BLOG

I ve stresu můžete být dobrá máma

mama-tri-deti-neporadek-stres-dobra-mama

Mnohokrát jsem byla na své děti hnusná. Většinou když jsem byla unavená a měla jsem všeho dost. V té chvíli jsem silně pochybovala o tom, jestli jsem dobrá máma. Moje negativní emoce byly silnější než moje sebekontrola, a tak jsem je „hodila“ na děti. Pak jsem si to vyčítala. Jenže v dané situaci jsem si nedokázala pomoct. Byla jsem totiž ve stresu. A ve stresu nejsme sami sebou.

Proč jsou přecitlivělost a emoční výlevy v mateřství normální? Co dělat, abyste stres v mateřství lépe zvládaly? Dozvíte se v následujících odstavcích.

Pavla: „Díky Teorii typů vím, že když se občas chovám jako diktátorská tvrdá a odporná k…a, je to proto, že jsem ve stresové reakci, která je pro můj typ normální. A taky vím, jak se z toho dostat a jak tomu předejít.“

Stres je podstatou mateřství

Určitě to znáte. Když jste unavená, snadněji propadnete emocím a nejste schopná situaci racionálně zvládat. A unavená jste v mateřství často. Fyzicky z nevyspání, nošení a neustálého pobíhání. A psychická únava? Ta může souviset s tím, že v mateřství musíte dělat i to, co vás nenaplňuje, ale přitom se to od mámy očekává. Mámy totiž nejsou stejné.

Některé typy se celkem rády starají o teplo rodinného krbu. V mateřství je může sice mrzet, že na to nemají tolik času, kolik by chtěly, ale v podstatě je to pro ně činnost naplňující a dobře to umí. Jsou ale typy, které pravidelná péče o domácnost stojí velké úsilí,  nevidí v ní samy pro sebe smysl a nutnost dělat tuhle pravidelnou domácí rutinu je psychicky vyčerpává. Pro někoho mohou být zase extrémně únavné potíže s výchovou – třeba proto, že je dítě úplně jiný typ a je opravdu těžké mu rozumět. Okolí pak větami typu „To máš z toho, že nejsi důsledná!“ přilévá olej do ohně našich pochybností a zesiluje pocity selhávání – psychický stres.

Na rozdíl od fyzické únavy si tu psychickou nemusíme uvědomovat hned. Dáváme do péče o domácnost, děti a jejich spokojenost všechno, a uniká nám, že nás to dlouhodobě vysává. Snažíme se to zvládat a nedochází nám, že je to na náš úkor. Nemáme odvahu si říct, že to nezvládáme a že potřebujeme pomoc. Pomůže nám, když budeme vědět, co se s námi ve stresu děje a čím se ve stresu nevědomě udržujeme.

mama-syn-se-pretahuji-neporadek-stres-dobra-mama

Stresová reakce je důležitá

Na to, abychom zvládli akutní stres, jsme jako lidé vybaveni. Amygdala, náš požární hlásič, zaregistruje hrozbu a v mozku se spustí reakce, která mobilizuje naše tělo k akci – impulsivně se snažíme zachránit (útok nebo útěk) nebo se zarazíme (paralýza). Takto jsme byli k reagování ve stresu vybaveni v dobách, kdy stresové situace znamenaly především boj o přežití. To se nám v současné době většinou neděje, nicméně náš mozek takto reaguje i na hrozby současného světa, ke kterým fyzickou připravenost našeho těla na boj nebo útěk nepotřebujeme (ztráta zaměstnání, vztahové nelady apod.).

I mozek musí odpočívat

Náš mozek byl také vybaven k tomu, aby poté, co hrozba pomine, tělo zklidnil a umožnil nám si odpočinout. Aby se střídaly fáze, kdy jsme aktivní a kdy odpočíváme (doplníme energii). Stres nás nutí být aktivní, ale pak musí nastat chvíle, kdy se stresová reakce našeho těla vypne a odpočineme si. Nejedná se však pouze o fyzický odpočinek (naopak fyzická aktivita může být odpočinkem pro mysl).

Klíčový je právě odpočinek naší mysli. Pokud pořád dokola myslíme na to, že něco nezvládáme nebo se něco hrozného stane, neustále se udržujeme v módu stresového reagování – tj. v emocích, které negativně ovlivňují naše tělo i mysl. To, co potřebujeme, je stresové reagování „vypnout“, abychom si mohli odpočinout a mít dost energie na další stresovou situaci. Pokud čas na odpočinek nemáme, vzniká tzv. chronický stres. V jeho důsledku jsme přecitlivělí i na to, co by nám dřív stres nezpůsobilo, a neumíme se zklidnit, abychom si před dalším stresem odechli. Jsme trvale přecitlivělí a podráždění.

Máma ve stresu = přecitlivělá máma

A přesně to se často děje mámám na mateřské. Jedna náročná situace stíhá druhou. K tomu se přidává tlak společnosti (je potřeba být „dokonalou mámou“) i naše vlastní představa ideální mámy.

„Přecitlivělost“ je tedy jen důsledek chronického stresu. Málokterá máma ale o svých pocitech mluví nahlas, protože poslouchat něco jako „Ale prosím tě, co furt řešíš, já jsem takové problémy neměla..“ její stres jen prohloubí. A vyčítá si nejen to, že mateřství nezvládá tak, jak „by měla“ a jak „by chtěla“, ale také to, že je přecitlivělá a emočně labilní.

Pavla: „Už neříkám, že nejsem dobrá máma, ale ‚jsem v chronickém stresu‘ nebo ‚někdy se neumím ovládat‘. Není to alibi, ale ochrana před sžíravými pocity viny.“

Co dělat? Zapojte racionální mozek!

Už tedy víme, že stresovou reakci vždy doprovází negativní emoce. A že v akutním stresu mají svou důležitou roli. Pokud se v nich ale udržujeme delší dobu, ubližují naší psychice i tělu. Ukončit to může jen racionální mozek. Jen on dokáže naše rozbouřené centrum emocí ovládnout. Ovšem, nemá to lehké. Je třeba mu dát prostor.

Nejdřív se musíme trochu uklidnit (kontrolou dechu, zaměřením na přítomný okamžik apod.) a získat čas, aby mohl racionální mozek použít logické argumenty. A ty musí mít k dispozici. Je prokázáno, že mnohem lépe se vyrovnáváme s tím, čemu rozumíme. Lépe ovládneme své emoce, když chápeme, co se s námi v danou chvíli děje. Když nerozumíme svému chování ve stresu, vyčítáme si silné emoce, impulsivní chování či katastrofické scénáře. Divíme se, že jiní zůstávají v klidu nebo reagují „lépe“ než my. Zlobíme se na sebe, že my to nedokážeme. A tím svůj stres jen posilujeme a negativní emoce prodlužujeme.

Ve stresu jsme někým jiným a nemůžeme za to!

Milé mámy. Moc bych vám chtěla od stresu ulevit. Věřím, že stejně jako tisícům maminek, může i vám pomoci Teorie typů.

Irena: „Díky Teorii typů chápu své stresové reakce. V dané chvíli si uvědomím, co se se mnou děje, a nepřipadám si jako magor – ale jako člověk, který je ve stresu a jeho reakce jsou tedy přiměřené stresové situaci a odpovídají tomu, jak můj typ ve stresu reaguje.“

Určete si svůj typ osobnosti pomocí knihy Ani mámy NEJSOU STEJNÉ a v kapitole o svém typu najdete nejen sama sebe, ale také to, jak váš typ přirozeně reaguje ve stresu a co mu pomáhá se ze stresu dostat. Zvládat stresové reakce pro vás bude snazší. Držím vám palce!

Sdílejte s přáteli

Komentáře k článku

Napsat komentář

Skvělé — jsem ráda za váš zájem

Některá videa zveřejňuji zdarma, abyste měli možnost vyzkoušet, že to myslím s vaším sebepoznáním dobře. Pokud by vás zajímala videa další, stačí zadat váš e-mail a já vám je ráda pošlu.

Šárka