutím zázračného prútika prestali scény

Aniž si to uvědomujeme, často děti tlačíme do něčeho, co jim není přirozené. A ony reagují křikem a vzdorem. Přitom stačí málo – pochopit, jaké má dítě vrozené potřeby. Pro Magdu to bylo skoro jako kouzlo. — Šárka

matka-drzi-na-rukou-dvouleteho-syna

„Kniha ‚Nejsou stejné‘ je to najlepšie, čo som si pre seba za posledné dva a pol roka materstva kúpila. Pomohla mi zorientovať sa ako v sebe, ale hlavne sa naladiť na mojho maličkého, ktorý je naozaj specifický. Podarilo sa mi pochopiť jeho potreby lepšie, a to už vo veľmi nízkom veku a prestať si vyčítať to, že nie som dosť dobrá. Hneď ako som zistila typ mojho synčeka, tak som ho prestala tlačiť do vecí, ktoré pre neho nie sú prirodzené, a to nám veľmi pomohlo s krikom, vynucováním si vecí a ‚vzdorom‘. Ako švihnutím zázračného prútika u nás tieto scény proste prestali. Za čo som neskutočne vďačná. Časom sa ku knihe určite vrátim a už teraz viem, že mi znovu ukáže tu správnu cestu. Šarka, veľká vďaka. ?“

Magdalena Parajková

 

Zobrazit celé

Najednou si nepřipadám jako blázen, ale jako boháč

Taky jste byli v dětství často zasnění a rodiče vám říkali, že máte dělat něco pořádného? Marie hledala typ svého dítěte a našla sama sebe. A ulevilo se jí.

  — Šárka

zena-se-usmiva

„Celý život jsem si přišla jako z jiného vesmíru. Už v dětství jsem měla ráda místa, kde jsem mohla být sama, schovaná, jen se svými myšlenkami a představami. Vylézt si na chalupě na starou jabloň nebo se schovat v zarostlém zákoutí zahrady a představovat si, že jsem indiánkou, elfkou, vílou … Představy a bytí v nich jsou součástí celého mého života. Občas možná žiji víc ve své hlavě odpojená od reality, než abych byla tady a teď.

Před časem se mi dostala do rukou kniha Nejsou stejné. Tehdy jsem se chtěla dozvědět něco o psychologii dětí, abych porozuměla víc své malé dceři. Nakonec se z toho ale spíš stala cesta za pochopením mě samotné. Nevěděla jsem, který typ jsem, ale když jsem se pročetla až k němu, bylo mi, jako kdyby mi někdo povídal o mém dětství. Porozuměla jsem si a najednou jsem si nepřišla jako blázen, ale spíš jako boháč, protože jsem dostala do vínku to, co jsem dostala. Uvědomila jsem si, jak jsem ráda svým typem.

Dnes se s tím, co vím, snažím dívat i na ostatní lidi. Učím se víc chápat partnera, dceru, mami a hlavně tátu, jehož potřeby se hodně s těmi mými míjí.

Kniha Nejsou stejné není víkendové čtení, ale psychologie osobnosti zkrátka není jednoduchá. Nestačí ji jednou přečíst. Stále se k ní vracím a stále se dozvídám nové věci. Je nabitá informacemi a rozhodně nenudí. Ten můj návrat do dětství mi pomohl vyřešit spoustu věcí, které jsem si z něj jako břímě nesla. A kniha Ani mámy nejsou stejné mi zase dala odpověď na mou stresem dlážděnou mateřskou dovolenou.

Teorie typů mě pohltila. Baví mě si o ní číst, sleduji každý webinář, protože tam se mi vždy propojí mé střípky vědomostí. A baví mě také pozorovat lidi, ráda přemýšlím o jejich typu a potřebách a učím se jim víc rozumět.

A až se vrátím do pracovního procesu, chci své žáky rozvíjet ve spolupráci s jejich typem. A protože jsem INFJ, mám spoustu nápadů a plánů, co bude 🙂

Marie Benešová

 

Zobrazit celé

Když začnu u sebe, mám šanci měnit svět kolem sebe

Možná jste podobně jako Lenka objevili Teorii typů kvůli výchově svých dětí. Možná podobně jako ona zjistíte, že vám může dát mnohem víc – respekt k sobě i každodenní příležitosti k růstu.

  — Šárka

zena-se-smeje-na-hrnek-ktery-drzi-v-ruce

S Teorii typů jsem začala pracovat, když jsem hledala pochopení a cestu k synovi (ISTP). Můj typ přirozeně tíhne k respektujícímu stylu, ale žádné „respektující“ výchovné přístupy nám v tom čase nefungovaly, protože nejen že jsem neznala vrozené potřeby svého syna, ale neznala jsem pořádně ani sebe sama. Zjištění, že vrozené dispozice našeho mozku nejsou stejné a to, jak to mám já, je v pořádku, bylo ohromně osvobozující. Ve výchově bylo pro mě důležité pochopit, že já jsem ta, která určuje hranice, a důslednost hranic je přesně to, co syn potřebuje. A že si potřebuje zažít důsledky svých činů.

Umění pojmenovat potřeby nás obou byl ten první krok ke vzájemnému porozumění. Ve výchově jsem si začala víc věřit, i když vím, že ani zdaleka nejsem na konci a každý den přináší nové příležitosti k růstu. S Teorii typů pokračuji i v dlouhodobém kurzu, kde člověk jde ještě hlouběji do sebe a má možnost interakce se všemi ostatními typy, což přináší nespočetně moc AHA momentů a podnětů k dalšímu zamyšlení. Předpokládám, že ani tady to nekončí, protože koho Teorie typů pohltí, má se co učit a zkoumat do konce života a postupně odlupovat jednotlivé slupky.

Co mi tedy dala Teorie typů ve zkratce: uvědomení, že nemám soudit ostatní podle sebe a že umění pojmenovat své vrozené potřeby je prvním krokem k většímu respektu sebe sama. Až když začnu u sebe, mám šanci měnit svůj svět kolem sebe. A že to, jak to mám já, je v pořádku a nemusím vždy za každou cenu plnit očekávaní ostatních ?.

Lenka Brummerová

 

 

Zobrazit celé

Řešila jsem, jak uchopit výchovu divoké dcery

Pro Lucii je přínosná nejen proto, že rozumí potřebám své dcery. Důležité také je, že získala logické argumenty, jak svůj přístup obhájit před okolím. — Šárka

zena-ma-na-rameni-kocku

„Teorie typů na mě vyskočila v pravý čas a zasáhla na pravém místě.  Právě jsem řešila, jak uchopit výchovu divoké dcery (tehdy 4 roky) tak, aby mi to dávalo dlouhodobě smysl, a zároveň, abych svůj přístup dokázala logickými argumenty obhájit před okolím.

Od kamarádky jsem si půjčila knihu Nejsou stejné, s varováním, že je to obtížné čtení. Mě se ale naopak moc líbila ta technická stránka – skládání jednotlivých funkcí – ve spojení se spoustou příkladů. Taky mě zaujalo, že je lektorka vystudovaná psycholožka, která své dlouhodobé zkušenosti v podstatě přetavila ve svůj životní projekt.

Úvodní seminář nabízel možnost otypovat sebe (ověřit si, jestli jsem se z knihy určila správně) a získat základní přehled o potřebách a projevech ostatních. Rozhodla jsem se, že tomu dám šanci a přihlásila jsem se, časová investice dva dny mi přišla adekvátní.

Šárka je moc sympatická, měla všechno skvěle zorganizované, a pro mě to bylo nesmírně přínosné. Počítám, že každý z nás se někdy v práci musel účastnit nějaké hyper-nudné prezentace o seberozvoji a hypnotizoval hodinky, aby už to utrpení skončilo. No, tak tady to bylo přesně naopak. Nemohla jsem uvěřit, že už je konec! To už jsem opravdu dlouho nezažila, že bych si učení tak užívala.

Po úvodním semináři jsem měla určený svůj typ a několik odhadů svých blízkých. Měla jsem pocit, že do toho chci víc proniknout a rovnou se přihlásila na dlouhodobý kurz. A taky mě zlákalo inzerované zlepšení komunikačních dovedností, to se nám introvertům vždycky hodí.

Výsledek? Bomba! Jedno z mých nejlepších rozhodnutí!

Máme úžasnou skupinu, zajímavý program, který odsýpá, ale s ohledem na naše různé potřeby a metody učení. S mnohými účastníky (teď už kamarády) určitě zůstaneme v kontaktu ještě hodně dlouho. Je to obohacující proces, kde jsme každý jinak daleko, a přesto to dohromady funguje. Každý se může posouvat svým tempem, učíme se od sebe navzájem.  A to vše díky báječné lektorce Šárce, která to vše dala dohromady.

Spoustu věcí, které jsem dříve řešila, teď nechávám plynout. Respektuju potřeby dcery, ale nezapomínám ani na své. Víc si uvědomuju své silné stránky a snažím se je využívat. Učím se líp hospodařit s výdejem vlastní energie. Dostavily se u mě pocity smíření s některým členy rodiny. Že některé věci opravdu nedělají schválně, ale je jim to prostě přirozené.

Původně jsem na závěr měla napsanou větu, že mě pochopení souvislostí v TT nasměrovalo správným směrem.

To ale není tak docela přesné, skutečnost je totiž mnohem zábavnější.

Směr si volím sama. Ale díky TT a hlubšímu porozumění sobě i ostatním mám na svou cestu daleko lepší prostředky.“

Lucie Kováčová

 

Zobrazit celé

Kolikrát jsem se usmála „Jo, to jsem přesně já!“

Je to tak úlevné, když vám někdo potvrdí, že taková, jaká jste, jste v pořádku. Přestanete se porovnávat s ostatními a trápit pochybnostmi. Vaše dítě potřebuje mámu, která se má ráda. Pavlína vám v tom může být inspirací. — Šárka

zena-se-usmiva

Kniha Ani mámy nejsou stejné je srozumitelně napsaná, příjemně se mi četla a orientace v ní nebyla problém, i když mě na první prolistování zarazilo množství zkratek a bála jsem se, abych se byla schopná orientovat. Kniha vás hezky navede a opravdu konkrétně doslova krásně vystihne vás jako typ osobnosti. Až jsem se musela kolikrát pousmát a říct si „Jo, to jsem přesně já.“

Pomohly mi komentáře podobně či stejně laděných maminek. Přestala jsem se vidět jako „prdlá“ máma, která třeba řeší jídelníček dítěte skoro na týden dopředu. Nebo která si užívá klid, když děti usnou a zároveň se stresuje, aby se neprobudily.:)

Opravdu je fajn vědět, že každá máma je jiná a je jich hodně stejných jako já a hodně úplně jiných. A prostě přijmout to jako fakt a přestat se zbytečně porovnávat a trápit, že něco dělám hůř než ostatní. Dělám to po svém.

Přijala jsem své přednosti pro mateřství, své slabší stránky, pochopila, proč mě stresují určitě věci. Manžel mi potvrdil, že to na mě opravdu sedí.:)

Takže jsem se sama v sobě utvrdila v tom, že jsem opravdu taková a taková, že něco změnit můžu a něco je pro mě prostě přirozené. Bylo to osvobozující číst, že v tom nejsem sama a že to tak mají i jiné maminky. Vřele doporučuji!“

Pavlína Soóky

 

Zobrazit celé

S dcerou jsme si nerozuměly. Teď mám návod, jak na ni.

Příběh Ivety je důkazem, že Teorie typů není jenom teorie, ale žitá praxe. Pomocí ní nejen lépe porozumíte druhým, ale na příkladech z praxe pochopíte, jak s nimi komunikovat v konkrétních situacích. — Šárka

S dcerou jsme si nerozuměly. Teď mám návod, jak na ni.

„S dcerou (ENTJ) jsme si vůbec nerozuměly.  Nechápala jsem, proč mám proboha zrovna takové dítě, na které musím pořád řvát. Prostě děcko za trest! Ale proč to všechno, když mi to nedělá dobře? Začala jsem studovat spoustu moudrých knih. Přečetla jsem také knihy NEJSOU STEJNÉ o dětech i mámách a všechno mi začalo dávat smysl. Úplně jsem vplula do jiného myšlení a získala vhled. Poznala jsem sama sebe, pochopila jsem dceru a úplně se do ní zamilovala. Není mi trestem, ale obrovským darem!

Teorii typů vnímám jako podrobný návod na to, jak fungují lidé kolem mě a jak funguji já sama. Když mi něco nedělá dobře, zalistuji v návodu a hned vím, co je špatně a jak to napravit. Ohromně se mi ulevilo, když věci začaly „prostě“ fungovat k mé spokojenosti. Srdečně doporučuji všem!

PS: nic se ale nestane ‚jen tak‘. Sice jsem knihy přečetla, zhltla jsem obsah ve dvou večerech a za pár dní bylo všechno zase stejné. Křik, řev, nespokojenost. Mozek nové informace zasunul a zapomněl, najela jsem na staré a naučené vzorce chování. TAKŽE jsem začala číst knihy postupně. Každý den nebo co druhý den si čtu 10 až 20 minut. Jen dokud plně vnímám text. Můj mozek neustále přemýšlí o obsahu v knize, a tak na to nezapomíná. Neustále mě to udržuje v pozitivním myšlení. A tak se každý den mohu snažit se ke své rodině chovat ‚lépe‘. Až se mi z toho stanou láskyplné rituály, které už nezapomenu. Budou mi vlastní.

To je něco, co mi nedala žádná jiná kniha. Teorie typů ano. Ten pocit lásky k ostatním lidem. A hlavně k mé dceři. Konečně ji mohu „milovat“, když se na ni podívám.

Iveta Onderková

zena-ve-svatebnim-sedi-na-zemi-s-dvema-detmi

 

Zobrazit celé

Kéž by se Teorie typů dostala mezi více psychologů a terapeutů!

Martina je máma už odrostlých dětí. Jako mnoho jiných trpěla v mateřství výčitkami. Dnes pracuje jako psycholožka a Teorii typů velmi úspěšně využívá ve své terapeutické praxi. Díky, Marti. — Šárka

Žena

„Jsem terapeut a jsem máma. Vzpomínám na moje těhotenství se synem, kdy jsem byla tak strašně vyčerpaná a unavená a on si mě pořád usurpoval. Neměla jsem vůbec čas pro sebe, do toho můj extravertní manžel. Měla jsem hrozné výčitky, že nejsem dost dobrá matka – radostná, upravená, nepopatlaná, nadšená mateřstvím. Řešila jsem to tím, že jsem často ujížděla i se synem do přírody, na výlety – jen my dva a psi – pryč od souzení a porovnávání jak hezky papáme a kakáme a vůbec. Škoda, že se o tom dřív víc nemluvilo – a ani dnes – kromě tvých aktivit – knih, semináře, webinářů – se toho moc nenamluví. Tak mě to potěšilo, že se tomu věnuješ, podporuješ maminky v jejich pocitech.

Sama mám v terapeutické péči pár maminek, které jsou likvidovány požadavky okolí a svými vlastními ‚měla bych‘. Pracuji s nimi s využitím Teorie typů a konkrétně tvojí knihy a je to pro ně hrozně ulevující tomu více porozumět na základě odlišností typů, a to ve smyslu ‚možná jsem v pořádku, jen jiná než moje dítě, kamarádka, manžel‘. Já jako terapeut to můžu třeba více zarámovat, dát směr. Proto bych fakt chtěla, aby se to více dostalo mezi psychology a terapeuty a uměli s tím pracovat. Pomoci to svým klientům zprostředkovat, podpořit je, nastartovat, aby si s tím pak už uměli poradit a najít sami sebe.“

Martina Švecová

 

Zobrazit celé

Chápu teď myšlenkové pochody své dcery

Teorie typů neřeší to, jak se lidi chovají. Odpovídá na otázku PROČ - ukazuje nám, „co se lidem děje v hlavě“. Zvolit vhodnou reakci (nebo situaci už předem nastavit tak, aby nenastal problém), je pak mnohem snazší. Petra to se svou dcerou zažívá dnes a denně. — Šárka

zena-se-smeje

„Knihu Nejsou stejné jsem si kupovala se záměrem najít informaci, jak pomoci své dcerce stát se pro okolí otevřenější, komunikativnější. Chtěla jsem ji přeměnit k mému obrazu, naučit správně reagovat v určitých situacích. Děti, které jsem potkávala, byly přece úplně ‚jiné‘. Čtení knížky mě na začátku stálo hodně sil, protože jsem zprvu nedokázala najít souvislosti.

Naštěstí jsem měla velmi silnou motivaci knihu dočíst až do konce, nevzdala jsem to a četla dále. Začala jsem ji číst od samotných příběhů a v nich jsem objevila typ dcerky. Potom už bylo snadnější pochopit i úvodní pasáže. A došla jsem k velkému pochopení – všechno do sebe začalo zapadat a dávat smysl.

Čím více jsem měla načteno, tím více jsem chápala myšlenkové pochody dcerky. Pochopila jsem, že je pro ni problém komunikovat s neznámými lidmi, proč na rehabilitaci začne spolupracovat až třeba při 3. setkání. Na rozdíl ode mě zvládá uhlídat si svůj prostor a nedělá jí problém říct v klidu, ale rázně, ne. Pochopila jsem, že pokud ve vypjatějších situacích na ni tlačím a zlobím se, že se jenom více uzavře a staví to mezi nás zbytečně nepohodu.

Okamžiků, kdy mi v reálném životě docházejí souvislosti a jsem schopna vnímat svět i očima mé malé dcerky, a tím ji i více respektovat, je stále více. Učím se od ní neustále, a díky knížce přišla úleva v pochopení, že se neztratí, jen reaguje jinak, než bych reagovala já.

Podle knihy Nejsou stejné jsem si tedy určila dceru, podařilo se mi získat jakýsi nadhled a pochopení, jak náš vztah nezničit a dcerku přitom nestresovat. Pořád se vyskytovaly situace, které mě vytáčely a dávala jsem si hodně za vinu, že je nezvládám. Nebyla jsem schopná podle knížky otypovat sebe. To u mě rozhodlo a přihlásila jsem se na seminář.

Šárka nás prakticky a nenásilně provedla celým seminářem tak, že ten náš typ na konci krásně vyplaval, pro mne silný moment. Dokázala jsem přijmout a pochopit například svoje slovní ‚průjmy‘, které jsem ve fázi největší únavy dokázala na své nejbližší sesypat. A pokud o tom víte, uleví se vám, že v tom nejste sami, a v druhé fázi se s tím pak i lépe pracuje. Dále mi dělalo problém se při činnostech s dětmi zpřítomnit a myslet jen na ten daný okamžik a užít si ho. Vždy jsem v hlavě měla minimálně další myšlenku. A seminář mi pomohl si toto opět uvědomit, vstřebat.

Teď, když to dokáži pojmenovat, pracuje se s tím daleko lehčeji. A těch drobností, které jako celek tvoří kvantum, tam bylo daleko více. Mnoho z informací o sobě a typech ostatních použiji i při své práci pedagoga, což je další pro mne neocenitelná pomoc a motivace.“

Petra Bidmanová

 

Zobrazit celé

Viděla jsem v dceři samu sebe. Přitom je tak jiná!

Určit typ dítěte není snadné. Největší překážkou jsme paradoxně my sami. Jsme pro dítě modelem chování, které může napodobovat, i když mu není přirozené. Ale hlavně se na dítě díváme „očima svého typu“ – vidíme to, čemu sami dobře rozumíme. A taky to, co bychom chtěli vidět. Monika už „své brýle“ dokáže odložit.

  — Šárka

mama-sedi-s-sestiletou-dcerou

„Máme to stejně?! Otázka, kterou jsem si pokládala docela dlouhou dobu, ale už vím, jak to je…  Já toužím po harmonii. Nejvíce odpovídám typu ENFJ. Ale tento můj typ mi nyní zkomplikoval vyhodnocování  – pohled na mou dcerku. Ještě před jejím nástupem do školy jsem pociťovala, že je potřeba v přístupu k ní něco změnit. Několik měsíců jsem ležela v knížce o teorii typu, ale ani po takové době jsem si stále nebyla jistá. Viděla jsem dcerku z počátku asi ve čtyřech různých typech. To mě moc neuklidnilo. Pak jsem nabyla domnění, že je stejný typ jako já – ENFJ. Stále tu ale něco nehrálo. Byla jsem z toho už zoufalá, neboť s nástupem do školy se potvrdila má obava, že její dominance a potřeba vést nebude ostatními přijímána moc pozitivně.

Ještě intenzivněji jsem pročítala knížku i facebookové stránky „Teorie typů“, až jsem získala důležitou radu… ‚Zkus se podívat objektivně na typy.  Nedívej se jako ENFJ, které si nechce připustit, že by ten typ mohl být zrovna…. Možná, že některé věci má naučené už od tebe a to tě odvádí od správného typu.‘  A pak jsem na to konečně přišla. Nebude ENFJ, které jsem v ní často viděla. Vždyť by jinak ty nedorozumění řešila stejně jako já! A ona to řeší trochu drsněji, ona to má prostě jinak – „nejsme stejné“.

Teď už vím, že dcera je ENTJ, která když je v pohodě umí se i zajímat o harmonii ve vztazích (tak jak jí to ukazuji od jejího narození já), ale když je situace vyhrocená, tak už funguje jen to její  ENTJ. A díky uvědomění si jejího i mého typu můžeme společně pracovat na tom, aby to fungovalo. Věřím tomu, že je to krok správným směrem. Vidím totiž už změnu. Zatím v našem vztahu. Ale vzhledem k tomu, že máme i velmi chápající a vstřícnou paní učitelku, která si uvědomuje různé nastavení dětí, tak se to jistě zvládne i mimo domov. Velmi se těším na to, až jí s Teorií typu obeznámím! A na další pokroky v naší cestě.

Díky, Šárko!“

Monika Švejdová

 

Zobrazit celé

Teorie typů mi dala prostor pro vlastní rozvoj

Na rozdíl od jiných typologií bere Teorie typů v úvahu vývoj člověka v průběhu jeho života. Díky tomu nám umožňuje neustrnout v nějaké škatulce, ale pracovat na svém rozvoji. Právě to Radce vyhovuje. — Šárka

matka-s-devitiletym-synem-se-drzi-za-ruce-ve-slunecnicich

„O Teorii typů jsem se začala zajímat zejména proto, abych lépe porozuměla svému synovi. V průběhu kurzu jsem zjistila, že mi přinesl nejen to, ale také lepší porozumění a pochopení sama sebe, svých potřeb a toho, jak skrze ně a svůj typ interpretuji jednání a chování ostatních, neboť své nastavení mozku nezměním, ale díky těmto znalostem mohu dávat větší prostor méně preferovaným psychickým funkcím, a tak lépe chápat své okolí či dosahovat svých cílů. Teorie typů mi dala velký prostor pro vlastní vědomý rozvoj a zároveň mne baví.

Již předtím, než jsem poznala Teorii typů, jsem věděla, že lidé nejsou stejní, ale díky TT mohu rozdíly lépe vědomě pochopit včetně souvislostí mezi těmito rozdíly a v interpersonální rovině s nimi lépe pracovat. Je určitě mnoho přístupů či metod, jak komunikovat či pochopit ostatní, ale velmi často se jedná o tzv. univerzální rady postavené na nějakém dogmatu, které ovšem v běžném životě má své trhliny, a tak nedává smysl. Teorie typů v podání Šárky Mikové taková není, protože akceptuje to, že ani lidé stejného typu nejsou stejní, že záleží nejen na tom, jak rozvíjejí své nepreferované psychické funkce, ale také na jejich zkušenostech a prostředí, které utvářelo, díky tomu pak  vytváří smysluplné  logické rámce, se kterými se dá pracovat a rozvíjet je.“

Radka Paulová

 

Zobrazit celé

Už chápu, proč jsem šťastná v práci, ale jiné mámy mrzí, že jim končí mateřská

Některé mámy začne mateřství těšit, až když nastoupí do práce. Nejsou kvůli tomu horší mámy. Není třeba mít výčitky,  Určité typy to totiž nutně potřebují. Denise se ulevilo. Možná se po přečtení jejího příběhu uleví i vám. — Šárka

zena

„Koupila jsem si Vaši knihu „Ani mámy nejsou stejné“ a jsem z ní nadšená. Není to úplně snadné čtení, ale to tomu právě dodává na kompetentnosti a to my NT velmi oceníme :-). Zpočátku jsem se nemohla rozhodnout, zda jsem typ ENTP nebo ENTJ, ale po důkladném pročtení kapitoly o stresu mi došlo, že jsem ukázkový typ ENTJ. Troufám si říct, že jsem ENTJ, které se naučilo, alespoň trochu odpočívat a nepřepínat se. A nevyčítat si, když vše nezvládne na 100%. Škoda, že jsem na knihu nenarazila, když se děti narodily. Teď mají syn 6 let a dcera 3 a ¾.

Dost jsem si vyčítala, že nemám z mateřství často radost. Trpěla jsem tím, že musím být pořád doma s dětmi. Nepracovala jsem, nešlo se vrátit jen částečně. Navíc jsem v tu dobu furt měla pocit, že přeci musím být doma  a věnovat se dětem, že mě to musí bavit a že je to tak správně…

Chodila jsem na soukromé hodiny němčiny, občas jezdila na různé víkendové semináře, hodně běhala (doslova utíkala od všeho) a začala jsem intenzivně číst (žít vedle další příběh mi pomáhalo), abych se nezbláznila. Ale určité výčitky mě provázely pořád. Při vyčerpání jsem bývala často vzteklá, křičela jsem, ať už na děti nebo na manžela. Frustrace.

Na nervy mi lezly ty dokonalé, nadšené matky, které vše zvládaly s klidem a úsměvem. Hlavně syn mi dával svou paličatostí pořádně zabrat. Bylo to s ním velmi náročné. Když jsem viděla ty hodné děti okolo, připadala jsem si opravdu jako velmi neschopná matka.

Narozením dcery došlo paradoxně ke zlepšení. Díky vyčerpání jsem se přestala stýkat s většinou „dokonalých“ matek, neměla jsem moc energie, natož abych s ní plýtvala při nepříjemných setkáních (dříve mi to nedošlo). Byla jsem s dětmi více sama a bylo nám líp. Žádné srovnávání. Navíc jsem pochopila, že je snadné být dobrou matkou, když máte jaksi od přírody hodné a tvárné dítě, dcera totiž taková je. Úleva, že to není vždy o matce.

Nástupem do práce (mateřskou jsem si nakonec o rok zkrátila, pět let doma bylo mé maximum) mě začalo mateřství těšit a přišla i úleva. Ale pořád jsem někde vzadu v hlavě přemýšlela o tom, proč jsem tak trochu jiná, než některé maminky z pískoviště nebo školky, které jsem potkávala. Proč já jsem šťastná, že jsem zase v práci a proč je mrzí, že je konec mateřské.

Až díky Vaším příspěvkům na fb a následnému přečtení knihy to začalo dávat smysl a opravdu jsem si uvědomila, že nejsme stejné. Ani my mámy, ani naše děti. Dost se mi tím ulevilo a poslední zbytky výčitek se rozplynuly. Prostě každá z nás je dobrá v něčem jiném a je velká úleva, když si člověk dopřeje být sám sebou (a bez těch hloupých výčitek!!).“

Denisa Pangrácová

 

Zobrazit celé

I můj muž přiznal, že se náš vztah výrazně zlepšil

Teorie typů není jen výchovný přístup. Kamila pomocí ní „řeší“ i profesi, vztah s maminkou nebo vztah s manželem. Kdo by nechtěl v partnerském vztahu cítit více porozumění! — Šárka

zena-se-usmiva

„Absolvování kurzů u Šárky mi výrazně změnilo život. Slibovala jsem si od Teorie typů, že se lépe sama v sobě vyznám, a že mne nasměruje zejména profesně.  Nicméně mi Teorie typů mi kompletně změnila vnímání sebe sama. Pomohla mi si ujasnit, jakým směrem se moje kariéra má ubíhat. Po letech jsem pochopila svoji maminku a pomohlo mi to se vyrovnat s dětstvím. Ačkoliv jsem neměla v manželství problémy, i můj muž přiznal, že se náš vztah výrazně zlepšil. Konečně jsem totiž pochopila, co potřebuje a že některé věci nedělá naschvál J. Teorie typů je také výrazným pomocníkem pro moji roli matky. Uvědomila jsem si, že ačkoliv mám za sebou 4 roky intenzivního sebevzdělávání v oblasti výchovy, je nezbytné k dceři přistupovat dle jejího typu a dávat si pozor na negativa mého typu. Hodně se tím předchází konfliktům a obě jsme spokojenější.“

Kamila Šiplová

Zobrazit celé

Získala som viac sily nemeniť sa, ale fungovať tak, ako mi je prirodzené

Režim, pravidla, důslednost, pořádek... to vše u vás nefunguje tak, jak očekává okolí. Nejste kvůli tomu špatná matka! Zkušenost Vierky bude myslím blízká mnohým z vás. — Šárka

Matka_drží_malé_dítě

„Verím, že život má zmysel. Jeho hľadanie je mojou typickou črtou. Milujem ten pocit, keď sa mi otvorí brána k niečomu, s čím som si dlho nevedela dať rady či prísť na príčinu. A takouto ‚bránou‘ sa mi stala aj Teória typov. Neverím na náhody, a tak môžem slobodne povedať, že táto teória je v istom zmysle aj odpoveďou na moje dlhodobé modlitby.

Vyrastala som v prostredí, ktoré bolo vcelku fajn, ale už od detstva som narážala na moju neschopnosť splynúť s davom, fungujúcim stabilným režimom a orientovaným na výsledok. Pravda je taká, že som sa mu z veľkej časti naučila prispôsobiť, ale stále mi v tom niečo chýbalo. To „niečo“ sa naplno prejavilo, keď som sa stala mamou. Mala som víziu materskej cesty, ktorú som nasávala bežne okolo mňa – režim, pravidlá, poriadok…Ale nefungovalo to tak hladko, ako som si myslela. Ani u mňa, ani u dcérky. Pochybnosti a zúfalstvo vzrastalo, dostavili sa známe pocity neschopnosti, nespokojnosti, miestami až zúfalstva. Intuitívne som chcela robiť jedno, ale vnútorný hlas vo mne mi hovoril, že to predsa musím robiť inak. Veď to tak fungovalo doma i v okolí, ba aj u kamarátok…

Hľadala som na rôznych miestach, čítala o rôznych výchovných metódach a štýloch. Zo všetkého som však mala pocit, že to chce človeka vtesnať do jednej formy. Vtesnávala som seba, vtesnávala som dcérku, ale spokojnosť som nezažívala. Až kým na mňa nevyskočil na facebooku status z Teórie typov. Úvodný citát C. G.  Junga, že v každom z nás je ukrytý aj niekto, koho nepoznáme, na mňa okamžite zapôsobil, keďže jeho teórie sa ma z veľkej časti dotýkali (pôvodne som učiteľkou, ale psychológia, filozofia a duchovné veci ma vždy fascinovali).

Konečne nové pohľady na človeka, rešpektujúce a nádherné v rôznorodosti. Čoskoro som sa stala majiteľkou oboch kníh – o deťoch aj o mamách. Dobrodružstvo sa začalo…

V čom mi to pomohlo? Začala som sa cítiť „normálne“. Zistenie (podložené odborne aj prakticky), že takto to majú aj iní a že je to absolútne v poriadku, mi dalo krídla. Veci, ktoré som mala problém prijať na sebe či na dcérke (aj vplyvom komentárov blízkych osôb), zrazu nadobudli iný rozmer. Nespokojnosť, že prečo to tak mám(e), sa zmenila na vďačnosť a pochopenie. Získala som viac sily nemeniť sa, ale fungovať tak, ako mi je prirodzené. Dokonca som sa začala takto pozerať aj na ľudí, ktorých som mala problém prijímať. To ma odbremenilo od mnohých negatívnych pocitov.

Ako bonus som získala túžbu túto teóriu spoznávať viac, cez ňu si pripustiť viac ľudí k telu. S manželom sa radi zdieľame o tom, ako to vnímame. On síce nerád číta, ale rád počúva moje rozprávanie o prečítanom. Výchova našich detí je pre mňa ešte väčšou výzvou. Ale krajšou než doteraz bola. Knihy ani neodkladám, často ich otváram. Najprv som si myslela, že sa tým neprelúskam, ale zakaždým sú pre mňa čitateľnejšie a jasnejšie. Veľmi precízne a logicky vytvorené, a vďaka mnohým príkladom pôsobia reálne a dôveryhodne. Pravidelne sledujem facebookovú stránku a často zažívam oslobodzujúce momenty.

Sebaúcta a úcta k druhým sú základom života. Vďaka Teórii typov a Šárke Mikovej to dnes chápem omnoho lepšie. Korešponduje to aj s mojím kresťanským cítením – milovať blížneho ako seba samého nabralo reálnejšie kontúry. Ak sa naučím milovať a prijímať seba, začnem slobodne a s láskou prijímať aj rôznosť mojich blízkych. Síce nie sme rovnakí, ale spolu tvoríme celok presne taký, aký ma zmysel. Túžim po tom, aby raz z našej dcérky a synčeka vyrástli ľudia vďační a  spokojní sami so sebou.

Vierka Urigová

Zobrazit celé

Mám naději, že děti budou vyrovnané osobnosti

Kdo by nechtěl, aby z jeho dětí vyrostly osobnosti, které si váží sebe i druhých? Jenže výsledky vaší výchovy uvidíte až za mnoho let. Teorie typů vám ukáže, zda jdete dobrý směrem. Veronika se díky ní cítí ve výchově jistější. — Šárka

zena

„Chci Vám, milá Šárko, projevit velké díky a vděčnost za objev Teorie Typů. Poznání mi dává naději, že svoje děti budu schopná vychovat tak, aby mohly být vyrovnané osobnosti s důležitou sebeúctou a respektem k ostatním. Čeká mě mnoho práce na sobě samé. Můj muž je skvělý táta, když vidí, že určitý postup funguje, je ochotný svoji výchovu přizpůsobit. S tímto uvědoměním doufám, že bychom výchovu našich dětí mohli jako rodiče zvládnout.“

Veronika Hasová

 

Zobrazit celé

Lidi se netřídí na lepší a horší. Každý typ má své zásadní místo na světě!

Někdo se k Teorii typů dostane skrze knihy, jiný potřebuje osobní prožitek na semináři. Jako třeba Daniela, psycholožka, která pokračuje i v dlouhodobém kurzu. Co jí na Teorii typů tak vyhovuje? — Šárka

Žena

„Teorie typů mi v dobrém smyslu slova změnila život a hlavně uvažování nad chováním lidí a jejich motivací. Na úvodním kurzu jsem byla mile překvapená tím, jak doposud ne zcela srozumitelná teorie, kterou jsem se snažila pochopit z knížky, je v podání Šárky jasná a vše do sebe zapadá. Díky tomu, že jsem základy pochopila na kurzu, jsem potom už doma dokázala z knížky lépe čerpat. Kurz byl nabitý informacemi, probíhal ve velice milé atmosféře a byla jsem ráda, že je tu dostatek prostoru pro sdílení i práci ve skupinách. Jako nejpřínosnější sama pro sebe vidím to, že jsem se na kurzu smířila sama se sebou a svojí povahou. Bylo velice příjemné objevovat všechny své stránky, pochopit jednotlivé vrstvy a jak na sebe navazují. Zjistit, že jsem v pořádku taková, jaká jsem.

Dlouhodobý kurz je perla! Skupina, která se tu sešla je úžasná svou pestrostí, otevřeností, upřímností. Vládne tu velice milá atmosféra přijetí a podpory. Víc jsem pochopila vlastní fungování a smiřovala se tu se stránkami své povahy, které mě samotné lezou na nervy. Bylo skvělé zažít ocenění některých mých stránek od ostatních. Díky tomu, jak je skupina pestrá, mohla jsem pozorovat, jak kdo přemýšlí a pomohlo mi to pochopit víc některé mé blízké z rodiny a přátel. Jsem moc ráda za skvěle zpracované materiály, ke kterým se vracím doma. Hodně oceňuju to, co vzniklo i mimo samotný kurz – skupina lidí, která často komunikuje a dává si zpětnou vazbu, abychom zas víc pochopili, jak který typ přemýšlí a co čím myslí. Na celé Teorii typů mě fascinuje, jak je komplexní a jak nám ukazuje dokonalou pestrost lidských povah. Jsem moc ráda, že se lidi netřídí na lepší a horší, ale každý typ má své zásadní místo na světě.“

Daniela Kutilová Kšírová

Zobrazit celé

Napište nám

Skvělé — jsem ráda za váš zájem

Některá videa zveřejňuji zdarma, abyste měli možnost vyzkoušet, že to myslím s vaším sebepoznáním dobře. Pokud by vás zajímala videa další, stačí zadat váš e-mail a já vám je ráda pošlu.

Šárka