Milovat nestačí ani v partnerství

Platí pro partnerství spíš „protiklady se přitahují,“ nebo „vrána k vráně sedá“? Většinou spíš to první. Podvědomě chceme, aby partner vyvážil naše slabé stránky. Po prvotní zamilovanosti však zjistíme, jak náročné je soužití s osobností, která vidí svět úplně jinak, než my. Nedej bože, že se k tomu přidá narušená sebehodnota jednoho nebo obou partnerů. Účinná cesta ke spokojenému partnerství však existuje.

Proč hledáme v partnerství spíš protiklad než vránu?

Pro dlouhodobé partnerství hledáme člověka, který s námi vytvoří funkční celek. Tíhneme proto k lidem, kteří jsou v něčem jiní než my, aby přirozeně vyvážili naše, ne vždy plně uvědomované, slabé stránky. Mnozí z nás navíc vnímají jinakost partnera jako inspiraci pro svůj vlastní rozvoj. Ve stavu zamilovanosti navíc nevidíme věci jasně či si je interpretujeme pozitivněji, než jak je uvidíme, až z prvotního zamilovaného opojení vystřízlivíme.

Člověk s „hlavou v oblacích“ bude sice rád s kolegy v práci rozvíjet možnosti a vize, v osobním životě však může dát přednost partnerovi, který bude víc „nohama na zemi“. Důraz na osvědčené praktické postupy však bude později vnímat jako nedostatek nadhledu a neochotu věci měnit. Racionálnímu a logickému člověku může imponovat schopnost partnera vcítit se do druhých, i když později ho hluboké prožívání emocí bude spíše iritovat. Plánovacím typům bude v něčem sympatický člověk schopný akce a improvizace, ale snaha domluvit se ve čtvrtek na tom, co budeme dělat o víkendu, se stane častým zdrojem konfliktů.

Výchova rozdíly nevysvětlí

Narodili jsme s vrozenou dispozicí vyvíjet se směrem k určitému typu osobnosti. Různě vnímáme svět, různě hodnotíme situace i lidi, různě se rozhodujeme. Ne proto, že nás to tak někdo naučil, ale proto, že náš mozek k tomu tíhne. Zjednodušeně můžeme 16 typů osobnosti rozdělit do 4 skupin podle vrozených potřeb:

SJ typy: stabilita, předvídatelnost, spolehlivost
SP typy: teď a tady, svoboda, okamžitý dopad
NT typy: rozumět a prověřovat, kompetentnost, zdokonalování
NF typy: hlubší smysl, jedinečnost, harmonie

Na první pohled by se člověk mohl vidět tak trochu ve všem. Podrobnějším zkoumáním ale zjistíte, jak zásadní rozdíly mezi jednotlivými typy jsou. Nejen v partnerských vztazích.

Vztahy komplikuje i narušená sebehodnota

Pokud nemáme rádi sami sebe, těžko můžeme mít zdravý partnerský vztah. Narušená sebehodnota přitom vzniká už v útlém dětství, cítí-li se dítě rodiči nepochopené. Milovat dítě totiž nestačí. Většina rodičů ve jménu lásky dítě nutí „být někým jiným“, než k čemu přirozeně tíhne. Introvertní dítě nutí, aby se co nejdřív otrkalo. Akčnímu dítěti vyčítají, že je nezodpovědné, hloubavému zase neochotu plnit požadavky bez logického vysvětlení. Citlivý chlapec slyší, že „chlapi nebrečí“ a racionální dívce je vyčítáno, že málo pečuje o druhé. Dítě se ale bez rodičů neobejde a musí se nějak přizpůsobit. Bohužel často na úkor svých vrozených potřeb. Místo rozvíjení svých silných stránek si proto vytvoří tzv. obranné strategie – nevědomé vzorce chování, kterými se pak v dospělosti snaží předejít nebo bránit útokům na jeho osobnost. Většinou na něj ale nikdo útočit nechce. U takového partnera nikdy nevíte, jak si vaše chování vyloží. Ve většině případů si ho ale bude brát osobně.  

Potlačím se, abych získal lásku

Mnoho na první pohled běžných projevů chování může být ve skutečnosti obrannou strategií – tedy způsobem, jak ochránit zbytky své sebehodnoty. Například člověk, jež se vehementně stará o druhé a potlačuje přitom své potřeby, zatěžuje vztah zklamáním a výčitkami, když mu partner za jeho péči není dost vděčný. Člověk, který si myslí, že za nic nestojí, snadno přijme roli oběti a nechá se přesvědčit, že za všechno může, že si o útok koledoval a nezaslouží si lepší zacházení.  I žárlivost může být projevem narušené sebehodnoty – to když si pro druhého připadáme málo atraktivní a bojíme se, že přijdeme o jeho přízeň. Partnerské soužití může také velmi narušovat, když má člověk kvůli narušené sebehodnotě problém říct, co by potřeboval. Neřekne, co chce, ale je naštvaný, když mu druzí nevyjdou vstříc. Nesdělí svůj názor, ale různými manipulacemi či hraním na city se ho snaží prosadit.

Ukážu převahu, abych zakryl slabost

Narušenou sebehodnotu nemají jen lidé, kteří si na první pohled moc nevěří. I přehnané sebevědomí může skrývat velké pochybnosti o sobě. Takový člověk se stále porovnává s ostatními a cítí zahanbení, kdykoliv je někdo lepší než on. Mínění o sobě si zlepšuje tím, že přehnaně poukazuje na chyby a nedostatky druhých. Zpravidla se chová velmi dominantně, protože má-li situaci pevně v rukou, může zamezit odhalení vlastní malosti a neschopnosti. Předváděním své převahy, ať už fyzické či intelektuální, zastrašuje druhé lidi, aby si nedovolili útočit na něj. Znevažování či utiskování partnera, jeho zastrašování, vydírání a fyzické útoky – to všechno jsou typické znaky domácího násilí. Agresor přitom nemusí být psychopat a oběť neurotická chudinka. Často jsou to „jenom“ lidé s narušenou sebehodnotou.

Uzdravte svou sebehodnotu i partnerský vztah

Milovat nestačí. I partner, kterého milujeme, si může připadat nepochopený či dokonce manipulovaný. Přes veškerou snahu o respektující komunikaci můžeme narážet v každodenních situacích i dlouhodobějších plánech. To vše jen proto, že nejsme schopni vidět svět očima druhého. A mnohdy nám vztah komplikuje i narušená sebehodnota.

Co s tím? Pomocí knihy Milovat nestačí určete svůj typ osobnosti. Ideálně oba partneři, abyste pak spolu mohli o rozdílech mluvit. A pak se pomocí stejné knihy zamyslete nad svým dětstvím a sebehodnotou. Vaše cesta ke spokojenějšímu soužití v partnerském vztahu právě začíná.