BLOG

5 rad pro výchovu „akčních“ dětí (SP typů)

5 rad pro výchovu „akčních“ dětí (SP typů)

„Róza je hyperaktivní dítě, co se mě snaží zničit. Snažím se nastavit pevné hranice, stanovit pravidla, ale nic nefunguje!“

Asi je znáte. Aktivní děti, které od započaté činnosti snadno odvede něco jiného. Děti, pro které jsou vytyčené hranice výzvou k jejich posouvání. Děti, které by nejraději dělaly jen to, co je v dané chvíli zaujme. Výchova těchto dětí je náročná. Je možné ji zvládnout – pokud bereme vážně vrozené potřeby těchto typů – TEĎ A TADY, SVOBODA a OKAMŽITÝ DOPAD.

Možná máte dítě, na které to všechno sedí, jen se vám nezdá tak akční a do nových věcí se nehrne po hlavě. I takové dítě sem může patřit. Klíčové u těchto typů totiž není, že reagují hned, ale že jejich akce je reakcí na to, co se děje „teď a tady“. Do tohoto typu dětí tedy patří i ty, jejichž akci předchází logická analýza nebo nacítění situace.

Čekáte pět rad pro výchovu těchto dětí? Vydržte na konec článku. Budete-li rozumět vrozeným potřebám těchto typů, rady budou mnohem lépe fungovat.

Teď a tady

SP děti jsou neustále „na příjmu“ svými smysly. Mají-li volnost (ideálně venku), je fascinující sledovat, co všechno vnímají a co ve svém věku fyzicky zvládnou. Slyší, co se kde šustne, všimnou si jemných změn v mimice druhých lidí i drobných detailů v okolí. Jsou citlivé na vůně a někdy až přecitlivělé v oblasti svého těla (proto si jako malí svlékají těsné oblečení nebo jim může být nepříjemné chození naboso).

chlapec-lize-rampouch

Nespornou výhodou těchto typů je přizpůsobivost změnám. I když si něco naplánují (spíš udělají představu), klidně to změní, když se jim naskytne něco zábavnějšího nebo výhodnějšího. Ani externí změny je zpravidla nevykolejí. Ve většině situací si poradí, i když se na ně nepřipravovaly, protože improvizují na místě podle toho, jak v dané chvíli „čtou situaci“.  Navíc netrpí utkvělou představou, že musí udělat to, co si naplánovaly. Neužívají si, že se dělá něco pravidelně (např. každou sobotu jezdí k babičce). Naopak, mají rády změny.

Vnímání „teď a tady“ těmto dětem spolu s potřebou svobody poněkud komplikuje osvojování si pravidel a jejich dodržování. Už jenom přijmout, že některé situace se víceméně opakují a má smysl pro ně domluvit nějaké pravidlo, jim trvá dlouho. V jejich vidění světa se totiž vše neustále mění, nic už nebude takové, jako je v této chvíli. Jejich ideál je reagovat v souladu s aktuální situací – ne dělat to, co se osvědčilo nebo se v takové situaci „obvykle dělá“. Přesto se mohou některé z těchto dětí snažit zavděčit a pravidla se snaží osvojit, aby je měli druzí rádi, zatímco jiní spíše testují jejich logiku a důslednost těch, co pravidla tvoří.

Kvůli zaměření na „teď a tady“ není pro tyto děti přirozené vracet se do minulosti – danou situaci nevyhodnocují na základě toho, jakým způsobem ji někdy dřív zvládly. Samozřejmé pro ně není ani předjímání budoucnosti – domýšlení si, co by se mohlo stát. Chovají se zkrátka podle toho, co se děje „teď“ – využívají k tomu své bystré smysly a spoléhají se na své fyzické dovednosti. Proto je potřeba, aby co nejvíc situací zažívaly na vlastní kůži – ani ne tak proto, aby si do budoucna odnesly ponaučení, ale aby trénovaly své tělo, které jim pak samo „řekne“, co mohou fyzicky zvládnout a co ne. Mají-li pro takový trénink dostatek příležitostí, zpravidla se nezraní v situacích, které vypadají pro okolí nebezpečně, a nepouští se do situací, které by nepřežily. Hranici bezpečného rizika průběžně hledají a testují.  

Svoboda

Energii SP dětí blokuje, když něco „musí“. Když „mohou“, otevírají se vrátka jejich vnitřní motivace a uvolňuje se energie, kterou do činnosti vloží. Do toho, co se samy rozhodnou dělat, pak dávají 100%. Ideální by tedy bylo, kdyby mohly dělat jen to, co je baví. U ostatních činností je hodně důležité, aby měly svobodu volby.

chlapec-strili-z-luku-v-tricku-s-napisem-wild-and-free

Nejde ale pouze o naše požadavky. SP děti se cítí omezované v jakékoliv předem dané struktuře, která předpokládá dodržování postupů a pravidel. Musí vynakládat velké úsilí, aby se přizpůsobily. A přestože se snaží zapadnout, přemíra řízené činnosti, která omezuje jejich potřebu svobody a reagování „teď a tady“ může vést například ve školce ke hromadění energie, která se v prostředí, kde se dítě může uvolnit, projeví hyperaktivitou.

Přemíra pravidel pak kumuluje vzdor, který se projeví emočními výbuchy v prostředí, kde se dítě cítí bezpečně, a tudíž si to může dovolit – u svých rodičů.  Někde totiž tu nahromaděnou páru upustit musí. A tak je dobré jim dovolit, nebo přímo nabídnout, činnosti, kde se mohou „vybít“ – starší děti sekat dříví, mladší roztloukat ořechy, rohlíky na strouhanku, vršky od piva kladívkem na „dukáty“, v zimě třeba rozbíjet kry z louže. 

„Jako dítě jsem potřebovala hlavně prostor a důvěru svobodně KONAT. Mamka mě třeba vyslala dovézt tátovi svačinu na stavbu domu – do kočárku pro panenky mi dala flašku piva a svačinu a já vyrazila docela daleko přes město. A to jsem byla předškolačka! A zvládla jsem to v pohodě. A vyrostla jsem ve svých očích.“

Okamžitý dopad

SP typy potřebují vždy vidět dopad toho, co dělají. Než by dlouho promýšlely „co se stane, když udělám tohle…“, raději to udělají, aby zjistily, co se stalo, a mohly se podle toho zařídit. Reakcí se řídí jejich další akce.

chlapec-na-houpacce-z-prkna-a-klady-vystreluje-do-vzduchu-zviratka-z-lega

Mají-li tyto děti prostor, přirozeně na sebe přenášejí zodpovědnost za své činy (ty, které si samy zvolily), a to včetně situací, které okolí vnímá jako nebezpečné. Diskutujte s nimi o rizicích, ale nechte se občas strhnout jejich nápadem, i když už dopředu víte, že je to hloupost. Dítě ocení, že jste s ním do toho šli, že jste mu dali důvěru to vyzkoušet. Bude mu jasné, že za svou akci nese zodpovědnost ono samo a bude to pro něj cenná zkušenost.

Zvýší to důvěru ve vás jako rodiče a příště bude třeba víc naslouchat vašim radám. Potíž nebývá v tom, že SP dítě vaše rady zcela ignoruje, ale většinou si to chce nejdřív zkusit po svém. Potřebuje vidět, jaký má to, co udělá, dopad. Učí se opravdovou fyzickou zkušeností. Učí se i vlastními neúspěchy – postupně zjišťuje, že mít plán B může být dobrý nápad a učí se koukat pár kroků dopředu.

„Hodně na ni sahám oběma rukama, mluvím v jednoslovných větách a s humorem. ‚Zuby! Čistit. Teď!!… ELENKOOOO, takže jdeme spolu… Jeeeeežišiiii, ty nechceeeeeš!!!!‘ když se začne smát, je vyhráno.“

Pět dobrých rad pro výchovu SP dětí:

  1. Zajišťujte dostatek podnětů a příležitostí k akci (nejlépe venku). Situace zlehčujte humorem, odvedením pozornosti.
  2. Stanovte minimum pravidel, u těch podstatných však buďte velmi důslední. Oceňujte dítě, když funguje v rámci „systému“ (např. školka) – musí vyvíjet úsilí, aby plnilo úkoly a bylo v klidu.
  3. Dávejte svobodu, aby mohlo dítě konat, důvěřujte mu, když zkoumá  limity. Nechte se někdy strhnout jeho nápadem, i když je jasné, že to nedopadne dobře. Nechte ho zažít důsledky.
  4. Dávejte maximum důvěry, minimum kontroly, co nejvíc zodpovědnosti. Úkoly, které jsou výzvou (akce, pomoc druhým).
  5. Buďte čitelní (mimika, slova i činy musí být v souladu), aby si dítě nemuselo domýšlet. Mluvte stručně, jasně a konkrétně.
trileta-divka-myje-umyvadlo-s-sibalskym-usmevem

„Než jsem poznala Teorii typů, byla jsem často v póze, ‚proč sakra Róza nedodržuje vůbec pravidla‘ nebo ‚zase už lumpačí, já to nepřežiju, uklidni se, já už nemůžu, jak pořád běháš‘. Teď si všímám toho pozitivního – jak je veselá, akční, jak dokonale ‚čte situaci‘ – při uklízení si jako jediná z dětí všimla fleků na kuchyňské lince a sama od sebe je vyleštila. Od chvíle, co se na ni ‚dívám jinak‘, je i ona vůči mně mnohem vstřícnější. Dokonce se přišla zeptat, jestli si může vzít bonbon! Dřív ho prostě vždycky ukradla :-). Když ‚testuje hranice‘ a ‚porušuje pravidla‘, zkusím hodit 2 – 3 udičky, až se na něco chytne:-). A naopak si neskutečně užívám její bezprostřednost a nechám se jejími žertíky bavit a směju se, až mi slzy tečou.“

Čtyři typy v rámci temperamentu SP

Ani SP děti NEJSOU STEJNÉ :-). Rozmanitost projevů je daná:

  • prostředím, ve kterém dítě vyrůstá (typ výchovy, model rodičů),
  • věkem (proto jsou v knize Nejsou stejné kapitoly o všech typech rozdělené do tří vývojových fází a končí dospíváním),
  • různým nastavením mozku čtyř „podtypů“ – ESTP, ISTP, ESFP a ISFP.

U některých SP dětí vnímáte jejich velkou citlivost a ve výchově je „utáhnete na vztah“, u jiných zase alespoň trochu funguje logika. Některé z nich působí jako „kamikadze“ už od chvíle, kdy začnou chodit a mluvit, jiné jsou obezřetnější a před „akcí“ nejdřív chvíli nasávají. Dva ze čtyř typů jsou zaměřeny spíše na pocity a vztahy, dva spíše na logiku a výhodnost. Teprve znalost celého typu vám poskytne kompletní obrázek o vašem dítěti, zlepší komunikaci a taky ukáže, jakým vzdělávacím či profesním směrem by se dítě mělo jednou vydat.

Kde jednotlivé typy najdete v knize NEJSOU STEJNÉ?

ESTP v kapitole „Dominantní SE: Ze všech SP typů se tyto děti jeví jako nejvíce akční a nejvíce testující hranice a pravidla.

ESFP v kapitole „Dominantní SE: Tyto děti jsou podobně jako ESTP také velmi aktivní, ale více se napojují na pocity druhých lidí.

ISFP v kapitole „Dominantní FI: Tyto děti jsou podobně jako ESFP akční a citlivé na vztahovou atmosféru, ale jsou o uvážlivější, déle se rozhodují a část času tráví ve svých představách.

ISTP v kapitole „Dominantní TI“: Tyto děti působí jako nejvíce uzavřené ze všech SP typů, protože předtím, než jdou do akce, analyzují dostupné informace a aktuální situaci.

Sdílejte s přáteli

Komentáře k článku

  1. Katka Glosová

    1. 11. 2020 (16:28)

    Ahoj Šárko,
    Matěj, můj vnuk, je podle mě ESTP, je akční, testuje pravidla. Žárlí na o dva roky mladšího bráchu. Občas, v rámci jeho představy o pomoci bráchovi a hře s ním, mu dá pěknou čočku (štípne, kousne…) a tvrdí, že neví proč to udělal a že mu nevadí, že to bráchu bolí.
    Šárko, děkuji za přiblížení Matěje. Ke Tvé knize Nejsou stejné se pravidelně vracím a čerpám informace. Nejen o Matějovi, ale také o sobě.

    Moc Tě zdraví Katka z Horky a Olomóca.

    Odpovědět
    • Petra Macháčková

      21. 11. 2020 (18:33)

      Katko a kolik je vnukovi? Maličké děti totiž ještě nedokáží zpracovat to, že ony někoho kousnou a on něco cítí. Oni vnímají to, co cítí ony. Kousnu – nic mě nebolí, ale nedokážou už přenést tu zkušenost kousnu – bolí to toho druhého. To se děje až trochu později. ESTP děti nejsou moc empatické, ale u nás třeba doma nejvíc kouše ESFP 2letý synek, který jinak empatický už i v tom malém věku je (cítí moje emoce a reaguje na ně, není mu jedno, když někomu něco je. Tuhle třeba manželovi nebylo dobře a lehnul si na kaname a on přišel a přikryl ho, donesl mu polštářek:-). Ale můj synek ESFP je ještě moc malý na to, aby si spojil kousnutí a bolest druhého, postupně se to učí:-) Každopádně s SP dětmi je velká zábava 😀 Někdy je to náročné…

    • Šárka Miková

      Šárka z Teorie Typu

      1. 11. 2020 (21:09)

      Ahoj, Katko, díky za reakci na tento článek.
      To, co píšeš o vnukovi, je u typů ESTP běžné. Empatii se musí postupně učit, není jim přirozená. A protože dřív jednají, než myslí (v dětském věku, v dospělosti to stíhají zároveň :-)), tak prostě občas ubližují svému okolí. Bohužel to lidé kolem vyhodnocují jako nevychovanost a rodiče takového dítěte z toho mají těžkou hlavu, protože ať se snaží jak se snaží, korigovat chování takového typu dítěte je obrovská výzva. A kdo takové dítě nevychovával, tak nemůže vědět, o čem to je. Tak držím palce tvému synovi a jeho ženě, aby vydrželi a podpořili vnuka v jeho silných stránkách – a že jich je!! 🙂

  2. Bára Lav.

    4. 11. 2020 (13:40)

    Dobrý den, mohu se zeptat jak rozeznat P a J. Syn 22 měsíců mi zapadá do SF, na rozdělení, zda je E nebo I se ještě rozhoduji. Ale zajímalo by mě to rozdělení J a P. Mám obě Vaše kjihy, ale v tom určení se moc nevyznám. Děkuji Bára

    Odpovědět
    • Šárka Miková

      Šárka z Teorie Typu

      5. 11. 2020 (10:21)

      Dobrý den, tenhle způsob určování typu podle jednotlivých „písmen“ bývá dost zavádějící, ale chápu, že ho používáte, protože tu celou složitou věc zjednodušuje. Bohužel z mého pohledu až příliš. Já vycházím z vrozených potřeb – a ty mají typy SFJ a SFP jiné. Vrozené potřeby typů SP jsou popsané v tomto článku. Vrozené potřeby typů SJ jsou úplně jiné – stabilita, předvídatelnost a spolehlivost. Taky o nich chystám článek 🙂

  3. Markéta

    5. 11. 2020 (20:38)

    To je úplně náš kluk, jsem ráda, že v tom nejsem sama 😀

    Odpovědět
  4. Markéta B.

    9. 11. 2020 (11:04)

    Dobrý den, děkuji za článek! Zajímalo by mě, v jakém věku je možné určit přesný osobností typ. Syn má 1 rok, když vidím ostatní děti jeho věku, řekla bych, že bude některý z akčních typů, ale lze už rozlišit který? Děkuji, Markéta.

    Odpovědět
    • Andrea Houšková

      14. 11. 2020 (4:59)

      Ahoj Šárko, mam dceru ESTP 4roky. Často jsem absolutne zoufalá , tak moc žárlí na mladšího bratra 2roky, že se bojím je nechat samotne, nevadí jí , ze ho bolí , když mu ublizuje, hlavne, ze si prosadi svou. Klidne , ze stejného duvodu ublíži i mne a vubec jí to nemrzí. Jediné , co funguje je nĕco zakázat a dovolit až když nĕco splní. Všichni mi nadávají jak je nevychovaná, ze školky jí vyhodily, protože pokousala učitelku. Samozřejmĕ, že ji miluju, je to moje vymodlená holčiçka, ale moc bych jí přála, aby ji mĕlrád i nĕkdo jiný, aby mohla chodit na kroužky (odkud ji taky vyhodili). …?

    • Šárka Miková

      Šárka z Teorie Typu

      14. 11. 2020 (9:27)

      Zdravím, Andreo. Bohužel tyto projevy chování, které popisujete, se u ESTP typů někdy objevují. Celkově jsou to hodně fyzické typy, které řeší situace svým tělem a teprve později se učí řešit je slovy. Pokud se k tomu přidají nějaké vnější okolnosti, které v nich spouští negativní emoce, neváhají svou tělesnost využít k útoku. Nemůžete čekat, že ji bude mrzet, když ublížila. Ona zatím není schopná se vcítit, to se bude taky učit. Potřebuje svobodu a co nejméně omezování tam, kde to možné je, a naopak pevnost a důslednost u věcí, které jsou nepřijatelné – třeba právě to ubližování okolí. Má rozhodně vždycky dostat jasnou (krátkou, stručnou) zpětnou vazbu, že tohle druhému ubližuje – a to hodně důrazně (nahlas), a zároveň ji u toho pevně držet. Systém odměn a trestů v těchto dětech většinou jen posiluje jejich odpor vůči autoritě. Stejně jako pocit, že nejsou přijímané. Přijímat ji musíte hlavně vy rodiče a ukazovat jí, v čem jsou pozitiva její povahy, dát jim vyniknout.. to, že ji nepřijímá okolí, s tím se zatím smiřte a neřešte to. Je tedy třeba hodně pracovat se sebou – pokud její „nevychovanost“ budete brát jako svoje selhání, moc vám to nepomůže. Stejně tak jako to, když si berete reakce okolí osobně – byť vím sama podle sebe, jak těžké to je si zachovat nadhled a říct si – kdo takové dítě nevychovával, nemůže soudit. Držím palce, Šárka

    • Šárka Miková

      Šárka z Teorie Typu

      9. 11. 2020 (11:18)

      Dobrý den, Markéto, v roce je to opravdu velmi brzy snažit se s jistotou určit typ dítěte. Dítě se svým typem teprve „učí být“ a v jeho chování se projevují i jiné tendence, velkou roli hraje nápodoba apod. Akční mohou být v tomto věku i jiné typy dětí a důležité pak je, jestli to se synem bude ladit i v těch dalších hlediscích -zejména to smyslové napojení na okolní svět. To v tomto věku mají samozřejmě děti všech typů (vzhledem k vývojové fázi), ale rozdíly už vidíte – některé roční děti už jsou často „ve své hlavě“, odpojené od okolního světa, zatímco SP typy „nemohou nevnímat“. Důležité je pak také napojení na vlastní fyzické tělo – to mají tyhle typy taky hodně silné. Tak zkrátka syna pozorujte, všímejte si jeho projevů. Postupně tady uveřejním články i o dalších třech skupinách vrozených potřeb, tak to budete moci porovnat. Ale pak je potřeba jít ještě do větší hloubky – protože jak naznačuju v závěru tohoto článku, jednotlivé podtypy v rámci SP typu se od sebe ještě hodně liší.

  5. Veronika K.

    10. 11. 2020 (18:41)

    Dobry den,
    mam doma knihu Nejsou stejne a uplne dobre nerozumiem jednotlivym typom, niektore casti som si musela viackrat precitat. Mam doma 3 rocnu dcerku, je akcna, testuje hranice, tiez neustále bije svojho rocneho brata, ked place jej to nevadi, dokonca sa z toho tesi. Ked sa s niekym rozpráva v jej pritomnosti, prerusi svoju cinnost a nacuva, vsetko pozoruje a nema rada zmeny. Zaroven vsak pravidla tiez nema rada. Viete mi prosim poradit, aky typ by mohla byt? Dakujem

    Odpovědět
    • Šárka Miková

      Šárka z Teorie Typu

      10. 11. 2020 (22:26)

      Dobrý den, Veroniko. Z tak krátkého popisku se opravdu typ osobnosti určit nedá, i když jste se snažila určitě napsat to podstatné 🙂 Navíc v tomto věku je určení typu ještě ošemetná záležitost. Musela bych o dceři vědět víc – co znamená, že testuje hranice.. co znamená, že nemá ráda změny – jaké např.? A jak se projevuje, že nemá ráda pravidla?

  6. Anežka

    12. 11. 2020 (11:47)

    Dobrý den,
    my máme doma 4,5 starou holčičku SP typ, tím jsem si po přečtení článku jistá. A teď jsme s manželem vedli diskusi a nemůžeme se shodnout. Mohla byste nám prosím napsat svůj pohled?
    Když jí řeknu, že zítra přijede na návštěvu babička (kterou úplně miluje), tak jí tím ubližuju, protože se bude celou dobu soustředit na to, že zítra něco bude. Vím, že se dá odvést pozornost jinam. Jde jen o to, jestli je špatné tu informaci sdělit takhle dopředu. Jestli není lepší to v tomhle případě nechat jako překvapení, nebo oznámit třeba půl hodiny dopředu. Děkuji 🙂

    Odpovědět
    • Petra Macháčková

      21. 11. 2020 (18:42)

      Anežko, mám doma taky 4 letou ESTP holčičku a po zkušenostech jí tyhle věci dopředu neříkám, pokud to není nutné. Ona opravdu chce, aby to bylo tady a teď a když to není tady a teď, je zklamaná. Např. jí řeknu, že zítra pojedeme na výlet … a ona okamžitě jde po čepici, boty, batoh, zabalí si a čeká do 5 minut u dveří… V těch 4 letech je to pro mě po zkušenostech taková hranice, kdy má smysl již něco málo dopředu říkat a je to ku prospěchu. Např. nyní jí již říkám, že „zítra budeš ve školce spát, dneska jdeš po obědě“. Protože ona ráda chodí po obědě a chce „dneska jít po obědě“, ale na zítra se připraví a už to problém není. Nebo třeba říkám, že zítra půjde do školky, aby si mohla přichystat věci a připravit se na změnu (pokud byla nyní 6 týdnů doma) – ale říkám to max pár hodin předem. Naopak mám pak dceru s dominantním Si a ta nutně potřebuje vše vědět dopředu. Ideálně dlouho, aby se připravila. I velmi příjemné překvapení, které by ji udělalo radost, když je překvapení, tak je pro ní „špatně“ a hodí ji to do stresu. Mnohem víc si tyhle věci užije, když o nich ví dopředu. Proto si u ESTP holčičky užívám ten akt „jupí“ a běží ke dveřím, to jsem u ISFJ dcerky nikdy nezažila…

    • Šárka Miková

      Šárka z Teorie Typu

      12. 11. 2020 (12:01)

      Dobrý den, Anežko, díky za vaši otázku. Není mi z ní jasné, jestli už s tím máte nějaké zkušenosti – jak dcera reaguje, když jí řeknete něco dopředu. Z podstaty těchto typů je to tak, že když jim něco řeknete, chtějí, aby se to dělo hned – pokud je to něco pro ně lákavého. Takže pokud s ní pak musíte řešit otázky typu „Když už babička přijede..“ „Proč už tu není…“ a narušuje vám to jinak pohodovou komunikaci, tak bych jí to neříkala moc dopředu, ale třeba tak tu půl hodinu až hodinu. Pokud jí to řeknete, ona se zaraduje a za chvíli na to zapomene, protože ji zaujalo něco jiného, tak jí to klidně říkejte. 🙂 Šárka

  7. Michala

    15. 11. 2020 (0:51)

    Dobrý den, můj syn je na tom podobně. Do školky nastoupil bez problémů, ani slzičku neurojil, když jsem odcházela od něj. Zato se začal velice špatně zapojovat do činností s ostatními dětmi. Ubližoval jim, ničil jejich výtvory, vyloženě „visel“ na učitelce a nic jiného ho nezajímalo, než ji mít pro sebe a ukazovat jí, co vše umí a zná – je velice bystrý na svůj věk – 3,5 roku. Poslední dobou je hodně nerozhodný, když potřebuji, aby ve školce spal a řeknu mu, že je to proto, abysme mu mohli koupit televizi do pokoje, tak souhlasí, ve školce se „šprajcne“ a ihned vše odvolá, že televizi nechce a drží se mne vší silou, učitelka ho vyloženě ode mne musí odtáhnout. Rád si stanovuje svá vlastní pravidla a neumí se vžít do potřeb ostatních. Řešili jsme psychologa, dle něj je evidentně hyperaktivní. Při návštěvě neposeděl, hračky ho nezajímaly, dokonce mi řekl, abych si já hrála. Nechtěl spolupracovat a doma jsme začali s výukou angličtiny. Umí napočítat do 10 anglicky, česky do 50. Syn by chtěl vše hned, neumí čekat. Zkoušeli jsme i hru s maňásky, kdy velice dobře spolupracoval, snažím se jej nasměrovat správným směrem, ale nedaří se mi to. S tím ubližováním dětem to bylo tak, že chtěl jet hned na chatu a protože to neměl, tak jim ubližoval. Když jsem se mu snažila vysvětlit, že i mne by se chtělo jet teď na chatu, ale nemůžeme, vůbec ho to nezajímalo. Několikrát jsem před ním neudržela slzy a čekala jsem, že se omluví nebo zareaguje, ale vůbec si neuvědomoval, co se děje. Je to hodně těžké, jsem důsledná a trvám na svém – on mne napodobuje a také si trvá na svém – je z tohoto kruhu cesta ven??? Děkuji Vám za odpověď. Michala

    Odpovědět
    • Šárka Miková

      Šárka z Teorie Typu

      16. 11. 2020 (20:30)

      Dobrý den, Michalo, díky za vaši otevřenost. Nemůžu z toho krátkého popisu říct, jestli je váš syn typ, který spadá do SP skupiny typů. Každopádně se mi zdá, že v něčem jste syna vzhledem k věku celkem náročná 🙂 Možná vás mate, kolik toho umí v intelektuální oblasti (angličtina, počítání), a přitom v jiné oblasti se nedokáže rozhodovat, chovat rozumně apod. 🙂 Určitě by bylo zajímavé zjistit, jaký ke syn typ osobnosti, protože s tím jeho projevy budou souviset, ale taky záleží na tom, jaký typ osobnosti jste vy – protože chování dítěte není dáno jenom jeho vrozenými potřebami, ale také tím, jak na ně reaguje jeho okolí, co očekává, čemu se to dítě snaží vyhovět nebo naopak vůči čemu „bojuje“. Takže jestli mohu něco doporučit, tak začít u sebe 🙂 V knize „Ani mámy nejsou stejné“ si určit svůj typ osobnosti, pochopit, co je pro vás důležité a očekáváte od dítěte – a pak se zaměřit na to, jaké máte dítě – je dost možné, že jiné, než jste vy, a vaše potřeby (a očekávání) se nepotkávají. Držím palce při objevování – protože, jak ráda říkám – rozdíly nás mohou spojovat, když jim rozumíme a naučíme se je oceňovat. Šárka Miková

  8. Tereza

    20. 11. 2020 (11:57)

    Dobrý den, Šárko,
    chtěla jsem jen svým komentářem poděkovat za obě knihy! Zatím jsem do nich spíše jen nakoukla (hledám čas, kdy mi hlava trochu víc dokáže myslet a vnímat, což večer po uspání divé zvěře moc často není). Je to něco, co mi konečně dává smysl, a co doufám povede k pochopení toho, proč je náš synek takový svéráz, jaký je! Myslím, že bude typem SP, i když ne úplně tou neřízenou střelou, ale je velmi bystrý, detaily vnímající, velmi opoziční, když po něm cokoliv chceme (podle mě to má jako sport – „To je bílá!“ „Neee, to je černá!“ „Dobře, tak je to černá.“ „Neeeeee, bílááááá!!“ :), na druhou stranu je občas vykolejený z něčeho, co je nové, citově to je takové slabší… Nu, musím ještě hodně studovat! Zatím bojuji i s vlastní definicí typu (občas mám pocit, že jsem snad všechno 🙂 ), ale doufám, že se vším prokoušu, a nakonec nás všechny nějak pochopím 😀 Krásný den!

    Odpovědět
  9. Iva

    21. 11. 2020 (19:44)

    Dobry den, mam triapulletacku, ktera jako by Rozarce z oka vypadla. Za ty tri roky jsme se jiz docela zzili, ale stale mame neskutecny problem s usinanim. Je to proste nuda, usnout nechce. Z prikladu – jednou jsem zkusila spankovou masaz, spala do 5 minut. Ted si ale dava sakra pozor, abych ji znovu nemasirovala (a uspavani trva cca hodinu). Nemate prosim nejake napady, jak na ni? Upozornuji, ze jsme vzdy u ni a pokud ne, druhy den se ji to projevi na zdravi (nastesti jen rymou, aby nemusela do skolky).

    Odpovědět
    • Iva

      21. 11. 2020 (19:45)

      A jeste dodam, ze ve skolce usina hned, kdyz ji nekdo hlida, tak usne po obede take hned – a chce byt v mistnosti sama, ale doma je peklo poobedove i vecerni uspavani. Unavena je dost!

Napsat komentář

Skvělé — jsem ráda za váš zájem

Některá videa zveřejňuji zdarma, abyste měli možnost vyzkoušet, že to myslím s vaším sebepoznáním dobře. Pokud by vás zajímala videa další, stačí zadat váš e-mail a já vám je ráda pošlu.

Šárka