Jak zvládnout stres z přijímacích zkoušek?

Chcete konkrétní tipy, jak pomoci dítěti zvládnout stres z přijímacích zkoušek? Aby všechno to úsilí, které vložilo do přípravy, nevyšlo vniveč jen kvůli tomu, že bude dítě během testového dne ve stresu? Čtěte dál a dozvíte se také, co stresuje různé typy dětí.

Výsledek testu nerozhoduje o úspěšnosti v životě

Někteří rodiče se bojí, aby se jejich dítě vůbec někam dostalo, ale mnozí tlačí dítě na prestižní školy, protože ty podle nich zaručují úspěšnost v dalším životě. Jenže to nemusí být pravda. I když se na prestižní školu dostanou, nemusí nevydržet psychický tlak, pokud je škola zaměřená na výkon. Může se ukázat, že dítě netíhne k oborům typu medicína či práva. A tak se s odstupem může ukázat, že i méně prestižní škola může být pro dítě nejlepší.

Moje nejmladší dcera se nedostala ani na jedno ze dvou prestižních pražských osmiletých gymnázií, přestože přijímací zkoušky udělala skvěle. Ve druhém kole ji vzali na menší, rodinně zaměřené gymnázium, kde mohla kromě jiného rozvíjet svůj dramatický talent a díky skvělému učiteli češtiny se připravovat na zkoušky na scénáristiku. Na FAMU tento obor již čtvrtým rokem studuje a je nejen šťastná, ale taky velmi úspěšná.

Co ovlivňuje výsledky testů?

Výsledky testu může ovlivnit mnoho různých faktorů. Není to zdaleka jen inteligence dítěte nebo to, jak moc se na testy připravovalo. Špatně dopadnout může dítě i kvůli  poruchám učení – ani čas, který díky své diagnóze dostanou, nemusí například dyslektikům výrazně pomoci. V neposlední řadě záleží na tom, zda se dítěti podaří zvládnout stres z přijímacích zkoušek. Ten totiž výrazně zhoršuje naši schopnost přemýšlet, tj. vybavovat informace z paměti, zvažovat možnosti řešení i používat naučené postupy.
Může být užitečné podívat se na stres z přijímacích zkoušek optikou čtyř stresových faktorů, jak je popsala Sonia Lupien (zakladatelka Centra pro studium lidského stresu) – snadno si je zapamatujete díky zkratce NUTS – v angličtině to znamená ořechy, ale „go nuts“ znamená také šílet :-).

• N = novelty: Něco, co jsme zatím nezažili.
• U = unpredictability: Něco, co jsme nemohli tušit, že nastane.
• T = threat to the ego: Ohrožení bezpečí nebo sociálního postavení, obava ze selhání či pocitu neschopnosti.
• S = sense of control: Pocit, že situaci nemůžeme ovlivnit (nebo jen minimálně). 

Novost

Pomozte dítěte eliminovat nové prvky z testovacího dne. Mělo by vědět, jak to bude ve škole a případně i zkušební místnosti vypadat a jak bude test probíhat. Velmi užitečné jsou samozřejmě i mnohokrát opakované cvičné testy, které dítě učí nejen to, jak zvládat jednotlivé typy úloh, ale také získává zkušenost, jak si rozvrhnout čas na celý test. Dítě by mělo vědět, že pokud mu úloha připadá nová, možná jen špatně přečetlo zadání nebo postupovalo jinak, než obvykle. Nové mohou být ale i aktuální negativní emoce, které dítě prožívá například kvůli konfliktu s kamarády nebo rodiči.

Nepředvídatelnost

I když dítě ví, do čeho jde, mohou nastat nepředvídatelné situace. Aby dítě lépe zvládlo stres z přijímacích zkoušek, měli byste mít připravené záložní plány, když se zaseknete v dopravě, nebo mít nachystané záložní oblečení, kdyby se ráno rozbil zip. I taková drobnost může některé typy dětí vyvést z rovnováhy. Během samotného testování může dítě propadnout panice, že úloha vypadá jinak, než zná – velmi pravděpodobně se jedná ale o stejný princip, jaký trénovalo u mnoha podobných úloh. Pokud  dítě zasekává na nejtěžších úkolech, mělo by mít naučenou strategii je přeskakovat. Je mnohem lepší jet na jistotu a dosáhnout 40 bodů z padesáti, než se zaseknout na dvou nejtěžších úkolech a mít nakonec kvůli nedostatku času bodů třeba dvacet.  

Dítě by také mělo vědět, že ve stresu dochází ke zúženému vnímání, které nás vede k používání zažitých způsobů uvažování. Možná ale zažitý postup není v daném chvíli ten nejvýhodnější. W. Stixrud a N. Johnson v knize Dítě na vlastní pohon doporučují místo otázky „Jak to mám vyřešit?“ zeptat se sám sebe „Co můžu udělat?“ Rozšíří si tím úhel pohledu směrem k možná netradičním, ale v dané chvíli efektivním způsobům. „Můžu zkusit výsledek odhadnout? Můžu to spočítat na prstech? Můžu zkušebně dosadit nějaká čísla? Nebo si prostě jen tipnout?“

Ohrožení ega

Stres může způsobovat i pocit, že dítě čelí ohrožení sociálního postavení či obavě ze selhání a pocitu vlastní neschopnosti. Proto je potřeba mu zdůrazňovat, že výsledek přijímacích zkoušek neříká nic podstatného o inteligenci dítěte. Dítě může být chytré a spoustu toho znát, a přece v testu neuspěje. Záleží na tom, jak moc na testy trénovalo, a bohužel i na tom, kolik si rodiče mohli do přípravy na testy dovolit investovat.

Výsledek testu navíc ovlivňují negativní emoce, zejména úzkost. Tu může dítě částečně zvládnout tím, že k situaci vědomě zaujme určitý postoj. Tím zapojíme svůj prefrontální kortex, tedy jediné centrum v mozku schopné ovládat naše emoce. Místo postoje „jsem chudák, oběť situace“ si může dítě říkat „však já sobě i druhým ukážu, že to zvládnu“. Místo představ, jak hrozně se budu cítit a jak špatně dopadne, si může dítě představovat, co bude během testu dělat – že dostane test, který dobře zná, jaké typové úlohy tam budou, jak v nich budu postupovat apod. Dítě se taky může zabavit představou, co bude po přijímačkách – jak se mu uleví, půjdete spolu na bezva jídlo, bude dělat to, co ho baví. Může si říkat „To je super, že už je to tady! Za pár hodin bude po všem!“

Vnitřní pocit kontroly

Největším lidským stresorem je bezpochyby pocit bezmoci, tedy jsme-li ve vleku dění. Můžeme-li situaci ovlivnit, jsme klidnější, uvolněnější, dokážeme jasněji uvažovat. Nedostatek vnitřního pocitu kontroly může u dítěte doprovázet už přípravu na testy, když rodiče dítěti organizují život, aniž by mělo nějakou možnost volby v tom, kdy se bude učit a kdy dělat, co ho baví nebo odpočívat. Rodiče sami mohou prožívat velký stres z přijímacích zkoušek, protože nemohou ovlivnit, co se s jejich dítětem stane, přitom by mu tolik chtěli pomoci. Pokud svůj stres ventilují, výrazně dítěti komplikují situaci. Měli by naopak dítěti naslouchat, brát v úvahu jeho názor, netlačit ho do ničeho, jenom proto, že to oni sami chtějí.

Pocit kontroly by dítě mělo mít minimálně týden před testem. Mělo by polevit v přípravě co nejvíce o sebe pečovat – hodně spát, cvičit, trochu opakovat, aby mělo pocit, že už látku ovládá, ale ne dohánět něco na poslední chvíli. Může se také zabavit tím, že si připraví play list písniček, které má rádo a ví, že mu přinášejí dobrou náladu a pocit nabuzení. A těšit se, že je bude poslouchat cestou na přijímačky.

Stres z přijímacích zkoušek neprožívají děti stejně

Stres z přijímacích zkoušek mohou různé typy dětí prožívat různě. Pro děti s vrozenými potřebami stabilita a předvídatelnost bude nejhorší to, že situace je nová a nepředvídatelná. O to víc se musí dopředu na vše připravovat a mít o testování co nejvíc informací i co nejvíc zažité osvědčení postupy řešení. Děti s vrozenými potřebami svoboda a okamžitý dopad bude velmi iritovat, pokud jim budou rodiče neustále opakovat „musíš se víc učit“, protože slovo musíš naprosto blokuje jejich vnitřní motivaci.

Děti s vrozenými potřebami hlubší smysl a jedinečnost se mohou dopředu bát negativní emocí, které je čekají v průběhu testování a vyrábět si katastrofické scénáře, jak hrozně to s nimi dopadne, když se nedostanou na vysněnou školu a zklamou své rodiče. Děti s vrozenými potřebami kompetentnost a zdokonalování mohou trochu podcenit opakované řešení stejných typů úloh, protože mají pocit, že když jednou pochopily princip řešení, není třeba dál tyto úlohy trénovat. Zároveň mohou strach ze selhání, které v jejich představě znamená nedostatek inteligence. Právě na tu jsou totiž u sebe nejvíc hákliví. Více se o vrozených potřebách jednotlivých typů dětí dočtete v knize Milovat nestačí, konkrétně v kapitole Vrozené potřeby u dospělých a dětí. Budete vědět, jak nejlépe zaměřit přípravu na přijímačky v posledních dnech i zvládnout stres vašich dětí.