BLOG

5 rad pro výchovu „hloubavých“ dětí (NT typů)

divka-ma-umelou-ruku-z-valecku-a-provazku

„Na příkazy neslyší, odměny ani chvála nemají efekt. V necelých čtyřech letech čeká, že s ním budeme jednat jako se sobě rovným. Dneska mi vzal hlavu do dlaní a řekl ‚Seš normální?‘“

Překvapují nás svým zájmem o fungování světa. Prověřují naši schopnost logicky argumentovat. Rády se zdokonalují v tom, pro co se samy rozhodly, a většinou nechtějí pomoct – protože kdo potřebuje pomoc, není dost schopný. Alespoň v jejich očích. Proč? Důvod je ve vrozených potřebách ROZUMĚT a PROVĚŘOVAT, KOMPETENTNOST A ZDOKONALOVÁNÍ.

Čekáte pět rad pro výchovu těchto dětí? Vydržte prosím na konec článku. Budete-li rozumět vrozeným potřebám těchto typů, rady budou mnohem lépe fungovat.

Rozumět a prověřovat

Tyto typy vnímají svět kolem sebe v  souvislostech, dívají se na věci z různých úhlů pohledu a ve všem hledají logiku. To, co někdo vydává za fakt, potřebují prověřit (kdo to tvrdí a za jakým účelem), a následně analyzovat, aby mohly věc samy (po svém) pochopit.

Tyto děti chtějí rozumět světu. I když některé z nich rozebírají věci, aby zjistily, jak fungují, neznamená to, že jsou to typy, které potřebují vše zažít na vlastní kůži. Jsou to děti spíše „teoretické“ – budou si rády s dospělým číst encyklopedii nebo poslouchat jeho vysvětlování, jak věci (zvířata, lidé, stroje, děje v přírodě) fungují. Budou se také doptávat, aby tomu, co je zajímá, skutečně přišly na kloub. Jejich nejčastější otázkou je „Proč..?“, ať už ji pokládají samy sobě (když přemýšlejí, jak něco funguje) nebo ostatním, když chtějí prověřit, že to, co druzí říkají, dává smysl. Všechny děti se někdy ptají „proč“, ne všechny ale očekávají logicky konzistentní odpověď.

„Synovi budou čtyři a od malička má obrovský zájem o knihy, encyklopedie. Už ve dvou letech znal všechny barvy, tvary (i kosočtverce, 5,6,8-úhelníky atd). Před půl rokem se začal zajímat o vesmír a opravdu některé věci zná do hloubky a my se učíme s ním.“

Otázku „proč“ tyto děti kladou také ve chvílích, kdy po nich někdo něco chce. Mají-li splnit nějaký požadavek, nemohou to udělat, dokud nevědí, že má objektivně logický důvod. A buďte si jisti, že to, co se zdá logické vám, nemusí připadat jim. Nejhorší odpověď na otázku „Proč to mám dělat?“ je „Protože jsem to řekla.“ Pokud není dospělý ochoten jim logiku svého pokynu vysvětlit tak, aby ji mohly přijmout a pochopit, mají nulovou motivaci ho splnit.

Tyto děti jsou zkrátka velmi málo ovlivnitelné dělat to, co samy nechtějí nebo čemu samy nevěří. Pokud je do něčeho tlačíme, jdou do skryté či otevřené opozice. Nemusí se přitom z naší strany jednat o přímý nátlak – i naše citové projevy může toto dítě vnímat jako manipulaci. Věty typu „udělej to aspoň kvůli mně“ nebo „ty mě nemáš vůbec ráda, když se ke mně takhle chováš“ dostávají tyto děti do úzkých – nechápou logiku těchto argumentů, připadají si vydírané a autorita dospělého v jejich očích klesá. To neznamená, že nejsou ochotné druhým pomoci – pokud chápou logiku takové pomoci a mohly se pro ni samy rozhodnout.

„Tohle dítě se nenechá ohýbat – nejvíc fungovalo, že má něco logiku a že si na něco přišel sám.“

divka-si-prohlizi-encyklopedie

Kompetentnost

Těmto dětem velmi záleží na tom, aby byly schopné a byly také jako schopné vnímány. Chtějí věci dělat samy a po svém, podrobný návod či detailní instrukce snižují jejich pocit kompetentnosti – „jsem přece dost schopný na to, abych to pochopil“. Jako podceňování vnímají také nabídku naší pomoci nebo když něco přímo dokončíme za ně.

To neznamená, že tyto děti mají vždy velkou sebedůvěru a do všeho se pouštějí bez obav. Právě naopak – rády si dokazují své schopnosti v činnostech, které jsou na hraně jejich možností, na druhou stranu se ale obávají selhání, které by potvrdilo jejich „nekompetentnost“.  Rodiče mohou větami „věřím, že jsi dost schopný to zvládnout“ nebo „důvěřuju, že si to dokážeš sám dobře rozhodnout“ dítě podpořit. Toto vyjádření důvěry v jejich schopnosti doprovázené opatrnou nabídkou pomoci, pokud si o ni dítě samo řekne, může být pro dítě důležitým motivačním faktorem.

Potřeba kompetentnosti se u těchto dětí projevuje také v tom, že chtějí být už od mala dospělými vnímány jako rovnocenní partneři. Očekávají vůči sobě stejnou míru respektu, jako by měl dospělý k jinému dospělému – nevidí logický důvod pro to, aby tomu bylo jinak. Chtějí, aby se nerozhodovalo „o nich bez nich“, aby jejich názory byly brány vážně a v diskusích (úměrně věku) logicky argumentují.

divka-s-tatou-a-sourozenci-studuje-mapu

Zdokonalování

Potřeba zdokonalování vede tyto typy k tomu, aby zlepšovaly své schopnosti a dovednosti. Nechtějí trénovat to, co už z jejich pohledu zvládají, a do opakujících se (rutinních) činností vkládají většinou jen málo úsilí. Energii investují do činností, které samy vnímají jako výzvu – něco zvládnout, něco pochopit apod. Záleží přitom na věku – dvouleté dítě může vnímat jako výzvu nalít si samo vodu ze skleněné lahve, zatímco desetiletý se už rád nechá obsloužit, protože s těmito praktickými záležitostmi svou kompetentnost nespojuje.

Kvůli potřebě zdokonalování tíhnou tyto děti k úkolům, kterými by potvrdily svou kompetentnost. Často jsou to úkoly těžké a náročnější, než jaké mohou vzhledem k věku, fyzickým či intelektuálním možnostem zvládnout. Takže hrozí, že selžou a ukáže se, že jsou (v jejich vnímání) neschopné. Potřeby kompetentnosti a zdokonalování mohou tedy být velkým vnitřním motorem pro zlepšování, ale také brzdou. Naučit se vyrovnávat s vlastním selháním a nebrat chybu jako důkaz neschopnosti, nýbrž příležitost k dalšímu učení, je pro tyto děti velmi důležité.

Kolem 3. – 5. roku věku můžeme u těchto dětí někdy vnímat jakýsi nesoulad ve vývoji jejich schopností – intelektuálně jsou dál, než jejich vrstevníci, ale co se týká sebeobsluhy (oblékání, obouvání, jídlo, chození na záchod apod.), jakoby zaostávaly. Většinou je to proto, že jde o činnosti každodenní, rutinní, které je ze své podstaty nebaví. Protože jsou tyto děti navíc víc ve svých hlavách než ve svém těle, nemusí jim osvojování těchto dovedností jít úplně hladce. A pokud rodiče u těchto činností vyvíjejí na dítě „tlak“, že už by je přece mělo zvládat, může to dítě vnímat jako podceňování jeho schopností (nekompetentnost). Ze vzdoru nebo obavy ze selhání se pak takovým činnostem vyhýbá nebo si prostě počká, až rodiče nevydrží a udělají to za něj.

Kvůli potřebě zdokonalování tyto děti nezlepšují jen sebe, ale i okolí. Vidí chyby druhých, nedokonalosti ve fungování věcí či neefektivitu postupů, a rádi na ně upozorňují. Mohou tak činit způsobem, který okolí vyhodnocuje jako necitlivý. Tyto děti však nechtějí druhým ublížit, právě naopak – chtějí pomoct.  

divka-se-rozmysli-jestli-poleze-na-skalu

„Obdivuji, jak všechno rychle pochopí, udělá si názor, ale zároveň je otevřená novým myšlenkám. Naslouchá logickým argumentům, zhodnotí fakta a vytvoří si nový názor. Díky jejím všetečným dotazům ‚a proč bychom to nemohli udělat takhle‘ si občas řeknu: ‚a vlastně proč ne?‘“

5 rad pro výchovu NT dětí

  1. Berte dítě vážně, jednejte s ním jako rovný s rovným. Neznevažujte jeho schopnosti či výroky (myšlenky či přání) – byť dobře míněným zlehčením situace či vtipem.
  2. Odpovídejte dítěti pravdivě na jeho otázky – raději řekněte, že nevíte, než byste říkali, že je na to ještě malé. Nezlehčujte jeho zájmy. Své požadavky logicky zdůvodňujte.
  3. Dejte dítěti svobodu při rozhodování, prostor, aby si vytvořilo vlastní názor. Pouze poskytujte informace nebo nabízejte informační zdroje. Svůj názor předkládejte jako jeden z úhlů pohledu.
  4. Pomáhejte, jen když o to dítě stojí. Při realizaci jeho nápadů ho „popostrčte“ blíž k jeho představě, ale nesnažte se dítěti situaci ulehčit tím, že byste věc dělali za něj. Podobně při řešení problému zjistěte nejdřív, co konkrétně dítě potřebuje, a pomozte mu pouze s tím, o co si samo řekne.
  5. Vysvětlujte dítěti, jak fungují emoce a mezilidské vztahy. Modelujte přiměřené reakce, reflektujte, jaké důsledky má to, co udělám, pro druhého člověka – jak se může cítit, co si může myslet apod. Pomozte dítěti pochopit, jak lidé fungují, včetně jeho samého.

Čtyři typy v rámci temperamentu NT

Ani NT děti NEJSOU STEJNÉ. Rozmanitost projevů je daná:

  • prostředím, ve kterém dítě vyrůstá (typ výchovy, model rodičů),
  • věkem (proto jsou v knize Nejsou stejné kapitoly o všech typech rozdělené do tří vývojových fází a končí dospíváním)
  • různým nastavením mozku čtyř „podtypů“ – ENTP, INTP, ENTJ a INTJ.

Teprve znalost celého typu vám poskytne kompletní obrázek o vašem dítěti, zlepší komunikaci a taky ukáže, jakým vzdělávacím či profesním směrem by se dítě mělo jednou vydat.

Kde jednotlivé typy najdete v knize NEJSOU STEJNÉ?

ENTJ v kapitole „Dominantní TE: Ze všech NT typů na sebe vyvíjí tyto děti největší tlak, aby věci zvládaly, a nejvíce dávají najevo, když se jim to nedaří. Tlak vyvíjejí také vůči svým rodičům, aby se věci děly podle nich. V útlém věku nás překvapuje, jak může být tak racionální dítě někdy emotivní. Silné emoce (nejčastěji vztek) bývají následkem vlastního selhání nebo pocitu nekompetentnosti.

INTJ v kapitole „Dominantní NI: Tyto děti si o všem dopředu vytvářejí představy, ale málo je s okolím sdílejí. Jejich potřeba zlepšovat se je také silná, ale nemají tak silnou potřebu organizovat druhé. Také jejich emoční projevy bývají uměřenější, resp. snaží se co nejdříve naučit své emoce ovládat.

ENTP v kapitole „Dominantní NE: Tyto děti jsou pořád na příjmu, neustále nasávají nové podněty a všechno je zajímá. Spíš než něco dokončit je zajímá se o tom co nejvíce dozvědět. Potřebují neustálý přísun nových intelektuálních podnětů.

INTP v kapitole „Dominantní TI: Tyto děti působí jako nejvíce uzavřené ze všech NT typů, neustále analyzují vše, co se kolem nich děje či co se dozvídají. Nemusí se tolik ptát Proč?, tuhle otázku si ale uvnitř kladou neustále.

Sdílejte s přáteli

Komentáře k článku

  1. Katka

    24. 11. 2020 (20:17)

    Šárko, mohu mít dotaz, jak dítě tohoto typu (synovi je 3,5 roku) přesvědčit, aby něco udělal, jak formulovat pokyny jako „teď si umyj ruce“ apod. Vyčerpává mě, že syn se odmítá oblékat, najíst, umýt ruce. Jde mi opravdu o běžné režimové „příkazy“, které ho staví do opozice, ale obecně tyto věci sám odmítá udělat. Nechci diskutovat 20x za den, proč si myjeme ruce, proč jíme atd. Děkuji!

    Odpovědět
    • Šárka Miková

      Šárka z Teorie Typu

      24. 11. 2020 (22:36)

      Dobrý den, Katko. Cokoliv zní jako příkaz – vy, nadřazená autorita, říkáte, co má dítě udělat (ideálně hned) – je jako červený hadr. Já bych to zkusila formulovat trochu víc neutrálně: „Před jídlem si myjeme ruce, nechceme se nakazit nějakým bacilem.“ nebo „Já si jdu před jídlem umýt ruce, přidáš se?“ nebo bych mu dávala alespoň trochu volbu, jak a kdy to chce udělat.Zároveň je potřeba maximalizovat situace, ve kterých se může rozhodovat sám za sebe – a ještě to přímo takhle říkat: „Tohle je jen na tobě. Můžeš si rozhodnout sám, jak to uděláš.. co si vybereš.“ Musí z vás být co nejméně cítit, že vy chcete něčeho dosáhnout (váš tlak). Pak jsou věci, které mají nějaký přirozený důsledek, o kterém má vědět a je dobré mu ho připomínat a nechat ho ten důsledek zažít. Že ale budete muset 20x za den kvůli něčemu logicky argumentovat, to je prostě tak. Vyplatí se to. Mám osobní zkušenost 🙂 Šárka

Napsat komentář

Skvělé — jsem ráda za váš zájem

Některá videa zveřejňuji zdarma, abyste měli možnost vyzkoušet, že to myslím s vaším sebepoznáním dobře. Pokud by vás zajímala videa další, stačí zadat váš e-mail a já vám je ráda pošlu.

Šárka