5 rad pro výchovu „hloubavých“ dětí (NT typů)
„Na příkazy neslyší, odměny ani chvála nemají efekt. V necelých čtyřech letech čeká, že s ním budeme jednat jako se sobě rovným. Dneska mi vzal hlavu do dlaní a řekl ‚Seš normální?‘“
Překvapují nás svým zájmem o fungování světa. Prověřují naši schopnost logicky argumentovat. Rády se zdokonalují v tom, pro co se samy rozhodly, a většinou nechtějí pomoct – protože kdo potřebuje pomoc, není dost schopný. Alespoň v jejich očích. Proč? Důvod je ve vrozených potřebách ROZUMĚT a PROVĚŘOVAT, KOMPETENTNOST A ZDOKONALOVÁNÍ.
Čekáte pět rad pro výchovu těchto dětí? Vydržte prosím na konec článku. Budete-li rozumět vrozeným potřebám těchto typů, rady budou mnohem lépe fungovat.
Rozumět a prověřovat
Tyto typy vnímají svět kolem sebe v souvislostech, dívají se na věci z různých úhlů pohledu a ve všem hledají logiku. To, co někdo vydává za fakt, potřebují prověřit (kdo to tvrdí a za jakým účelem), a následně analyzovat, aby mohly věc samy (po svém) pochopit.
Tyto děti chtějí rozumět světu. I když některé z nich rozebírají věci, aby zjistily, jak fungují, neznamená to, že jsou to typy, které potřebují vše zažít na vlastní kůži. Jsou to děti spíše „teoretické“ – budou si rády s dospělým číst encyklopedii nebo poslouchat jeho vysvětlování, jak věci (zvířata, lidé, stroje, děje v přírodě) fungují. Budou se také doptávat, aby tomu, co je zajímá, skutečně přišly na kloub. Jejich nejčastější otázkou je „Proč..?“, ať už ji pokládají samy sobě (když přemýšlejí, jak něco funguje) nebo ostatním, když chtějí prověřit, že to, co druzí říkají, dává smysl. Všechny děti se někdy ptají „proč“, ne všechny ale očekávají logicky konzistentní odpověď.
„Synovi budou čtyři a od malička má obrovský zájem o knihy, encyklopedie. Už ve dvou letech znal všechny barvy, tvary (i kosočtverce, 5,6,8-úhelníky atd). Před půl rokem se začal zajímat o vesmír a opravdu některé věci zná do hloubky a my se učíme s ním.“
Otázku „proč“ tyto děti kladou také ve chvílích, kdy po nich někdo něco chce. Mají-li splnit nějaký požadavek, nemohou to udělat, dokud nevědí, že má objektivně logický důvod. A buďte si jisti, že to, co se zdá logické vám, nemusí připadat jim. Nejhorší odpověď na otázku „Proč to mám dělat?“ je „Protože jsem to řekla.“ Pokud není dospělý ochoten jim logiku svého pokynu vysvětlit tak, aby ji mohly přijmout a pochopit, mají nulovou motivaci ho splnit.
Tyto děti jsou zkrátka velmi málo ovlivnitelné dělat to, co samy nechtějí nebo čemu samy nevěří. Pokud je do něčeho tlačíme, jdou do skryté či otevřené opozice. Nemusí se přitom z naší strany jednat o přímý nátlak – i naše citové projevy může toto dítě vnímat jako manipulaci. Věty typu „udělej to aspoň kvůli mně“ nebo „ty mě nemáš vůbec ráda, když se ke mně takhle chováš“ dostávají tyto děti do úzkých – nechápou logiku těchto argumentů, připadají si vydírané a autorita dospělého v jejich očích klesá. To neznamená, že nejsou ochotné druhým pomoci – pokud chápou logiku takové pomoci a mohly se pro ni samy rozhodnout.
„Tohle dítě se nenechá ohýbat – nejvíc fungovalo, že má něco logiku a že si na něco přišel sám.“
Kompetentnost
Těmto dětem velmi záleží na tom, aby byly schopné a byly také jako schopné vnímány. Chtějí věci dělat samy a po svém, podrobný návod či detailní instrukce snižují jejich pocit kompetentnosti – „jsem přece dost schopný na to, abych to pochopil“. Jako podceňování vnímají také nabídku naší pomoci nebo když něco přímo dokončíme za ně.
To neznamená, že tyto děti mají vždy velkou sebedůvěru a do všeho se pouštějí bez obav. Právě naopak – rády si dokazují své schopnosti v činnostech, které jsou na hraně jejich možností, na druhou stranu se ale obávají selhání, které by potvrdilo jejich „nekompetentnost“. Rodiče mohou větami „věřím, že jsi dost schopný to zvládnout“ nebo „důvěřuju, že si to dokážeš sám dobře rozhodnout“ dítě podpořit. Toto vyjádření důvěry v jejich schopnosti doprovázené opatrnou nabídkou pomoci, pokud si o ni dítě samo řekne, může být pro dítě důležitým motivačním faktorem.
Potřeba kompetentnosti se u těchto dětí projevuje také v tom, že chtějí být už od mala dospělými vnímány jako rovnocenní partneři. Očekávají vůči sobě stejnou míru respektu, jako by měl dospělý k jinému dospělému – nevidí logický důvod pro to, aby tomu bylo jinak. Chtějí, aby se nerozhodovalo „o nich bez nich“, aby jejich názory byly brány vážně a v diskusích (úměrně věku) logicky argumentují.
Zdokonalování
Potřeba zdokonalování vede tyto typy k tomu, aby zlepšovaly své schopnosti a dovednosti. Nechtějí trénovat to, co už z jejich pohledu zvládají, a do opakujících se (rutinních) činností vkládají většinou jen málo úsilí. Energii investují do činností, které samy vnímají jako výzvu – něco zvládnout, něco pochopit apod. Záleží přitom na věku – dvouleté dítě může vnímat jako výzvu nalít si samo vodu ze skleněné lahve, zatímco desetiletý se už rád nechá obsloužit, protože s těmito praktickými záležitostmi svou kompetentnost nespojuje.
Kvůli potřebě zdokonalování tíhnou tyto děti k úkolům, kterými by potvrdily svou kompetentnost. Často jsou to úkoly těžké a náročnější, než jaké mohou vzhledem k věku, fyzickým či intelektuálním možnostem zvládnout. Takže hrozí, že selžou a ukáže se, že jsou (v jejich vnímání) neschopné. Potřeby kompetentnosti a zdokonalování mohou tedy být velkým vnitřním motorem pro zlepšování, ale také brzdou. Naučit se vyrovnávat s vlastním selháním a nebrat chybu jako důkaz neschopnosti, nýbrž příležitost k dalšímu učení, je pro tyto děti velmi důležité.
Kolem 3. – 5. roku věku můžeme u těchto dětí někdy vnímat jakýsi nesoulad ve vývoji jejich schopností – intelektuálně jsou dál, než jejich vrstevníci, ale co se týká sebeobsluhy (oblékání, obouvání, jídlo, chození na záchod apod.), jakoby zaostávaly. Většinou je to proto, že jde o činnosti každodenní, rutinní, které je ze své podstaty nebaví. Protože jsou tyto děti navíc víc ve svých hlavách než ve svém těle, nemusí jim osvojování těchto dovedností jít úplně hladce. A pokud rodiče u těchto činností vyvíjejí na dítě „tlak“, že už by je přece mělo zvládat, může to dítě vnímat jako podceňování jeho schopností (nekompetentnost). Ze vzdoru nebo obavy ze selhání se pak takovým činnostem vyhýbá nebo si prostě počká, až rodiče nevydrží a udělají to za něj.
Kvůli potřebě zdokonalování tyto děti nezlepšují jen sebe, ale i okolí. Vidí chyby druhých, nedokonalosti ve fungování věcí či neefektivitu postupů, a rádi na ně upozorňují. Mohou tak činit způsobem, který okolí vyhodnocuje jako necitlivý. Tyto děti však nechtějí druhým ublížit, právě naopak – chtějí pomoct.
„Obdivuji, jak všechno rychle pochopí, udělá si názor, ale zároveň je otevřená novým myšlenkám. Naslouchá logickým argumentům, zhodnotí fakta a vytvoří si nový názor. Díky jejím všetečným dotazům ‚a proč bychom to nemohli udělat takhle‘ si občas řeknu: ‚a vlastně proč ne?‘“
5 rad pro výchovu NT dětí
- Berte dítě vážně, jednejte s ním jako rovný s rovným. Neznevažujte jeho schopnosti či výroky (myšlenky či přání) – byť dobře míněným zlehčením situace či vtipem.
- Odpovídejte dítěti pravdivě na jeho otázky – raději řekněte, že nevíte, než byste říkali, že je na to ještě malé. Nezlehčujte jeho zájmy. Své požadavky logicky zdůvodňujte.
- Dejte dítěti svobodu při rozhodování, prostor, aby si vytvořilo vlastní názor. Pouze poskytujte informace nebo nabízejte informační zdroje. Svůj názor předkládejte jako jeden z úhlů pohledu.
- Pomáhejte, jen když o to dítě stojí. Při realizaci jeho nápadů ho „popostrčte“ blíž k jeho představě, ale nesnažte se dítěti situaci ulehčit tím, že byste věc dělali za něj. Podobně při řešení problému zjistěte nejdřív, co konkrétně dítě potřebuje, a pomozte mu pouze s tím, o co si samo řekne.
- Vysvětlujte dítěti, jak fungují emoce a mezilidské vztahy. Modelujte přiměřené reakce, reflektujte, jaké důsledky má to, co udělám, pro druhého člověka – jak se může cítit, co si může myslet apod. Pomozte dítěti pochopit, jak lidé fungují, včetně jeho samého.
Čtyři typy v rámci temperamentu NT
Ani NT děti NEJSOU STEJNÉ. Rozmanitost projevů je daná:
- prostředím, ve kterém dítě vyrůstá (typ výchovy, model rodičů),
- věkem (proto jsou v knize Nejsou stejné kapitoly o všech typech rozdělené do tří vývojových fází a končí dospíváním)
- různým nastavením mozku čtyř „podtypů“ – ENTP, INTP, ENTJ a INTJ.
Teprve znalost celého typu vám poskytne kompletní obrázek o vašem dítěti, zlepší komunikaci a taky ukáže, jakým vzdělávacím či profesním směrem by se dítě mohlo jednou vydat.
Kde jednotlivé typy najdete v knize NEJSOU STEJNÉ?
ENTJ v kapitole „Dominantní TE“: Ze všech NT typů na sebe vyvíjí tyto děti největší tlak, aby věci zvládaly, a nejvíce dávají najevo, když se jim to nedaří. Tlak vyvíjejí také vůči svým rodičům, aby se věci děly podle nich. V útlém věku nás překvapuje, jak může být tak racionální dítě někdy emotivní. Silné emoce (nejčastěji vztek) bývají následkem vlastního selhání nebo pocitu nekompetentnosti.
INTJ v kapitole „Dominantní NI“: Tyto děti si o všem dopředu vytvářejí představy, ale málo je s okolím sdílejí. Jejich potřeba zlepšovat se je také silná, ale nemají tak silnou potřebu organizovat druhé. Také jejich emoční projevy bývají uměřenější, resp. snaží se co nejdříve naučit své emoce ovládat.
ENTP v kapitole „Dominantní NE“: Tyto děti jsou pořád na příjmu, neustále nasávají nové podněty a všechno je zajímá. Spíš než něco dokončit je zajímá se o tom co nejvíce dozvědět. Potřebují neustálý přísun nových intelektuálních podnětů.
INTP v kapitole „Dominantní TI“: Tyto děti působí jako nejvíce uzavřené ze všech NT typů, neustále analyzují vše, co se kolem nich děje či co se dozvídají. Nemusí se tolik ptát Proč?, tuhle otázku si ale uvnitř kladou neustále.
Komentáře k článku
Napsat komentář
Související články
Jak kritizovat a nenarušit vztahy
Snažíte se o respektující komunikaci, abyste měli dobré vztahy. Jakmile ale dojde na kritiku, málokdy zůstane komunikace ve věcné rovině bez emocí. Lze tomu předejít? Ano, pokud druhým řekneme, jaké máme vrozené potřeby a co z toho vyplývá pro zpětnou vazbu. V tomto článku to lidé vašeho typu vyjádřili za vás. Stačí to předat dál –… Číst dál
Prokrastinace = šetrné nakládání s naší energií
Každý z nás někdy odkládá úkoly. Lišíme se v tom, proč to děláme. Je za tím rozdílné vrozené nastavení našich mozků - odkládáme to, co nás nebaví a vyčerpává. Šetříme tím energii. A to není vždycky špatně. … Číst dál
Když dítě neposlouchá
Bez NE se ve výchově neobejdeme. Co ale dělat, když dítě neposlouchá? Je přece potřeba dětem vymezovat hranice. Zastavit ho, když zatím samo nedokáže vyhodnotit situaci. Je také důležité, aby dítě získávalo zkušenost s tím, jaké chování je nebezpečné, a dostávalo zpětnou vazbu, co je druhým nepříjemné nebo jim ubližuje – nejlépe přímo od dotčené osoby.… Číst dál
Katka
Šárko, mohu mít dotaz, jak dítě tohoto typu (synovi je 3,5 roku) přesvědčit, aby něco udělal, jak formulovat pokyny jako „teď si umyj ruce“ apod. Vyčerpává mě, že syn se odmítá oblékat, najíst, umýt ruce. Jde mi opravdu o běžné režimové „příkazy“, které ho staví do opozice, ale obecně tyto věci sám odmítá udělat. Nechci diskutovat 20x za den, proč si myjeme ruce, proč jíme atd. Děkuji!
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Katko. Cokoliv zní jako příkaz – vy, nadřazená autorita, říkáte, co má dítě udělat (ideálně hned) – je jako červený hadr. Já bych to zkusila formulovat trochu víc neutrálně: „Před jídlem si myjeme ruce, nechceme se nakazit nějakým bacilem.“ nebo „Já si jdu před jídlem umýt ruce, přidáš se?“ nebo bych mu dávala alespoň trochu volbu, jak a kdy to chce udělat.Zároveň je potřeba maximalizovat situace, ve kterých se může rozhodovat sám za sebe – a ještě to přímo takhle říkat: „Tohle je jen na tobě. Můžeš si rozhodnout sám, jak to uděláš.. co si vybereš.“ Musí z vás být co nejméně cítit, že vy chcete něčeho dosáhnout (váš tlak). Pak jsou věci, které mají nějaký přirozený důsledek, o kterém má vědět a je dobré mu ho připomínat a nechat ho ten důsledek zažít. Že ale budete muset 20x za den kvůli něčemu logicky argumentovat, to je prostě tak. Vyplatí se to. Mám osobní zkušenost 🙂 Šárka
Misa D
Prosim Katko, diskutujte a vysvetlujte proc 🙂 verim, ze je to obrovsky narocne – ja byla toto dite a v extremni forme – ale potlacovani „naturelu“ ditete s tim, ze se proste zavede rad, ze ktereho je vse jasne a na proc „protoze jsem rekl“… muze mit v podvedomi ditete opravdu velke dopady, aniz by slo o neco z pohledu rodice ci okoli o neco prehnaneho nebo nevhodneho – staci jen nevhodna forma „cepovani“. zkuste to vydrzet, proc je opravdu vyraz zajmu… nebo aspon jde na ten zajem preklopit, vyuzit „proc“ k aktivaci – nebrat jej jako otravu a svejkovani… i kdyz je to ten den uz postoseste 🙂
Dani
Katko, zkuste dítěti tu důvěru dát, že když mu to 20x naprosto upřímně a otevřeně vysvětlíte, tak že už se nabaží a ptát se přestane. Někdy i dospělý musí lovit v paměti, jak to s těmi bacily a mýdlem a lipidovým obalem buněk, které mýdlo narušuje, je. Je to výzva. Nebo příště bude stačit připomenout poslední vysvětlení. Teď si můžete myslet, že s jinými dětmi to je jednodušší, když jsou ochotnější poslechnout. Jenže pak jim za pár let budou rodiče 20x vysvětlovat marně zlomky, které vyžadují vlastní pochopení a jen poslechnout instrukce nestačí. Zatímco vy už budete mít pohodu a ani nebudete vědět, jak se vaše dítě co naučilo. Čím méně budete tlačit a jen vysvětlíte „pravidla hry“ tím více bude dítě hrát samo za sebe a ve výsledku i vy budete mít méně nervů i práce. I když v počátku je to pro vás proti vaší intuici, výsledek vás může překvapit a přesvědčit.
Katka
Děkuji všem! Vysvětlování, proč jíme (tělo potřebuje živiny), proč si myjeme ruce (bakterie a viry) už máme opravdu stokrát za sebou, takže na to už jen odkazuji… Mnohé zaskočí synův aktivní slovník. Spíš asi hledám, jak píše Šárka, jak pokyn vhodně přeformulovat pro NT typ dítěte, aby se mu to lépe přijímal, protože jsou situace během dne, kdy se určité formě příkazu prostě nevyhneme. Děkuji, Šárko!
Šárka z Teorie Typu
Rádo se stalo, uvidíte, jak na to bude syn reagovat. Je to ale hodně o vašem vnitřním postoji – čím více z vás syn ucítí, že ho „berete vážně“, tím lépe bude spolupracovat. Představte si v dané chvíli, jako byste to neříkala synovi, ale kolegovi v práci, kterého si velmi vážíte a ceníte si ho pro jeho schopnosti. A napište nám, jestli se něco mění 🙂 Držím palce, Šárka
Míša
Dobrý den Katko, patřím mezi NT a má dcera (6let) taky. Souhlasím, že některé věci nechceme nechávat na rozhodnutí dítěte, protože o něj máme starost. V tomto věku na Zoe naprosto jednoznačně platilo u těchto typů rutinních situací nastolit možnost výběru, která se ale netýká přímo věci, kterou já považuji za neoddiskutovatelnou. Čili buď najít možnosti výběru v procesu té činnosti nebo v postupu činností, které za sebou vedou.
Prakticky: Budeš si chtít umít ruce před tím nebo po tom, co nachystám oběd na stůl?
Chceš si umýt ruce tím tuhým mýdlem nebo tekutým? Chceš si zavázat boty sám nebo to mám udělat já? atd… postupně si zvyknete, že úplně u každé činnosti lze najít nějakou možnost pro rozhodnutí:)) Hodně zdaru, Míša
Baja
U nás takýto príkazový manažment tiež nefunguje (ani nefungoval). Keď potrebujem aby sa Elenka rýchlo poobliekala do školy tak to proste robíme spolu. Ale super funguje aj ironický prístup, kde výsledné správanie ktoré je úplne opačné tomu čo prikazujeme je vlastne to čo potrebujeme aby spravilo. Dieťa vlastne môže vzdorovať a zároveň robí to čo je práve potrebné. Napríklad namiesto: Choď si umyť zúbky, hovorím: Choď si zašpiniť zúbky, rozstrapatiť vlasy, nesmieš sa obuť ani bundu si neobleč…skončí to tak, že to zoberú ako zábavu a samizačnú dopĺňať a (ne)robiť všetko potrebné. Alebo V žiadnom prípade nesmieš zaspať. A potom ešte funguje papierik, kde si môže dávať Thank You pečiatky. Vpodstete inštrukcie zadávam v podobe: Big Thank you elenka, že sa sama oblečieš,…atď. Takže toto striedame, funguje to super. Väčšinou 🙂
Marie
Dobrý den, děkuji za super popis! Mému synovi je 5 a měli jsme roupy a od té doby vždy když si nechce myt ruce, pomůže vysvětlování, že může dostat roupy a to znamená žádné sladkosti měsíc, a to je opruz, a tam už v tom začne viset svůj zájem a umyje si je… Ale zas máme jiné oblasti kde nám to nejde, například klad když nemá náladu jet do skolky a tudíž se odmítá obléknout, atd.. .
Vierka
Syncek je cerstvy dvojrocak,a som si vedoma,ze je este priskoro urcit typ, ale akosi ho radim do tejto kategorie, hoc neviem,ci to tak maju aj ine deti (u dcery ENFP to bolo minimalne prejavovane). Ja sam a Ja viem su dve vety aktualne u nas. Ak napr najdem nieco,co hladame,prva ja,koniec sveta. Musim to dat naspat alebo on to da namiesto,potom to akoze hlada po celej izbe,aby to sam vitazoslavne „nasiel“ tam,kde to polozil. Pomoct mu nastupit do auta?Nehrozi, ak nechcem zazit plac. A ak nieco nie je podla jeho vole,dokaze na to s placom velmi dlho spominat. Ma rad knihy, najma take, ktore ho zapajaju. Jedine,co ma tak trosku matie zaradit ho k NT, je,ze mi pride aj empaticky, teda ma potrebu blizkosti aj do istej miery. Nebavi ho dlho chodit na odrazadle, ale rad sa prechadza s furikom:) tak velmi by som v nom uz chcela mat jasno:) ale asi to este nepojde, vsak?
Vierka
Tak trosku ho vidim ako ENTP, ale neviem…
Šárka z Teorie Typu
Zdravím, Vierko.. musela jsem si najít, co je furik, ale už to vím 🙂 Klidně by mohl být ENTP. Ale ještě to pozorujte.. to byste měla stejnou kombinaci jako já – ENTP syna a ENFP dcerku – vy jen v opačném pořadí 🙂 Je to super, vzájemně se inspirují a rozvíjejí své nápady.. Akorát se musíte smířit s tím, že pokojíček je neustále plný rozpracovaných procesů 🙂
Michaela
Dobrý večer Šárko,
po mnoha analýzách si myslím, že syn (5 let) je ENTJ. Doma přes občasné záchvaty vzteku začínáme chápat, jak s ním jet na jedné vlně, avšak ve školce (Montessori) nějak nechápou jeho chování a obzvlášť procházky bývají velmi náročné, kdy se chová agresivně, infantilně a divoce. Nevím, jak mám vysvětlovat, že je syn určitý typ osobnosti a řadit jim, jak na něho… Ve školce se o nic nezajímá a o všech průvodkyní ho si myslí své a nechce s nimi kooperovat… Doma naopak hladový po informacích pročítá encyklopedie a sleduje dokumentární pořady, což ve školce nechápou a jeho záliby se nesnaží prohloubit, ani jimi inspirovat při nových aktivitách… Myslí si o něm, že je nevychovaný bláznivý a drzý spratek… Moc děkuji za Váš čas a názor…
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Michaelo.
To, co píšete, je dost na pováženou. POkud vám učitelky říkají, že je „nevychovaný bláznivý a drzý spratek“, tak žádné vysvětlování nepomůže. Pokud si to tak interpretujete z toho, že si stěžují na jeho divokost a nerespektování jejich autority, pak by asi stálo za to s nimi zkusit o jeho typu mluvit. Jsou to dvě věci – jedna je respektující přístup v komunikaci a snaha pochopit jakkoliv „problematické“ dítě, vedle toho vzdělávací systém, ve kterém školka jede.Nemám nic proti Montessori, jde o to, jak ho praktikují zmíněné paní učitelky. Umím si představit, že to, co běžné děti tohoto věku v Montessori školce dělají (k čemu jsou vedení tím, jak je vytvořené připravené prostředí – pomůcky atd.), tak že to ho nebaví. Je to hodně o smyslové výchově a praktickém životě. A taky si ENTJ potřebuje sám přicházet na to, jak věci jsou a fungují, což bývá v Montessori také problém. Takže přestože chtějí být učitelé v tomto systému jenom průvodci dětem, které si samy volí aktivity a mají velkou „svobodu“, pro některé typy to svoboda není – protože jejich rozhodování je omezené tím, co ten systém připravuje pro děti tohoto vývojového období. A část dětí v populaci (a ENTJ k nim patří) to nemusí motivovat. Pokud se k němu navíc chovají autoritativně a s despektem (to nemohu vědět, jen odvozuji z vašeho emailu, který je dost emočně zabarvený), tak to na něj vyvíjí tlak a on jde do protitlaku. Přitom ENTJ děti jsou schopny respektovat pravidla, když s nimi ale někdo jedná s respektem – ovšem zároveň pevně a důsledně.
Michaela
Moc děkuji za reakci a zároveň si kladu otázku, když chce přicházet na to, jak věci fungují, jakou pro něj zvolit školu? Pokračovat v Montessori nebo něco úplně jiného? Klasickou státní základku zatím řadím na poslední místo… Domácí vzdělávání zase nepodpoří to, že by ho bylo dobré ho alespoň trošku socializovat a naučit se vnimat i ostatní, protože je velmi sebestředný a empatie taky dost pokulhává… ve školce radí návštěvu v PPP. Moc děkuji za Váš čas a názor…
Šárka z Teorie Typu
Moje zkušenost je, že Montessori na 1. stupni většinou dává dětem hodně prostoru pro vlastní sebeřízení a volbu témat a činností. Ale nemusí to tak být, hodně záleží na učiteli samozřejmě. Klasická státní základka vůbec nemusí být špatná volba, když je tam dobrý učitel (nebo celá škola pracuje dlouhodobě na svém rozvoji). Pracuji se školami už 20 let a změny se dějí a některé běžná základní školy považuju za mnohem kvalitnější než některé alternativní školy. Ale je to samozřejmě škola od školy, a hlavně učitel od učitele.
Eva Vojtěchovská
Dobrý den, prosím poraďte mi jak pomoci 3letému ENTJ synovi odložit plínky a začít chodit na nočník nebo záchod.
Na nočník chodí skoro snad omylem jednou za několik dní, záchod odmítá, že to neumí, má strach, že z něho spadne, že tam tak maximálně může strčit nohu, že to bude počurané všude okolo… Na mé sdělení, že věřím, že to zvládne, začne křičet, že nezvládne a tím diskuze končí. Občas říká, že chce jiné prkýnko, pak zase, že na něj stejně nebude chodit. Logické argumenty jsme zkusili všemožné a k ničemu to nevede. Sám rád prohlíží knížku o zahození nočníku a začátku chození na záchod a občas se ptá, jestli mu ty plínky ještě budeme dávat, tak nad tím očividně přemýšlí. Řekli jsme mu, že to necháváme na něm, že až se sám rozhodne, tak může plínky už zahodit a začít chodit na záchod. Občas se ptá proč jsme mu to říkali, tak vysvětlujem, že proto, že důvěřujeme, že to jednou zvládne sám. A jeho odpověď na to je „A ono ne…“ nebo že na to může akorát tak hodit bobek 🙂 A že chce nosit pořád plínky, že ho nebaví chodit na záchod.
Máme obavu mu plínky prostě sebrat, kvůli možném traumatu. Už to trvá několik měsíců, kdy vysvětlujem a nikam to nevede.
Moc děkuji 🙂
Šárka z Teorie Typu
Evo, poprosila jsem Milanu, aby sdílela svou zkušenost se stejným problémem u stejného typu dítěte. Tak koukněte na komentář Milany Staňkové. Šárka
Eva Vojtěchovská
Dobrý den, Šárko, moc děkuji 🙂
Milana Stankova
Hezky den vsem. Rada bych se podelila o mou zkusenost s plenami se synem Filipkem. V lednu mu budou 4 roky. Je ENTJ typ a teprve az mel 3 roky a 3 mesice, zacal curat do toalety. Do te doby naprosto tvrde odmital cokoli, nocnik, pocurani travicky aj., zkouseni chodit bez plen. Take si rad prohlizel knizky o chozeni na nocnik a na WC. Ja jsem se k tomu nakonec postavila tak, ze se jednou rozhodne a necham to na nem. Rikala jsem mu do nekonecna, ze to jednou zvladne, ze to chapu, ze je to tezke,ale netlacila jsem. Tlak okoli rodice, tchyne atd.. byl obrovsky, v pohybovych krouzcich jsem se obcas musela sama v sobe vyrovnat se studem a tim, ze vsechny deti nemely uz v jeho letech plenku, ale podarilo se mi zustat v klidu. Najednou se rozhodl sam a bez problemu chodi na WC, cura ve stoje. Co je problem, tak je stolice. Je videt, ze se boji selhani, jelikoz si parkrat sedl na prkenko, ale byl to na nej ocividny stres. A protoze vim, ze se boji selhani a po podporujici rade pani Sarky, jsem to opet nechala na nem. Vim od kamarada detskeho psychiatra, ze do 4 let se to bere jako norma. I kdyby to do 4 let nezvladl, rozhodla jsem se na nej tlak nevyvijet a jen jej podporovat, ze to jednou zvladne. Drzim palce vsem a jeste jednou dekuji podpore a velke pomoci pani Sarky. Jen opravdu potvrzuji, hlavne, nevyvijet tlak. Trpelivost, oceneni, podpora a vysvetlovani, i kdyz je to treba tisickrat.
Milana
Eva Vojtěchovská
Dobrý den, Milano,
moc děkuji za vaše sdílení. Přestala jsme tlačit už asi před třemi týdny a dneska byl po dlouhé době hned třikrát na nočníku (ačkoliv si ho musel dát na parapet okna, asi aby to bylo aspoň trochu zajímavé :D), tak snad to bude mít nějaký efekt 🙂
Moc děkuji.
Eli
Dobrý den, mohu se zeptat, jaký má na vaši teorii typů vliv trauma? Když jsem byla malá, tak jsem si připadala jako velmi akční dítě, extrovertni, vše jsem organizovala, potom došlo k dlouhé odluce od rodiny (zotavovna) a začala jsem být introvertni, tichá, měla jsem problémy s mluvou. Děkuji Eliška
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Eliško,
typ (myšleno vrozené nastavení mozku, které určuje naše vrozené potřeby a to, co se budeme v životě učit snadno a co bude obtížnější) se nemění, ani prožitým traumatem. Mění se chování člověka, které je odrazem jak typu, tak ale jeho přizpůsobování se prostředí. I když typ určujeme podle našeho chování (protože do mozku sobě ani jiným nevidíme), musíme pátrat po tom, proč se tak chováme – ten zdroj je právě často v našich vrozených potřebách.
Míša D.
Dobrý den, po přečtení Vašeho článku, je mi jasné, že náš syn patří do skupiny Dominantní T – s manželem se dokáže pohádat, rád druhým radí, co mají dělat, chce vše dělat po svém, mívá často emoční výbuchy – teď před Vánoci chce dárky hned, nezajímá ho, že přijde ježíšek až o Štědrý večer. Ráda mu říkám dopředu, co se bude dít – je lačný po informacích a světa znalý. Ve školce se domnívají, že má ADHD, jelikož ve velkém množství dětí je si nejistý a běhá všude po třídě – když je menší kolektiv, tak se rád zapojuje do aktivit, ale přijde mi, tedy alespoň doma, že ho právě ty každodenní činnosti nezajímají – už je dávno umí a tak se potřebuje naučit stále něco nového – tím pádem je i raději se staršími dětmi, od kterých se dozví, co nezná. Čeká nás vyšetření na neurologii, ale domnívám se, že u něj o ADHD nejde- bohužel je nejšťastnější, když se mu ve třídě věnuje asistentka, kterou tu mají, ale pokud se nepotvrdí jeho diagnoza, tak se obávám, že bude mít ve třídě velké problémy…
Anna
Dobrý den, vaší knihu mi před nějakou dobou doporučila kamarádka. Hodně jsme řešili, co s naším “zasekávacím” a pozdě mluvícím synem. Tou dobou mu byly čtyři roky, teprve se rozmlouval. Nápadná na něm byla jeho potřeba stálosti v některých věcech – sedět jen na své židli, v parku jít vždy stejnou cestou, v pekárně si objednat vždy stejný koláč, potkávat pořád stejné kamarády, neochota zkoušet nové věci – jídlo, sporty, nové oblečení… Nebyla jsem si jistá, ale odhadovala jsem ho na ISTJ. Jak rostl a postupně doháněl v řeči vrstevníky, sedělo na něj SJ stále méně. Hodně se rozvíjel způsob jeho hry – neopakující se náměty, málo kdy ukotvené v realitě, zájmy – encyklopedie, knihy, otázky po fungování světa a hlavně veliká touha působit schopně. Je možné, že to, co jsme vnímaly jako projevy dominantního Si, byl důsledek toho, že si dlouhodobě připadal nekompetentní (nemluvil jako ostatní)? Nechtěl zkoušet nové věci, protože se bál selhání?
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den – ano, je to tak, jak píšete. Zároveň mohlo hrát roli i to, že introvertní typy stojí velké úsilí fungovat ve vnějším světě, a pro ty s dominantní intuicí (což je asi případ vašeho syna – INTJ) je to obzvlášť vyčerpávající. A vůbec v novém prostředí a sociálních situacích. Volí tedy „cestu nejmenšího odporu“, tedy opakuji to, co znám, v čem jsem si jistý, protože to mě nestojí moc energie. Šárka
Anna
Děkuji, to je zajímavé. On je opravdu VELICE introvertní. Přičítala jsem to především té řeči, ale příliš se to nemění, i když už teď mluví dobře…
Olga
Dobrý den, knihu Nejsou stejné i Ani mámy… mám sice doma, shlédla jsem několik videí, ale pořád na syna „sedí“ stejnou měrou NT a SJ typ. Konkrétně ESTP a ENTP. Je možné, že je nějakým křížencem těchto dvou typů? Nebo je potřeba se pro jeden z nich rozhodnout? Případně na co se při rozhodování zaměřit?
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Olgo, napište mi, kolik je synovi a v čem ho vidíte v rámci obou typů a co vám naopak nesedí. Šárka
Olga H.
Dobrý den, můj syn, 3,5 roku, je asi ENTJ, ale ještě si tím nejsem úplně jistá. Syn je velice aktivní, nemá problém při seznamování s novými lidmi, je velmi komunikativní a nemá problém ani s adaptaci v cizím prostředí, ač v 1.-2. roce to tak ne vždy bylo.. Na svůj vek je velmi vyspělý, většina dospělých žasne nad jeho slovní zásobou a úrovni vyjadřování. Je i pohybově nadaný, ale nejde do ničeho po hlave a je opatrný. Máme problém s rutinnimi úkoly, jak píšete, jako napr. s čištěním zubu. Neustále předchází vztekaci scéna a neustále vysvetlujeme, proč je to nutne, až nakonec sám svoli. Další problém je s oblekanim před odchodem, kdy neustále utíká a je problém se nekam vypravit a potom s curanim. Na nocnik se naučil v 1 roce a 10 měsících, stačil mu k tomu jeden den, ale už přes půl roku bojujeme s tím, ze na nocnik i záchod odmítá chodit.. jsou dny, kdy se nepočura ani jednou, sám si chodí na toaletu, ale pak jsou dny, kdy i 5x prevlekame mokré trenýrky a když je očividně jasne, ze syn na toaletu potřebuje, zaryte odmítá jít s tím, ze curat nepotřebuje, až je potom už pozde.. s velkou stranou nikdy problém nebyl.. tak jsem mu teď po přečtení článku rekla, ze to nechavam na něm, ze verim, ze to sám zvládne.. když se nezadari, nezlobim se na něho, říkám mu, ze to vubec nevadí a v klidu ho prevleknu, ale zatím to moc nefunguje.. doma v teple mi to až tak nevadí, ale venku v zimě už s tím mám problém, musíme pak domu, ale naštěstí se většinou před odchodem ven vycura.. Chtěla jsem se zeptat, zda je pro tyto děti typická zhoršena adaptace po probuzení.. syn byl prvních 9 měsíců velice nespokojené miminko, vyžadoval hodně pozornosti a hračky ho moc nezajimaly.. spokojeny byl zejména, byla-li navsteva a něco se dělo – pozoroval nas, jak si povidame.. ale být s nim sama doma bylo velmi náročné, protože byl spokojený jen v naruci a v pohybu, a to neměl rad nositko.. přechody spánek-bdění se většinou neobesly bez pláče a i nyní ve 3,5 letech se v 99% budi s pláčem a často i vztekem.. pomůže až flaska mléka, kterou se nám z tohoto důvodu vůbec nedaří odbourat (pití mléka v noci jsme odstranovali přes půl roku, kdy každou noc byly hrozne scény a dozadovani se svého – syn byl schopny budit se na mléko každé 2-3 hodiny ještě kratce před 3. rokem, tak jsme i vzhledem k ocevanemu narození druheho syna na ukončení nočního pití mléka trvali, ale nebylo to vůbec jednoduché). Ta špatná nálada po probuzení mě však často zarazi. Syn už přes den spi jen ve skolce, kde je prý po probuzení vždy v pohodě, ale když ještě spaval po obědě doma, což bylo naposledy ve 2 letech a dobre jen v kocarku nebo autosedacce, i probuzení po polednim spánku bylo vždy s velkou a dlouho trvající scénou.. Predem moc děkuji za odpověď a případně zkušenosti ostatních maminek. Olga H.
Hana
Dobrý den, jako byste popsala mého syna. Snažím se dopátrat jeho typ a asi bude ENTP.
Vierka
Mna by este zuajimalo, ako to je u deti NT s citovostou…mozno to s tym ani nema suvis, ale zaujima ma to…prejavuju pozitivny vztah napr k rodicom dotykom, tulenim sa? V knihe je, ze nie su empaticki pocitovym naladenim, ale logicky si vyhodnotia, ze je dobre byt takym..ako velmi vnimaju potreby druheho? Moze byt NT typ zaroven aj podobny v prezivani NF typom?
Hanka
Dobrý den, u svého 2 letého syna taktéž pochybuji mezi typem NT/NF, sama jsem typ NT, myslím, že pro NT jsou projevy lásky a podpory rodičů důležité, i kdyby to nedávaly najevo, je to jako kontrola, že je vše v pořádku, že si lásku zaslouží
Jakub
Dobrý den, děkuji za tento blog (popis).
Máme syna nedávno oslavil 7. narozeniny, po Vašem popisu jsme usoudili, že se jedná o typ ENTJ, dominantní TE, vidíme ho tam z 99%.
Vykazuje vyšší inteligenci už od malého věku, uměl dříve číst a psát, rychle mluvil, je to logik, od mala by rád vše rozhodoval a organizoval. Nevykazuje znaky geniálního dítěte, je to chytrý kluk, který je rád ve společnosti jiných dětí, ale i dospělých. Výborně sportuje, jezdí na kole, hraje hokej(závodně – před covidem). Má rád zaběhnuté rituály, nerad vyhazuje jakékoliv věci(oblečení, hračky). Striktně trvá na některých věcech a těžko ho přesvědčujeme, že to není správné řešení.
Proč píši, jedná se s námi (rodiči) jako rovný s rovnými, mluví s námi, jako kdyby byl v pubertě, na všechno říká ne, docela často lže(obtížně přiznává svou chybu), dokáže se vztekat kvůli maličkostem a i když nemá pravdu stále tvrdí, že ji má, jde to často až do extrému, je často podrážděný a zdá se nám i hodně smutný. Když mu domlouváme, logicky, racionálně vysvětlujeme v čem je problém, že by se tak neměl chovat, kdy je vidět jak jsme z toho zničení. Tak jen mlčí, tváří se naštvaně a kouká. Když byl mladší tak uměl říct, že ho to mrzí, že je mu to líto, teď s velkým s odstupem času a nebo brzy stylem „Tak promiň!“Teď se jen naštve a odejde, neprojevuje moc empatii (emocionální)..
Navíc z něho máme pocit, že si o nás myslí, že ho nemáme rádi, nebo, že všichni říkáme pravý opak jen proto, aby to vypadalo, že nemá pravdu.
Není to vůbec snadné. My rodiče se mu i jeho sestřičce (v listopadu 5 let) věnujeme, jezdíme na výlety, kolo, hrajeme s ním hry (protože on si moc neumí hrát sám), nepatříme k rodičům, kteří by se dětem nevěnovali, proto nás to zaráží, lásky mu dáváme opravdu hodně.
Můžete mi/nám prosím poradit?
Příčin se mi nabízí více (posledních pár týdnů mu roste osmička, jeho sestřička je moc hodná(takže si může připadat nebo zklamaný), s covidem mu skončil hokej, ponorka s rodiči)
Moc děkuji za jakoukoliv odpověď
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, děkuji za váš komentář a podrobný popis syna. Předpokládám, že chodí do 1. třídy. To, co tyhle děti potřebují, aby mohly naplňovat své přirozené prostředí, je:
1. mít možnost maximálně rozhodovat tam, kde to je možné (prostě mít vliv na co nejvíc situací, i třeba rodinných rozhodnutí apod.)
2. mít možnost druhé řídit – přirozeně, v rámci hry, kdy zároveň dostává zpětnou vazbu od vrstevníků, kamarádů, jaké chování je ok a jaké už se jim nelíbí. Což je v posledním roce samozřejmě hodně omezené.
To, že je hodně podrážděný a zdá se vám i smutný, neprojevuje empatii (i když to dřív trochu dělal), může být důsledkem
– roční složité covidové doby
– potíží se sebehodnotou, kdy se od vás nemusí cítit dostatečně přijímaný a milovaný, protože nejde o to, jak moc ho milujete, ale jak moc on to prožívá. A to souvisí právě s výše uvedeným naplňováním potřeb. Taky tam může hrát roli sourozenecká rivalita (můžete úplně podvědomě reagovat mileji, vstřícněji, na jeho „hodnou“ sestřičku), s ní máte možné méně konfliktů, než s ním atd.
Tak tolik, co mě k tomu napadá.
Mějte se hezky, Šárka
Lucie
Dobry vecer, rada bych se vas zde zeptala, jak to mate u techto typu deti s usinanim? Muj syn (necele 3 roky, presny typ NT jsem zatim neurcila) dele usina, resp. mu trva dlouho, nez se zklidni a pak usne. Jestli spi po obede nebo ne, nehraje roli, jeho usnuti ma tendenci se se zvysujicim se vekem prodluzovat. Zajimalo by me tedy, zda je mozne, ze typum NT trva dele, nez dokazou zpracovat sve kazdodenni zazitky a usnou? Dekuji moc za zkusenosti.
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Lucie, díky za otázku. Nemám na to přesnou odpověď, ale dalo by se asi trochu zobecnit, že N typy (tedy NF a NT) mohou mít potíž před usnutím „uklidnit hlavu“. I když je tělo unavené a uloží se do spací polohy, hlava jede dál…mám tři intuitivní děti a fungovalo na ně, že jsem jim večer pouštěla po přečtení pohádky ještě nějaké audio – ale ne nějaký nový a vzrušující příběh, ale spíš něco, co už znali. Pozornost se přepne na příjem informací zvenku a tolik nerozjíždí vlastní myšlenky v hlavě. Ale celkově chodily moje děti spát později… nenutila jsem je ležet v posteli od osmi, když jsem zjistila, že usínají až kolem desáté, i když poslouchají pohádku… Šárka
Helena
Průšvih ovšem je, pokud se takové dítě narodí rodičům, kteří nejsou řekněme na jeho intelektuální úrovni, to je potom mazec (zažila jsem u známých)
Kája
Dobrý den, syn (5) je nejspíš typ ENTJ. Ráda bych se zeptala, jak dítě přimět změnit názor. V mnoha případech prostě nemůže být jen po jeho, ačkoliv mu ráda vyjdu vstříc, beru ohled, on jakoby ne. Prostě empatie nebo snaha pochopení argumentů okolí, nula, chce, aby bylo jen po jeho. Konkrétní případ s jídlem, syn od mala velice špatné jí, prakticky jsme se ustálili na suchých přílohách, vývaru a mléčných výrobcích. Nenutím ho, ale chci, aby přijal fakt, že potřebuje živiny a z něčeho je jaksi získat musí. O obsahu důležitých látek, vitamínech, imunitě, obezitě a tělesných pochodech jsme se bavili nesčetněkrát, on na to nic neřekne. Jen po nás začne ječet, že mu to nechutná, že nebude jíst nic a ještě se kolikrát teatrálně pozvrací. Tak jak na takové dítě? Přijde mi, že on ani ty logické argumenty v potaz nebere.
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, na to se těžko odpovídá, protože neznám celkový kontext vaší rodiny a výchovy Pokud se týká konkrétně jídla, tak zajímavé diskuse se vedou v FB skupině „Malí nejedlíci“. Ale pokud s vámi takhle „bojuje“ i na jiných frontách, tak bude asi potřeba se zamyslet, jestli má dost prostoru pro autonomii a vlastní rozhodování ve věcech, kde to jde. Samozřejmě jsou situace, ve kterých musí rozhodnout rodiče, ale tyhle děti potřebují autonomie opravdu hodně. Logické argumenty od vás nic nevyřeší, pokud on nemá pocit, že stejně tak může diskutovat on s vámi a berete jeho názory vážně (tam, kde jej to neohrožuje na životě). Ale jak říkám, neznám vůbec kontext, tak víc se k tomu vyjádřit nemohu. Šárka
Kája
Bohužel mám pocit, takhle spolu takhle bojujeme na všech frontách. On mi na jakoukoliv žádost nebo společnou činnost začne odporovat, že všechno je jen po mém, že zase po něm něco chci. Takže mu shrnu, co všechno dělá po svém a uvádím důsledky, jaké budou, když bude dělat věci, jen jak si představuje on. Mám ho ráda, chci pro něj to nejlepší a právě proto jsem na něj ctižádostivá. Být po jeho, asi by stále ležel s mlékem v pyžamu u televize a ještě ani nechodil na nočník. Prostě odmala mám pocit, že co po něm chci, on jde do odporu a dělá ze situace drama. Nechce dělat běžné činnosti, nebaví ho si hrát, chodit ven, nočník byl problém snad na rok, jídlo je problém dodnes. Sice ho to neohrožuje na životě, ale já s tím žít prostě nedokážu. Abych nemohla jít ven, abych nemohla přes den nic udělat a jenom poslouchala jeho znuděné „a co budeme dělat?“. Co takové dítě vlastně chce? Já asi nechápu, jak má mít možnost maximálně rozhodovat a přitom z něj nemá být tyran a sobec. Chová se tak totiž i k vrstevníkům. Neustále jim bojkotuje jejich činnost a neurvale je tlačí do své, což se jim samozřejmě nelíbí, on místo aby to už nějak akceptoval, se akorát vztekne. Můžete mi prosím aspoň nastínit, jak se dá taková situace řešit?
Lenka Tichá
Jako byste popisovala meho syna. Uz nevime jak na nej. Tohle je presne o nem : Prostě odmala mám pocit, že co po něm chci, on jde do odporu a dělá ze situace drama. Nechce dělat běžné činnosti, nebaví ho si hrát, chodit ven, jídlo je problém dodnes.
Od mala v opozici uplne na vse, vsechno ho nudi, vsechno je problem. Sam si hrat neumi, bezne veci co delaji vsechny deti ho nebavi, ven se mu chodit nechce…o jidle ani nemluvim, 5 let a zije z lepku a cukru.
U nas je jeste specialitka a to jsou brutalni zachvaty vzteku kdy hazi vecmi a ublizuje si…kdyz se snazime zasahnout, vytycit tu hranici aby přestal, je to jeste horsi. Kdyz ho zachvat chytne, mluvi o sobe ve stylu jsem zlej, jsem blbej, nic neumim, nikdy se ni nenaucim, vsechno je na nic…kde to vzal netusime, nikdy jsme mu nic takoveho nerikali…
Opravdu uz jsme zoufali.
Kdyby mel nekdo radu jak toto resit u ENTJ typu, nebo alespon podle ostatnich indicii jsem tento typ urcila, ikdyz uplne jista si nejsem, budu moc rada 😊
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, takhle extrémně se ENTJ děti chovají v případě, že nejsou naplňovány jejich potřeby a vhodným způsobem nastavovány hranice (vy je asi nastavujete, ale on v tom asi vnímá svou nekompetentnost). Nevím, jestli jste v KLubu Teorie typů – tam je jednak Rozhovor s ENTJ a taky Na stejné vlně s ENTJ, kde je hodně zajímavých a užitečných informací o těchto dětech. Můžete si zaplatit členství jen na měsíc a pak to zrušit a kouknout jen na ty dva pořady. Šárka
Veronika
Dobrý den,
Mám typického NT typu synka 3,5 roku. Vše se musí vysvětlovat, protože on to ani po 20te ,,neví,,. Jen si nejsem jistá, jestli v něm podporovat právě to jeho rozhodování. Neučíme ho tím, že jen on má pravdu a že jen on je ten šéf? Někdy mám pocit, že poslouchám já jeho, než on mě. Je silný dirigent. Dokáže zorganizovat věci, lidí i kámoše. Bojím se, že za chvilku narazí na tvrdou zem, když nebude po jeho. To narážíme už teď, ale přecejen chci, aby měl kamarády. Neříkám, že není ochotný a vstřícný. Chápe př. půjčování hraček atd.neni problém. Když má náladu je hrozně milý a pomohl by se vším. I se zeptá…proto nevím, jestli by neměl on poslechnout nás, když se něco řekne, a ne aby si on rozhodoval a volil z možností. Přece musí mít nějakou autoritu. Zatím ji nemá. Všichni včetně nás jsou si rovni. Jedno v jakém je prostředí. Babičky, školka,… Působí to až nevychovaně. Někdy na mě jako mamku spustí, ,ty jsi popleta, není to nehezké, ale nechci, aby se z toho vyklubalo za pár let ,ty jsi krava,. Je těžké určit tu hranici. Podporovat ho…zakazovat? Nechci v něm něco potlačovat stejně jako nechci něco podcenit.
Verča
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, to, co popisujete, bude pravděpodobně typ ENTJ. Doporučuji přečíst si v poslední knize Milovat nestačí kapitolu o tomto typu – kde je podrobný popis, abyste pochopila, jak funguje teď a jak bude fungovat v dospělosti – to by vás mohlo uklidnit 🙂 Tyhle děti potřebují hodně příležitostí k rozhodování v tomto věku – když je mají, tak ty situace, kdy potřebuje rozhodnout o něčem rodič, lépe snášejí. Ale když se ho budete snažit „přetlačit“, udělat z něj „poslušné“ dítě, půjde do vzdoru a bude s ním ještě horší pořízení. Šárka
Martina
Dobrý deň, vo Vašom článku som našla svojho syna. Má teraz 8 rokov, je druhák a má disgrafiu, píše celkom „neomalene“ a ťažko sa mu aj obkresľujú veci z obrázka. Zatiaľ som to špeciálne neriešila (iba fyzickými cvičeniami na to zameranými), ale tým, že je „múdra hlavička“ zvažujem, aký prístup k tomu zaujať, aby som ho zbytočne nezaťažila, ale zároveň ho nespomalila v jeho možnostiach? Syn chodí do domškoláckej vzdelávacej skupiny. ďakujem za usmernenie 🙂
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, a dysgrafii má syn diagnostikovanou? Určitě by stálo za to jeho dovednosti psát a kreslit rozvíjet speciálními cvičeními, která vám doporučí v pedagogicko-psychologické poradně. Pokud jednou začne chodit do běžné školy a bude velmi selhávat v rychlosti nebo kvalitě psaní / obkreslování, mohl by to těžko snášet (vnímat jako svoje selhání, „potvrzování“ nekompetentnosti). Co se týká psaní, tak v budoucnu bude hlavní určitě psaní přes klávesnici, takže je fajn jej brzy k tomuto vést, existují na to výukové programy. Mějte se hezky, Śárka
Anna
Dobrý den, děkuji za shrnutí a přiblížení Teorie typů celkově. Syn, 6 let, je nejspíš ENTP. Původně jsem myslela, že je ESTP, protože je opravdu velmi akční, ale také rád tvoří, přičemž jeho výtvory jsou dost často úplně mimo moje chápání (jsem ISTP) a neustále mě bombarduje otázkami „Proč“ a opravdu na ně potřebuje smysluplnou odpověď. Teď je předškolák a ze školky už mám informaci, že je občas hodně svéhlavý, když se rozhodně dělat věci jinak než všichni ostatní, tak je schopný o tom diskutovat do úplného vyčerpání (ostatních zúčastněných, jeho ty debaty spíš nabíjejí). Je v lesní školce, tam si s jeho temperamentem celkem poradí, ale do první třídy půjde do běžné školy. Měla bych ho už nějak usměrňovat v tom, že ne s každým se může pouštět do diskuzí a že bude muset něco dělat třeba jen proto, že to řekla paní učitelka? Případně jak? Z rodiny slyším pouze doporučení, že musím být ve výchově tvrdší a důslednější, což se mi nechce, mám pocit že pro synův typ to nebude ta správná cesta a navíc mi takový přístup vůbec není vlastní.
Anna
Dobry den. U moji dcery, cerstve 4 roky, (asi INTJ, nevim) mame delsi dobu problem,ktery nejsme schopni vyresit. Resime kalhotky, jedny jsou moc velke, druhe moc tesne, dalsi zas neco jineho. Pak ji vadi manzety na bunde, kapuca a spousta jinych veci, no nejhorsi jsou boty. Musime utahovat na absolutni maximum, ze castokrat ani delka sucheho zipu nestaci a stejne pokazde scena,ze jsou malo utazene, ze se boji ze je ztrati a tak. Uz jsem zoufala, protoze ma boty na uzkou nohu, prvni tyden-dva jsou OK,pak zacinaji potize. A je jedno jestli jsou zimni, tenisky nebo podzimni. Ve skolce ma s tim taky problem. Mate zkusenosti? Opravdu jsem v koncich tohle resit kazdy den. Muze to byt typem, vychovou nebo nejakou psychickou blokaci? Dekuji.
Eva Koděrová, Bratislava
Dobrý deň pani Šárka, mám 18 ročné dvojičky- dcéra je typ s potrebou stability a syn je “ hĺbavý“. V detstve zvykol klásť veľmi tvrdý odpor , čo moja učiteľská výchova nezvládala…Vždy bol pomalší a presadzoval si svoje. Chcem sa spýtať, nakoľko sú deti v 4. ročníku gymnázia, aký typ povolania by takémuto dieťaťu vyhovoval. Sám syn sa nevie rozhodnúť, ale ide mu veľmi dobre geografia na rozdiel od fyziky, chémie, matematiky. Hovorí, že by ho bavilo niečo nie statické- manžel je vedec geológ, a veda sa synovi zdá málo „akčná“. Ďakujem vopred za váš názor. Eva
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Evo, já vám takhle poradit nemohu, když syna neznám – ani typ osobnosti, ani jeho studijní předpoklady. V knize Nejsou stejné jsou na konci každé kapitoly doporučení, co bude tomuto typu vyhovovat jednou v práci a jaké dovednosti by mohl přirozeně uplatnit. Tak třeba vám to pomůže se zorientovat. Šárka