BLOG

5 rad pro výchovu „idealistických“ dětí (NF typů)

divka-dela-z-dlani-srdce

Vtahují nás do světa krásnějšího a barvitějšího než je ten, který vidíme kolem sebe. Zaměřují naši pozornost na pocity a vztahy a svými emocemi dávají zpětnou vazbu na naše necitlivé chování. Touží být vnímány jako součást skupiny, ale zároveň oceňovány jako jedinečné lidské bytosti. To jsou děti s potřebami HLUBŠÍ SMYSL, JEDINEČNOST A HARMONIE.

„Měla jsem pocit, že mě rodiče nemají rádi, když řeší jen práci, jídlo, úklid. Potřebovala jsem, aby mi naslouchali a byli se mnou v mém světě. A svým zájmem projevovali radost z mého bytí.“

Čekáte pět rad pro výchovu těchto dětí? Vydržte prosím na konec článku. Budete-li rozumět vrozeným potřebám těchto typů, rady budou mnohem lépe fungovat.

Hlubší smysl

Tyto typy vnímají svět pomocí intuice, což v jejich případě znamená kombinaci dojmů, pocitů a vlastní intepretace. Díky smyslům sice vidí, slyší a cítí, co se kolem děje, nicméně nezajímá je tolik, jaký svět reálně je, ale jaký by ho chtěly mít nebo jaký by ideálně mohl být. Přirozeně se dívají pod povrch věcí, ale pro pochopení fungování světa nepotřebují přesné logické vysvětlení – když nemají dost informací, vymyslí si samy, jak věci fungují či co chování lidí nebo děje v přírodě znamenají.

blank

Z reality se totiž velmi snadno odpojují do svých představ, hrají fantazijní hry a některé mají i imaginární kamarády. Jsou-li ponořeny do hry, může pro ně být obtížné „přepnout“ se do reálného světa – plnit konkrétní požadavky, všímat si věcí kolem sebe apod. Celkově je víc než „teď a tady“ zajímají možnosti, jak by věci mohly být jinak, nebo představy, jak by chtěly, aby budoucnost vypadala. Radost a nadšení, když mluví o tom, co bude, střídají občas smutek či naštvání, když to dopadne jinak, než si představovaly.

„Manžel nechápe, že když Ondra o něčem mluví, má to k realizaci velmi daleko. A že víc než praktickou pomoc ocení povídání si o tom. Mého praktického muže to rozpaluje doběla.“

Protože vidí spíš to, „co by mohlo být“ než „co je“, hůř než jiné typy odhadují, kolik času a úsilí bude pro zvládnutí nějaké činnosti potřeba. Často si myslí, že se dá věc zvládnout rychleji, než je reálné, nebo že toho v daném čase jde stihnout víc, než je možné.

Potřeba hlubšího smyslu je spojená také s jejich schopností číst mezi řádky, ve smyslu „co tím chtěl básník říct“.  Domýšlejí si význam toho, co druzí říkají i jak se tváří, a velmi často si to vztahují na sebe. Trápí se, jestli svým chováním druhým neublížili nebo je nenaštvali, bojí se, aby neztratili lásku nebo oblibu.

Jedinečnost

Tyto typy potřebují cítit, že se o ně druzí zajímají, snaží se chápat jejich úmysly a berou v úvahu jejich pocity. Protože ale jejich vidění světa sdílí sotva osmina populace, pochopeny si často nepřipadají. Dospělí, kteří patří k typům opírajícím se silně o realitu, mohou jejich úniky do fantazie vnímat jako nepraktičnost a snažit se je uzemnit a naučit dělat něco „pořádného“. Silně racionální dospělí zase nemají pochopení pro jejich hluboké emoční prožívání. I v dětském kolektivu se nemusí cítit úplně spokojené – ač chtějí celkovou harmonii v kolektivu, rády by měly hlubší vztahy s jednotlivci, se kterými vnitřně „souzní“, což se jim kvůli malému zastoupení v populaci nemusí dařit.

blank

I proto si tyto děti často připadají jiné než ostatní. Tento pocit jisté výjimečnosti si na jednu stranu užívají, na druhou stranu se bojí, že nebudou nikdy pochopeny a dostatečně milovány. Potřebují, aby o ně okolí projevovalo osobní zájem a ujišťovalo je o jejich nenahraditelnosti. Není to primárně soutěživý postoj „být lepší než ostatní“, ale spíš „mít své důležité místo v srdcích druhých lidí“. Na to, jak je druzí vnímají, jsou tyto děti přitom velmi citlivé. Jako rodiče bychom je měli opakovaně ujišťovat, že zvýšení hlasu neznamená, že už je nikdy nebudeme mít rádi. A celkově počítat s tím, že si na sebe vztahují i to, co se jich vůbec netýká.

Potřeba jedinečnosti se promítá také do způsobů, jakými tyto děti přistupují k tvorbě či plnění úkolů. Přestože zpravidla chtějí naplnit očekávání těch, které mají rádi, chtějí jít zároveň svou vlastní cestou – zapojit svou představivost a vytvořit něco zajímavého a originálního.

„Berte nás vážně. Nesrovnávejte nás s výkonáři a praktiky. Se zaběhnutým žádaným osvědčeným chováním. Prostě jsme trochu mimo a hmotnému světu nevěnujeme patřičnou pozornost. Neděláme to schválně.“

Harmonie

Tyto děti chtějí „být samy sebou, ale nebýt samy“. Užívají si svou jedinečnost, ale zároveň touží po harmonii ve vztazích s druhými lidmi. Všímají si, jak se druzí tváří, snaží se do nich vcítit, domýšlejí si, co druzí prožívají nebo chtějí, a podle toho se pak chovají – pomůžou, plní očekávání nebo přizpůsobují svůj názor, aby je měli druzí nadále rádi, neklesla jejich obliba nebo nevznikl konflikt.

blank

Vycházení vstříc jiným lidem jde někdy proti jejich vlastním potřebám, hodnotám či představám – v takových chvílích zažívají vnitřní konflikt mezi tím, co by samy chtěly nebo si myslí, že je správné, a tím, co si myslí, že by měly dělat. Prožívají přitom silné emoce, které někdy projeví navenek, jindy je prožívají uvnitř, ale i když nic neříkají nebo mluví v náznacích, v jejich chování můžeme vidět známky nespokojenosti, zklamání, strachu či naštvání.

Vnitřní boj mezi potřebou harmonie a jedinečnosti se může manifestovat i v mnohem jemnější formě. Aby se tyto děti cítily být součástí skupiny, přejímají vzorce chování, které jim nejsou přirozené, jenom proto, že je vidí u lidí, které mají rády. Aby se cítily přijímané, mohou plnit očekávání druhých, i když jdou proti jejich vrozeným potřebám. Mohou například soutěžit se sourozenci ne proto, že by chtěli testovat své dovednosti a dokazovat si, že jsou lepší než ostatní. Pokud je soupeření součástí „rodinné kultury“, přeberou částečně tento způsob chování, i když jim není přirozený.  

5 rad pro výchovu NF dětí

  1. Ujišťujte dítě o své lásce a jeho výjimečnosti. Vysvětlujte, proč se cítí “jiné“ než jeho vrstevníci.
  2. Neberte mu jeho sny a ideály. Rozvíjejte citlivě jeho myšlenky otázkami, jak si to představuje. Inspirujte vlastním zápalem pro to, v čem chcete dítě podpořit.
  3. Nechávejte dítě volně tvořit a rozvíjet nápady, i když vám připadají mimo realitu. Poskytněte dítěti podmínky pro realizaci jeho nápadů, ale nenuťte mu svá řešení. Dítěti často stačí jen okolí se svým nápadem seznámit, nemusí ho realizovat.
  4. Povídejte si s dítětem o lidech, vztazích, smyslu věcí i života. Více než praktickou péči ocení hluboké rozhovory.
  5. Hlídejte si i neverbální komunikaci – dítě si totiž bere vše osobně a kopíruje nálady okolí. Ujistěte dítě, že vaše reakce s ním nesouvisí, nebo jde o věc, ale jeho máte pořád rádi. Vysvětlujte dítěti, proč se tváříte určitým způsobem a že to neznamená nic špatného o něm samotném.

„Kubo, vážím si toho, jak umíš vycítit, když je komukoliv z nás smutno a jdeš nás obejmout, pohladit, říct, že nás máš rád. Vážím si tvé hloubavé povahy a toho, že přicházíš s novými a prostě jinými nápady. Jsi pro mě inspirací dívat se na svět z jiného úhlu a nechat lidi žít tak, jak oni chtějí. Jsem moc ráda, že jsi můj syn a mohu se od tebe učit.“

Čtyři typy v rámci temperamentu NF

Ani NF děti NEJSOU STEJNÉ :-). Rozmanitost projevů je daná:

  • prostředím, ve kterém dítě vyrůstá (typ výchovy, model rodičů),
  • věkem (proto jsou v knize Nejsou stejné kapitoly o všech typech rozdělené do tří vývojových fází a končí dospíváním)
  • různým nastavením mozku čtyř „podtypů“ – ENFP, INFP, ENFJ a INFJ.

U některých NF dětí vnímáte spíš jejich zaměření na cíl (dopředu si vytvořily si představu a míří k jejímu uskutečnění – ENFJ a INFJ), jiné jsou spíše procesně orientované a rády si nechávají otevřeno více možností (ENFP a INFP). Dva ze čtyř typů tráví čas raději v kontaktu s okolním světem (ENFJ a ENFP), dva preferují svět vnitřní (INFP a INFJ). Teprve znalost celého typu vám poskytne kompletní obrázek o vašem dítěti, zlepší komunikaci a taky ukáže, jakým vzdělávacím či profesním směrem by se dítě mělo jednou vydat.

Kde jednotlivé typy najdete v knize NEJSOU STEJNÉ? (následující popisy vystihují spíše starší děti či dospělé daného typu)

ENFJ v kapitole „Dominantní FE: Tyto typy velmi rády navazují nové kontakty a realizují se v udržování harmonických vztahů. Snadno na sebe přejímají očekávání okolí, že mají věci dotahovat a zvládat, a ventilují nahlas své emoce, když se jim to nedaří. Prožívají vnitřní rozpor – na jednu stranu chtějí, aby se věci děly podle jejich představ, na druhou stranu jim hodně záleží na mínění druhých, kvůli kterému rády plní jejich očekávání.

INFJ v kapitole „Dominantní NI: Tyto typy tráví čas nejraději ve svém vnitřním světě. Přemýšlí o budoucnosti a sní o tom, co by se ideálně mohlo dít – rozpor mezi jejich představami a realitou bývá pro ně zdrojem nepříjemných pocitů. Touží po harmonických vztazích s druhými a je pro ně důležité mínění okolí, nicméně postupně si vytvářejí silný pocit vnitřní integrity, bezpečnou ulitu, do které se potřebují často uchylovat, protože je sociální kontakty vyčerpávají.

ENFP v kapitole „Dominantní NE: Tyto typy jsou pořád na příjmu, neustále nasávají nové podněty a všechno je zajímá. Bývají to lidé citliví vůči potřebám druhých i otevření změnám. Nejsou primárně zaměřeni na výsledek, ale na proces – ať už při rozvíjení myšlenek (nechávají si paralelně otevřeno stále několik možností) nebo při tvoření – i když jeden nápad realizují, mají rádi, když mají kolem sebe více rozpracovaných projektů.

INFP v kapitole „Dominantní FI: Tyto typy tráví většinu času ve svém vnitřním světě, kde všechno důkladně rozmýšlejí a zvažují. Hlavní pro ně ale není logika rozhodnutí – dobro a zlo rozpoznávají podle toho, jaké pocity v nich situace vyvolává. Vše hluboce prožívají, ale většinou to nedávají okolí příliš najevo (negativní emoce se v nich mohou kumulovat a způsobovat psychosomatické potíže). Postupně si budují silný žebříček morálních hodnot, kterými se řídí, aniž by měly potřebu druhé nahlas soudit nebo na ně vyvíjet tlak.  

Sdílejte s přáteli

Komentáře k článku

  1. Vierka

    27. 1. 2021 (20:31)

    Krasne zhrnutie:) taka otazka: je potrebne tlacit dieta do skupiny deti, ktora ho nevie pochopit? Hoc dieta na jednej strane tuzi byt sucastou tej skupiny kvoli tomu,ze proste ako ENFP potrebuju spolocnost ako vonkajsi podnet, ale na strane druhej si pamata vsetky zle pocity, ktore vdaka nepochopeniu zo strany tych deti kvoli inemu typu osobnosti zazilo…je treba dieta povzbudzovat, aby slo skusat hrat sa s nimi a riskovat pritom dalsie zranenie (hoc tie deti sa medzi sebou tak spravaju,ale neberu si to tak osobne) alebo jednoducho to nechat tak, nechat dieta trosku posmutit, lebo ako ENFP sa s tym asi az tak dlho trapit nebude a najde si inu cinnost:) ako povzbudzovat dieta v takych situaciach, ked proste celi nepochopeniu svojej osobnosti medzi detmi (lebo povedzme si, deti su k sebe niekedy uprimne krute…) Vdaka

    Odpovědět
    • Šárka Miková

      Šárka z Teorie Typu

      27. 1. 2021 (20:58)

      Ideální by bylo, kdyby vedle nepříjemných zkušeností v této skupině zažívalo dítě i situace, kdy je ve skupině chápané, přijímané, oceňované. Aby si neodnášelo vzorec „všichni jsou normální, jen já jsem divná“, ale spíš vidělo, že v některé skupině zkrátka pochopení nenajde a je potřeba i v takových skupinách fungovat, ovšem ne za cenu narušení vlastní sebehodnoty.

    • Iva

      29. 1. 2021 (19:09)

      Pekny den,jsem taky dospela NF ( bud INFJ nebo INFP, nejsem si jista:D). Velmi dobre si pamatuji kdy jsem chodila jako asi osmileta do spolecneho kolektivniho krouzku( tanec). Byla jsem jina a projevovala se jinak( typicke zasnene pohledy a jakoby mimo). Takze jsem nezapadla. Mne to vlastne mrzeli,ale nikdy jsem to asi rodicum nerekla. Ptala bych se dcery,jak se ji tam libi do niceho ji netlacila,vyslechla ji,to je myslim nejdulezitejsi:). Nejhorsi je to zlehcovat nebo naopak litovat. Drzim palce:)

  2. Táňa

    28. 1. 2021 (18:02)

    Jako dospělá ENFP si myslím, že dítěti může pomoct, když ho podpoříte, aby dokázalo jednat v souladu samo se sebou. Tedy aby si dokázalo vybrat, v jak úzkém kontaktu se skupinou bude.

    Odpovědět
  3. Dáša

    30. 1. 2021 (21:57)

    Dobrý den, je prosím možné, že NF dítě v období vzdoru v rámci vzdorování jakoby potlačí svojí potřebu harmonie? Syn (3 roky) je podle mě INFJ, některé pasáže z knížky na něj sedí doslova 🙂 Má hodně rozvinutou fantazii, často nám jenom vypráví o svojí realitě a do té opravdové se nijak zvlášť zapojovat nepotřebuje. Myslím, že je na svůj věk i celkem empatický. Co mě ale zaráží, je jeho reakce na naše napomínání. Když na něj např. zvýšíme hlas, začne pištět, afektovaně se smát, běhat po bytě a „zlobit“ ještě víc. Čím víc se snažíme jeho chování nějak důrazně korigovat, tím šílí víc a nejlíp v tu chvíli pomůže se s ním udobřit, ujistit ho, že jsme pořád kamarádi. Já jsem taky nejspíš INFJ a jako malá jsem na kritiku reagovala pláčem a pocitem, že už mě maminka nemá ráda, takže synova reakce mi k tomu typu moc nesedí. Připadá mi, že je na kritiku taky hodně citlivý, cítí se kvůli ní nepřiměřeně nejistě, ale reaguje prostě jinak, než by podle mě odpovídalo typu. Před začátkem období vzdoru jsme vlastně žádné konflikty řešit nemuseli, dalo se s ním na všem domluvit, tak nemám srovnání, jak by na usměrnění reagoval mimo vzdor. Myslíte, že ta neharmonická reakce může být vzdorem nebo jsem spíš špatně určila jeho typ? Předem moc děkuju za odpověď 🙂

    Odpovědět
    • Šárka Miková

      Šárka z Teorie Typu

      30. 1. 2021 (22:03)

      Dobrý den, Dášo, mně to nepřipadá vzhledem k typu divné. Mám zkušenost, že kluci INFJ jdou více do „zlobící“ než lítostivé reakce. Možná se v nich nějak pere to očekávání mužského chování… je na to ještě malý, ale mužské vzory kolem sebe rozhodně vnímá… Je taky možné se na to dívat jako na stresovou reakci tohoto typu – sama jste INFJ, tak jste možná v knize o mámách četla kapitolu o stresu – reakce ve stresu (když nás ovládne naše 4. funkce) je právě impulsivita… impulsivní, „zkratovité“ reakce přijdou i později v určitých situacích…V knize Nejsou stejné to je myslím taky popsané. Vlastně bych to v něčem viděla jako pozitivní rys – jako ukázku jisté nezávislosti – na rozdíl od „zavděčování se“ a plnění očekávání, které je sice INFJ typu blízké, ale může přerůst v popírání sama sebe, což je pro tenhle typ, který potřebuje cítit svou výjimečnost a svobodu, velmi nebezpečné.

    • Dáša

      31. 1. 2021 (22:15)

      Mockrát děkuji za Váš odborný pohled! Mně to přesně jako stresová reakce přišlo, mám z něj pocit, že v tu chvíli sám neví, co se sebou, ale okolí mě znejišťovalo poznámkami o tom, že se nám jenom vysmívá, roste z něj rozmazlenec a podobně.. tak jsem si nebyla jistá, jestli moje interpretace nebyl jenom nějaký můj vhled nezakládající se na skutečnosti 🙂 Tak jsem moc ráda, že jste mi to potvrdila..

      Jinak moc děkuju za obě knížky, pomohly mi ujasnit si spoustu věcí a doufám, že se časem dostanu i na Váš seminář, až nám poporoste miminko 🙂 Hodně úspěchů do budoucna! 🙂

  4. Lada

    30. 1. 2021 (22:29)

    Také děkuji za výmluvné shrnutí.
    Zajímalo by mě, jak pomoci NF dítěti (u nás konkrétně 13ti letá ENFP) fungovat v reálném světě. Mám pocit, že klasický svět není pro tyto typy zrovna stavěný, ale i oni v něm musí žít a dodržovat jistá pravidla. Myslím tím především dochvilnost, včasné odevzdání práce, plus krutý rozdíl mezi sněním a realitou. Jakožto zcela opačný typ, nejsem jako matka asi dceři schopna poskytnout v tomto ohledu správnou pomoc a je pro mě nepochopitelné, že pro ni je to tak obtížné. Respektive, díky Vaší knížce to aspoň trochu chápu, nebo se o to snažím, ale …
    Vidím to prostě tak, že některé věci je třeba dělat včas, v takovém světě bude celý život žít a je třeba ji na to připravit (nebo je tato představa mylná? ), ale všechny cesty vedou ke sporům. Pokud ji s dostatečným předstihem upozorňuji, že je potřeba, aby už začala na daném úkolu pracovat, vznikne velké dusno. Pokud jí navrhnu, ať si práci rozplánuje, nedokáže to. Když ji nechám, ať se sama vykoupe v tom, že si vše nechá na poslední chvíli a vidí, jaké to je potom nestíhat, sklidíme extra velké dusno, kdy si nervy z toho, že nestíhá, ventiluje na nás všech. A poučení pro příště se stejně nedostaví (myslím, že vždy znovu a znovu idealisticky doufá, že tentokrát to stihne, i když nezačne dřív).
    Rovněž velmi špatně snáší (a frustraci opět vybíjí na nás), když vše neprobíhá podle jejích představ, ať už jde o cokoliv – o průběh vycházky, o průběh hovoru s kamarádkou…. ale tak to v životě prostě také ve většině případů nebude, že by vše vyšlo přesně podle jejích představ. Jsou tyto typy „odsouzeny“ k tomu stále doufat a znovu a znovu být zklamáni tím, že věci se vyvinuly jinak, než si vysnili? Lze jim pomoci naučit se užívat si své sny, ale smířit se s tím (nebo aspoň lépe snášet), že si je užijí pouze ve fantazii, ale ve skutečnosti už nejspíš ne?
    Děkuji

    Odpovědět
    • Šárka Miková

      Šárka z Teorie Typu

      30. 1. 2021 (23:06)

      Dobrý den, Lado. Chápu, že jako jinému typu se Vám přístup Vaší dcery špatně chápe, ale ona vaše snahy o „pomoc“ určitě vnímá jako to, že ji nepřijímáte, neberete takovou, jaká je. A proto jde do opozice, proto si nechce nechat pomoct, proto je takové dusno. Vaše argumenty, že „v dnešním světě bude potřebovat“ vycházejí z toho, co je přirozené vám – ale dnešní (a budoucí) svět bude potřebovat právě takové lidi jako ona – lidi schopné nadchnout se pro nové myšlenky, vytvářet nové varianty řešení a nedržení se původního plánu za každou cenu, když se změnily okolnosti. Ale chápu, že vás to zneklidňuje – taky jsem takovou dceru vychovala a taky jsem jí pomáhala v tomto světě fungovat. Jen jsem asi dokázala lépe vidět její pozitiva, protože jsem ENFJ – je mi sice vlastní dotahování, ale potřeby NF typu s ní sdílím. Ona díky tomu asi i snadněji přijímala mou pomoc. Doporučuju si znovu přečíst v knize, jaká všechna pozitiva tyhle typy mají, začít si jich u dcery všímat a oceňovat je – říkat jí, co ona má a vy ne a ráda byste se to od ní naučila. Prostě by měla víc cítit vaše přijetí, aby se nemusela tolik vymezovat a byla ochotnější se inspirovat tím, jak vy věci dotahujete – i když ona to bude stejně dělat vždycky jinak než vy 🙂

    • Veronika

      31. 1. 2021 (18:55)

      V práci mám 2 kolegyně a kamarádky ENFP a jsou to ty nejlepší učitelky co si můžete představit. Nikdo není tak kreativní a nedokáže se tak nacítit na potřeby dětí… Nebojte, že by vaše dcera v životě kvůli svému nastavení jen trpěla. Určitě si nevybere povolání, kde by ji ubíjely stereotypní byrokratické úkoly a kam by nemohla přinést své vlastní neotřelé pohledy na věc. Určitě se naučí rozvíjet i ty vlastnosti, které jí nejsou úplně vlastní a bude šťastná v tom, co bude dělat. Jen musí cítit podporu z vaší strany si ty sny plnit a přijmout se taková, jaká je… samozřejme s touhou na sobě stále pracovat. Aby se přijala, musíte ji tak nejprve přijmout vy… takovou jaká je, i s jejími chybami. Kouknout na to dobré co naopak má a učit se od ní… učit se vzájemně. Těch snů bude možná víc a možná se budou taky v průběhu života měnit, protože ENFP je velmi všestranné, zajímá ho spousta věcí, ale v tom širokém rozhledu jsou právě úžasní, jak dokážou s otevřenou myslí nacítit různé typy lidí a sjednocovat. Já jsem smyslový typ a velmi je obdivuji a stále se od nich mám co učit.

    • Zuzana S.

      1. 2. 2021 (0:43)

      Pozdravujem Vás, Lada, ak som to správne pochopila tak ste typ ISTJ. 🙂 Ja som Zuzana, ENFP a mám tiež mamičku ISTJ 🙂 Ako píše Šárka, úplne najpodstatnejšie je prijatie. Toto však musíte Vy vnútorne pocítiť, že ste svoju dcéru prijali, že je v poriadku aká je, že dôverujete, že to sama zvládne. Sama musíte nájsť kľud, potom ho bude mať aj vaša dcéra. Ak by ste to len verbálne povedali, tak vám to neuverí. Presne toto som pred rokom hovorila mojej mamine a veľmi sa čudovala, ako môžem vedieť, že má o mňa starosť, keď sa predo mnou tak drží, aby na sebe nedala nič poznať a neprenášala to na mňa. 😀 ENFP vie úplne presne, ak má niekto voči nemu, čo i len najmenšiu výhradu. Máme na to radar, ktorý žiaľ nejde vypnúť. Ďalej by som určite dcérku bližšie zoznámila s teóriou typov. Sama mám dcérky 8 ročnú ENFP a 6 ročnú ISTP a rozprávam im o tom, ako sme rôzni, máme rôzne „superschopnosti“, rôzne potreby…. Špeciálne pre ENFP je toto klúčová životná téma. Poznanie TT v puberte by mi dosť pomohlo. 🙂 Problém je, že ENFP typ, aj pri nejúpornejšej snahe nedokáže v živote plnohodnotne fungovať používaním Si, Te. Vie si s nimi síce vypomáhať, čo bude pre dcérku výhoda, že si ich s Vašou pomocou lepšie rozvinula. Ak sa z nej však má stať úspešný dospelý, musí prioritne trénovať a rozvíjať Ne a Fi. Vtom jej práve viete pomôcť tým, že ju prijmete a teda jej „dovolíte“ byť sama sebou. Vtedy uvidíte ako začne žiariť radosťou, nadšene bude vymýšľať rôznorodé projekty, kde bude kreatívne riešiť problémy. Ak totiž tento typ nabehne na vlnu nadšenia, je schopný sa naučiť takmer hocičo v extrémne krátkom čase. To je v tejto dobe domáceho samovzdelávania bonus, ktorý by Vám mohol závidieť nejeden rodič. 😉

    • Lada

      1. 2. 2021 (9:34)

      Děkuji Vám všem za podnětné reakce, vím, že ještě mám na čem pracovat, kniha mi zatím pomohla pochopit, že někdo prostě má takovou povahu jako dcera, trochu pochopit, že ona svět vidí jinak. Ale zatím jsem ještě v některých ohledech nedokázala některé vlastnosti tohoto typu přestat vnímat jako negativa…pracuji na tom, ale jde to ztuha. (sama jsem na hranici mezi ISFJ (o trochu víc) a ISTJ, manžel jasný ISTJ, druhé dítě ISFJ, takže vím, že to NF s námi nemá vůbec lehké).

      Vnořím se znovu do čtení a budu si připomínat ta pozitiva a vnitřně je zkoušet přijmout jako pozitiva.

      Jenom se znovu ještě zeptám…jak to tyto typy mají s rozčarováním z toho, že realita je jiná, než si ji vysnili? Vidím, jak bouřlivě dcera reaguje na to, když se něco nestalo přesně tak, jak si vysnila v představách? Bude to mít v tomto těžší, že bude celý život tímto rozporem znovu a znovu zklamávána? Naučí se sama časem s větší lehkostí přijímat rozdíl mezi představou a následnou realitou? Nebo jí v tomto lze nějak pomoci? Nebo od toho nechce pomoci a vyhovují jí ta střídavá vznášení se a tvrdé pády do reality? Moje představa jakožto jiného typu pohodovějšího života je…i já si občas sním o něčem, co by se mi líbilo, ale celou dobu vím, že je to jen moje představa, kterou si užiju v hlavě, ale realita bude jiná a zklamání potom nikdy nezažívám. Dcera však tento pád do reality prožívá velmi dramaticky. Mám pocit, že by jí prospělo, kdyby byla připravena na to, že realita bude jiná. Nebo to je moje mylná představa, že by v tom byla spokojenější? Vyhovují jí ty extrémní prožitky?

    • Daniela

      1. 2. 2021 (9:40)

      Lado, ja jsem Enfp. Chapu, na co si stezujete. Zaroven zkuste si predstavit, ze by si vasi kolegove z prace/ rodina stezivali na to v cem jste vy dobra. Nevim jaky jste typ, tak jen odhaduju – napr.by vam vycitali, ze jste prilis prizemni, nemate fantazii, ze se drzite moc reality a neumite vymyslet zadny originalni postup nebo reseni. Ze jste prilis stroha a malo empaticka.

      Mela byste z takovych poznamek sama ze sebe dobry pocit? Troufam si tvrdit, ze by vas to nenaucilo byt kreativni ani empaticka, spis by vas to srazelo a prioadala byste si celkove neschopna nebo divna (v ramci dane skupiny).

      Kazdy z nas -nezavisle na typu osobnosti – potrebuje byt pochopen, prijat a ocenen. Kazdy z nas potrebuje citit, ze JE V PORADKU TAKOVY, JAKY JE. Vy i dcera mate sve silne stranky, diky kterym muzete prospet sama sobe i svetu.

      Pokud chcete pomoci dceri k tomu, aby umela „zit v realite“, musi se nejdriv naucit, jaka ona sama je, co potrebuje, jak funguje. Jak se to dela – pojmenovavejte jeji prozivane emoce s pochopenim a akceptaci, pojmenovavejte jeji potreby, a hlavne jeji silne stranky ocenujte a davejte jim prostor.

      Pr.: jsi nervozni z toho, jak nestihas praci, je to na tebe velkej tlak. Kdyz jsi pod casovym tlakem, tak mas tendenci panikarit a hur se ti pracuje. – Ty principy jejiho fungovani vam zkusim popsat, ale kouknete i do knihy. Jak my ENFP reagujeme, kdyz fostaneme nejaky dlouhodoby ukol. Napr. Udelat prezentaci o oblibene knizce.

      1. Spusti se nam fantazie – co nas k tematu napada.
      – napady litaji jak bubliny z bublifuku, jejich pouzitelnost je od tech skvelych po uplne nerealne. Tahle faze je NUTNA PROTO, ABYCHOM SI UDELALI NEJAKY OBZOR – IDEAL, KE KTEREMU SMERUJEME.
      -Na tuhle fazi potrebujeme cas! Tlakem se nam napady vypinaj!
      – V tehle fazi je potreba NEKRITIZOVAT A NEHODNOTIT. Nechat ty napady proudit a DOPTAVAT SE NA DETAILY a pomahat tak napady rozvadet. Hodne nam pomaha, kdyz se s nama o napadech nekdo bavi, ujasnujeme si tim vlastni myslenky a moznosti.
      – jeste se velmi vhode ty napady zapisovat pokud nekdo ty napady zapisuje, protoze se nektere v tom mnozstvi ztrati – muzete byt v tomro smeru dceri napomocna
      – Kdyz to v tehle fazi budete uzemnovat k realite, tak dceru
      a) nastvete a posle vas pryc
      b)uvedete ji do pocitu totalni neschopnosti a ona to pak opravdu nedokaze podarne vymyslet, protoze jeji silnou strankou je BRAINSTORMING a ne nejaky racionalni zvazovani. To se taky nauci a i to pouzije ale az pozdeji.
      – pr.zacnu premyslet o knizkach a ktera je se mi nejvic libila a zaroven co by oslovilo spoluzaky. Premyslim, jak udelat referat napadite, aby to nebylo jen cteni obsahu, ale neco vo by bavilo i spoluzaky. Napada me, ze nechci delat jen cteni, mozna by byla lepsi pc prezentacr nebo natocit video,.nacist ukazku z knizky, udelat nejakou hru s ilustracema z knizky….

      2. Faze sneni – jeste nic nerealizuju nebo uz treba neco malyho nachystanyho mam, ale hodne casu snim o tom, jak bych chtela, aby to dopadlo. Predstavuju si idealni variantu.
      – pr.: udelala jsem skvelou prezentaci, ktera spoluzaky bavila, pochvalili mi to, kluk co se mi libi si mi rekne o pujceni te knizky a pozve me ven. Ucitelka obdivuje moji napaditost, pise mi pochvalu, rodice maji radost,.ze jsem to zvladla, chvali me, jsou na mne pysni.
      -Tohle bude dcera delat sama, na to nikoho nepotrebuje, kdyby o tom mluvila, tak ji to nerozmnouvejte. Projevte pochopeni, ze by to bylo skvely, kdyby se to takhle povedlo. Radujte se z ty predstavy s ni. Tim, ze ji to nebudete brat ji posunete dal a ona sama bude mit tendenci to resit v realne rovine.
      – Muzete se ji zeptat, jestli chce i bliz probrat, co ji napadalo a jaky napady by vybrala k realizaci.

      3. Realizace:
      – Prochazim napady,.co jsem mela. Koukam na ne po case uz s tim, jak moc jsou pouzitelny/ zvladnutelny.
      – Kdyz jsme nemeli klid na 1.fazi brainstormingu, tak muzeme dost zmatkovat! Protoze se nam spousti spousta variant a my nevime odkud se do toho pustit! Proto se ten brainstorming vyplati!
      – V tyhle fazi byva dobry nam pripomenout, at se kouknem na ZADANI PRACE – napady nas muzou odvest nekam mimo ty pozadovany hranice.
      -Mne osobne pomaha rada od mamy -“ lepsi zacit blbe nez vubec, vylepsovat muzu postupne v procesu tvorby“.
      – Nekdy zacnu s jednim napadem, ale pak zjistim, ze nemuzu pokracovat (je to blby, slozity, nefunguje to…) a tak se pak vracim k tem jinym napadum nebo hledam kombinace. To je u nas normalni! Z toho se nehroutit! Ale ocenit, ze i kdyz to nevyslo, tak ma dalsi napady a umi si poradit.
      – Je dobry tolerovat to, ze nam dela problem delat praci od uvodu po zaver. Preskakujeme podle toho, jak mame zrovna napad. Je fakt dobre tohle nechat proudit. Kdyz jsme nuceny jet postupne podle struktury, tak nas to strasne skrti a blokuje nam to tvurci mysleni.
      – Pri praci prichazi dalsi napady a vylepseni. To je super, pokud mame dost casu. Pokud ne, potrebujeme slyset STOP, uz je to dobry, nejdriv to zkus dodelat a pak pridavej vylepseni. VLIDNE A S OCENENIM, ZE MAME NAPADY! Kdyz ji tyhle veci budete pojmenovavat, casem si to zvedomi a bude s tim smaa pocitat a zacne s tim sama u sebe pracovat.
      – ocente jeji napady, snahu ne jen vysledek.

      My fakt umime byt empaticky, pecujici a vlidny. Jsme schopny velkyho nasazeni pro projekty, ktery nam davaj SMYSL, kde zazijeme DOBRE VZTAHY nebo KREATIVNI PROSTOR. Pro tohle ale potrebujeme vedet, ze NAS MATE RADI TAKOVE,.JAKE JSME. Neni pro nas uspokojujici dostavat oceneni jen za vykon – nase ciny, tak jako OCENENI NASI OSOBNOSTI.

      Jeste si dovolim komentar k UNIKUM DO FANTAZIE. U ceho si odpocinete vy? Co vas uklidni? Kde naberete energii nebo inspiraci?
      My tohle vsechno cerpame ve fantazii. Chodime tam jako na dovolenou. Uzijeme si tam nekonecny moznosti, uvolnime emoce, dobijeme si tam baterky. Je to velmi levne a nenarocne – treba vcera jsem sla se synem lesem, byla jsem fakt utahana, zpruzena. Tak jsem si chvili zalezla do sv hlavy a vzpominala si na mily chvile, predstavovala si, jak mi bylo hezky a za 10 minut jsem byla zase v dobry nalade. Chapete, jak je to elegantni a nenarocny zdroj??
      A ze je frustrovana z reality – jo, znam to, taky to tak nekdy mam jeste ted. Ale vim o tom – protoze uz znam svuj typ a fungovani osobnosti a tak si pamatuju, ze si na to mam davat bacha a ze to je muj prostor pro rozvoj. Dneska na chate me taky nejdriv vytacely chlupy po psovi vsuce. A pak mi doslo, ze jsem si predstavovala idealni odpocine a s chlupama jsem nepocitala. V tu chvili jsem to dokazala vypnout a uklidnit se. Vratila jsem se k vdeku, ze jsme meli kam odjet a chlupy uz neresim. Berte to tak, ze se to proste casem nauci. Kazdy mame nejaky prostor k rozvoji.

    • Lada

      1. 2. 2021 (13:53)

      Danielo, i Vám děkuji za Váš čas a pomoc nahlédnout do duše ENFP. Budu opakovaně pročítat a snažit se pochopit.

    • Ella

      2. 2. 2021 (15:36)

      I když je to pro Vás těžké. Už to, že se snažíte ji pochopit a pomoc ji, je víc než si myslíte. Co bych dala za to kdyby i moje mamka měla tolik pochopení. S rodiči se máme rádi, ale vlastně nikdy jsem se jim nemohla svěřit, protože vše zlehčovali, nebo si vysvětlovali po svém. Jen s dcerou buďte, a poslouchejte co říká. Nesnažte se jí pomoc v pravém slova smyslu. Když vám něco říká, nehledejte v tom žádné řešení. Ona si ho najde sama :-). Stejně Vaše řešení se dceři líbit nebude. 🙂

    • Ráďa

      3. 2. 2021 (18:17)

      Pani Lado, take jsem ENFP a presne jak pise Daniela, pro nas je proces sneni chvile, kdy se nabijime energii, vnitrne se stavame stastni a pripraveni vstoupit do zivota, plni sil a odvahy. Je to nas tajny zdroj stesti. Vic k tomu nepotrebujeme :).
      Pokud nas pak ceka srazka s realitou, vetsinou, ze projekt je mnohem tezsi nez jsme mysleli, ze nam dojde energie v pulce, musime se znovu nabijet snenim – jako byste si dala kavu a zasmala se dosyta s pritelkyni v pauze v pracovnim dni.
      V puberte je srazka s realitou bolestnejsi nez obvykle, ale ENFP se casem harmonicky nauci, ze ralita nerovna se sen, pochopi smysl sveho sneni jako mentalni odpocinek a dobijeni (presne jak to popsala Daniela), postupne se i nauci tomu smat, brat to v pohode (podle hesla, chces-li Boha rozesmat….).
      Preckejte trpelive ty dramata ohledne realita vs sen, dcera se sama nauci, jake jsou mantinely reality a mozna ji zacne tenhle proces i bavit. Zkuste ji to ukazat i jako vesely, blaznivy a vtipny fakt, ze realita si dela co chce. Ze zivot je pestry vsemi smery a ze prohra je v poradku. Pamatuju, ze jsem si v predpubertalnim veku uvedomila hořkou myslenku, ze radsi nebudu snit, protoze se mi to nesplni. Tenkrat jsem byla fustrovana, ale ted to beru v pohode, ze se veci neplni, ze to je kouzlo zivota.
      A presto, ze bych mela byt neschopna v realite prezit a naprosto chapu, ze se nasi bali, abych jim v detstvi nepodpalila barak :D….dneska mam doktorat z fyziky, ucim, zkoumam na Akademii, delam zajimave prednasky pro verejnost…premyslim o zapojeni se charity veda pro deti v cizich zemich. A jsem vdecna, ze mam takovou praci, ktera mi dovoli byt kreativni.
      Nebojte se o dceru, budte tam pro ni, prodporujte, vysvetlujte nezne pripadne karamboly…dcera se od zivota nauci sama (casem) a bude se sama sobe dobracky usmivat :). Budte tam pro ni, pocit, ze vas ma v zadech (bezpodminecne) je pro ni nejdulezitejsi. Bude vas nesmirne milovat. Mozna vzdy bude trochu chaotik, ale ve svete se neztrati.
      Drzim pesticky a myslim na vas,

  5. Vierka

    31. 1. 2021 (12:35)

    Nooo, to by som aj ja rada vedela…lebo u nas je teda velky problem so zakladnymi cinnostami, ako je umyvanie,obliekanie,zuby (u ENFP skolacky…)…to je vsetko nuda a strata casu,argumenty som uz asi vycerpala a mrzia ma vsetky vypate situacie s tym suvisiace…ma to ubija zakazdym…ako to s prehladom zvladat no oboch stranach? Skusali sme zabavne,pesnickami…pomoze ked necham,aby sa sama pre to rozhodla, ale niekedy niet tolko casu…toto je asi najvacsia pricina konfliktov v nasom sucasnom zivote:)snazim sa to chapat z jej strany, ved sama som NF,ale je to narocne…

    Odpovědět
    • Šárka Miková

      Šárka z Teorie Typu

      1. 2. 2021 (9:48)

      Vierko, koukněte na komentář Daniely – hodně podrobně píše o tom, co ENFP potřebují 🙂 Šárka

  6. Vierka

    1. 2. 2021 (10:52)

    Ano,ano…skvele…vsetky tie komentare su take inspirativne…vdaka:)je suepr, ze je taka moznost sa takto pozdielat…

    Odpovědět
  7. Andrea

    2. 2. 2021 (23:26)

    Dobrý den, Ráda bych se zeptala, jak přistupovat k INFJ,ENFJ (přesně nevím) typu u kluka, s výběrem školky a vůbec pobytem ve školce. (Věk 4-6 let) Když má pocit nepřijetí, pocit nemají ho rádi. Chová se bez blízkých osob tlumočníku často sociálně neohrabaně, je vlastně akční, bojovný ale velmi citlivý. Bez přítomnosti rodičů se cítí sám, slabý, zranitelný, je uzavřeny, stydlivy, opodál. Často zasněný, ale mimo realitu. O vztahy zájem má. Ale hodně žije vnitřním světem, světem pohádek a her. A když jako kluk vyleze z ulity, buď ho není vidět, nebo se asi zachová divně, neodhadne, udělá blbost, něco po někom př.hodí ve srande, nebo cokoliv jiného co se nehodí třeba, nebo není pochopen, schytá trest nebo nepochopení/ nepřijetí, na což reaguje větším uzavřením se, větším strachem tam jít, být bez nás rodičů atp. Nebo reaguje naštvaním.Je prvorozeny. Chodit do školky nebo raději ne. Pokud ano, co s touto povahou. Jak pomoct, když tam být nemůžeme, aby se cítil sebevědomý a přijatý a zároveň vnímal realitu reálně nebo jak to říct. Děkuji

    Odpovědět
    • Šárka Miková

      Šárka z Teorie Typu

      3. 2. 2021 (14:41)

      Dobrý den, Andreo, vaše otázka je hodně komplexní, musela bych toho mnohem víc vědět, abych se k tomu mohla nějak vyjádřit. K tomu, co píšete, mi INFJ typ u kluka sedí. Hodně ale záleží na výchově, protože typ je vrozený, ale chování je způsob, jak se typ přizpůsobuje prostředí – tedy výchově, potažmo školce. Pokud byste chtěla, je možné domluvit individuální konzultaci – v této době on-line. V tom případě mi napište email. Mějte se, Šárka

Napsat komentář

Skvělé — jsem ráda za váš zájem

Některá videa zveřejňuji zdarma, abyste měli možnost vyzkoušet, že to myslím s vaším sebepoznáním dobře. Pokud by vás zajímala videa další, stačí zadat váš e-mail a já vám je ráda pošlu.

Šárka