BLOG

Stres v mateřství

Mama_se_zlobi_na_dceru

Kolikrát jsem byla na své děti hnusná! Většinou když jsem byla unavená a měla jsem všeho dost. Moje negativní emoce byly silnější než moje sebekontrola, a tak jsem je „vyblila“ na děti. Pak jsem si to vyčítala. Jenže v dané situaci jsem si nedokázala pomoct. Byla jsem totiž ve stresu.

Stres z pohledu Teorie typů

Co je vlastně „stresové reagování“ z pohledu Teorie typů? Jsou to naše reakce v situacích únavy, psychického či fyzického vyčerpání, kdy jsme mnohem více náchylné propadnout emocím a nebýt schopny situaci nějak racionálně zvládat. Je asi jasné, z čeho jsou mámy fyzicky unavené. A psychická únava? Ta souvisí s tím, že musíme dělat v mateřství to, pro co nemáme vrozené vlohy, nenaplňuje nás to, ale přitom se to od mámy očekává.

Různé mámy = různé zdroje stresu

Tak například: Některé typy se celkem rády starají o teplo rodinného krbu. V mateřství je může sice mrzet, že na to nemají tolik času, kolik by chtěly, ale v podstatě je to pro ně činnost naplňující a dobře to umí. Jsou ale typy, které pravidelná péče o domácnost stojí velké úsilí,  nevidí v ní samy pro sebe smysl a nutnost dělat tuhle pravidelnou domácí rutinu je psychicky vyčerpává. Pro někoho mohou být zase extrémně únavné potíže s výchovou – třeba proto, že je dítě úplně jiný typ a je opravdu těžké mu rozumět. Okolí pak větami typu „Já takové problémy s dětmi neměla“ nebo „To máš z toho, že nejsi důsledná“ přilévá olej do ohně našich pochybností a zesiluje pocity selhávání – psychický stres.

Psychickou únavu si nemusíme uvědomovat

Na rozdíl od fyzické únavy si tu psychickou nemusíme uvědomovat hned. Dáváme do péče o domácnost, děti a jejich spokojenost všechno, a uniká nám, že nás to dlouhodobě vysává. Snažíme se to zvládat a nedochází nám, že je to na náš úkor. Nemáme odvahu si říct, že to nezvládáme a že potřebujeme pomoc. Pomůže nám, když budeme vědět, co se s námi ve stresu děje a čím se ve stresu nevědomě udržujeme.

Co se nám děje v hlavě?

Na to, abychom zvládli akutní stres, jsme jako lidé vybaveni. Amygdala, náš požární hlásič, zaregistruje hrozbu a v mozku se spustí reakce, která mobilizuje naše tělo k akci – impulsivně se snažíme zachránit (útok nebo útěk) nebo se zarazíme (paralýza). Takto jsme byli k reagování ve stresu vybaveni v dobách, kdy stresové situace znamenaly především boj o přežití. To se nám v současné době většinou neděje, nicméně náš mozek takto reaguje i na hrozby současného světa, ke kterým fyzickou připravenost našeho těla na boj nebo útěk nepotřebujeme (ztráta zaměstnání, vztahové nelady apod.).

I mozek musí odpočívat

Náš mozek byl také vybaven k tomu, aby poté, co hrozba pomine, tělo zklidnil a umožnil nám si odpočinout. Aby se střídaly fáze, kdy jsme aktivní a kdy odpočíváme (doplníme energii). Stres nás nutí být aktivní, ale pak musí nastat chvíle, kdy se stresová reakce našeho těla vypne a odpočineme si. Nejedná se však pouze o fyzický odpočinek (naopak fyzická aktivita může být odpočinkem pro mysl).

Negativní emoce brání odpočinku

Klíčový je právě odpočinek naší mysli. Pokud máme pořád myšlenky na to, že něco nezvládáme nebo se něco hrozného stane, neustále se udržujeme v módu stresového reagování – tj. v negativních emocích, které negativně ovlivňují naše tělo i mysl. To, co potřebujeme, je stresové reagování „vypnout“, abychom si mohli odpočinout a mít dost energie na další stresovou situaci.

Jak vzniká chronický stres?

V mateřství máme stresujících podnětů hodně a většinou málo času si mezi nimi odpočinout a nabrat síly. Hodně problémů si ale způsobujeme sami tím, že se ve stresové reakci udržujeme i ve chvíli, kdy žádný reálný stresový podnět přítomný není. V naší hlavě však dál jednou negativní emoce, které negativně zabarvují naše myšlenky a ty zpětně posilují negativní emoce.

Důsledkem toho je chronický stres. Kromě velmi negativních dopadů na naše tělo se změní naše schopnost stresovou reakci regulovat – jsme přecitlivělí i na to, co by nám dřív stres nezpůsobilo, a neumíme se zklidnit, abychom si před dalším stresem odechli. Jsme trvale přecitlivělí a podráždění.

Máma ve stresu = přecitlivělá máma

A přesně to se často děje mámám na mateřské. Jedna náročná situace stíhá druhou. K tomu se přidává tlak společnosti (je potřeba být „dokonalou mámou“) i naše vlastní představa ideální mámy.

„Přecitlivělost“ je tedy jen důsledek chronického stresu. Málokterá máma ale o svých pocitech mluví nahlas, protože poslouchat něco jako „Ale prosím tě, co furt řešíš, já jsem takové problémy neměla..“ její stres jen prohloubí. A vyčítá si nejen to, že mateřství nezvládá tak, jak „by měla“ a jak „by chtěla“, ale také to, že je přecitlivělá a emočně labilní.

Zapojte racionální mozek!

Už tedy víme, že stresovou reakci vždy doprovází negativní emoce. A že v akutním stresu mají svou důležitou roli. Pokud se v nich ale udržujeme delší dobu, ubližují naší psychice i tělu.  Ukončit to může jen racionální mozek. Jen on dokáže naše rozbouřené centrum emocí srovnat do latě. Ovšem, nemá to lehké. Je třeba mu dát prostor.

Nejdřív se musíme trochu uklidnit (kontrolou dechu, zaměřením na přítomný okamžik apod.) a získat čas, aby mohl racionální mozek použít logické argumenty. A ty musí mít k dispozici.  Prostě mnohem lépe se vyrovnáváme s tím, čemu rozumíme. Lépe ovládneme své emoce, když chápeme, co se s námi v danou chvíli děje. Když nerozumíme svému chování ve stresu, vyčítáme si silné emoce, impulsivní chování či katastrofické scénáře. Divíme se, že jiní zůstávají v klidu nebo reagují „lépe“ než my. Zlobíme se na sebe, že my to nedokážeme. A tím svůj stres jen posilujeme a negativní emoce prodlužujeme.

Ulevit od stresu…

Milé mámy. Moc bych vám chtěla od stresu ulevit. Věřím, že stejně jako tisícům maminek, může i vám pomoci Teorie typů. Jako třeba Ireně:

„Díky Teorii typů chápu své stresové reakce. V dané chvíli si uvědomím, co se se mnou děje, a nepřipadám si jako magor – ale jako člověk, který je ve stresu a jeho reakce jsou tedy přiměřené stresové situaci a odpovídají tomu, jak můj typ ve stresu reaguje.“

Určete si svůj typ osobnosti pomocí knihy Ani mámy NEJSOU STEJNÉ a v kapitole o svém typu najdete nejen sama sebe, ale také své STRESOVÉ JÁ. Zvládat stresové reakce pro vás bude snazší. Držím vám palce!

Sdílejte s přáteli

Komentáře k článku

Napsat komentář

Skvělé — jsem ráda za váš zájem

Některá videa zveřejňuji zdarma, abyste měli možnost vyzkoušet, že to myslím s vaším sebepoznáním dobře. Pokud by vás zajímala videa další, stačí zadat váš e-mail a já vám je ráda pošlu.

Šárka