BLOG

Dítě neposlouchá a nedodržuje pravidla

divka-si-namalovala-oblicej-vodovymi-barvami

Na potřebě pravidel ve výchově se shodnou snad všichni rodiče. Lišit se budeme v názorech na to, čeho všeho se mají týkat a jak důslední jsme, když dítě „neposlouchá“ a pravidla nedodržuje. Do těchto rozdílů se promítá náš vlastní typ osobnosti, ale také zkušenosti s dětmi, které vychováváme. Pokud nerespektujeme jejich typy osobnosti, můžeme v oblasti pravidel ve výchově hodně narazit.  

Synovi je 3,5 a nerespektuje základní pravidla – třeba, že se každý večer uklízí pokojíček.“

Je mi jasné, že tímhle článkem píchnu do vosího hnízda. „Pravidla přece musí dodržovat všichni a děti se to musí co nejdřív naučit,“ budou argumentovat mnozí. Na obecné úrovni s tím nelze než souhlasit – jsme sociální tvorové a chceme-li žít ve skupině, je potřeba, aby byly respektovány nejen potřeby individuální, ale také potřeby celku. A to bez společně sdílených pravidel nelze.

Někdy ale pravidly omezujeme jednotlivce zbytečně. Je samozřejmě jednodušší zavést autoritativně pravidlo ve formě omezení, kterému se všichni musí podřídit, než přemýšlet, zda by se situace nedala vyřešit komunikací o tom, co komu vyhovuje – jenže to zabere nějaký čas. Přitom už to, že se mnou někdo o pravidlech diskutuje, že bere můj názor v úvahu, že můžu říct i důvody, proč mi něco nevyhovuje, zvyšuje mou motivaci dohodu nakonec dodržet. Ne proto, že to autorita řekla, ale protože chci. A budu chtít, i když mě autorita nebude kontrolovat.

Dítě neposlouchá a nedodržuje pravidla? Záleží na typu.

Děti s potřebou ROZUMĚT a PROVĚŘOVAT (NT typy) nesnášejí tlak autorit a pravidla berou vážně v případě, že jim dávají logiku – tedy bylo jim vysvětleno, proč je pravidlo potřeba dodržovat a ono skutečně dává smysl. Logické pro ně ale není zdůvodnění „protože se to tak dělalo vždycky“ ani „protože jsem to řekla“.

„Dceři (5 let) vadí, že ve školce musí sedět vedle sebe střídavě holka a kluk.“

Děti s vrozenými potřebami HLUBŠÍ SMYSL a JEDINEČNOST (NF typy) samy od sebe potřebu pravidel nemají. Přirozeně vnímají, že každý je individualita, takže přístup „všichni dělají totéž a stejným způsobem“ jim není úplně vlastní. Jsou však ochotné pravidla respektovat, pokud vidí, že napomáhají spolupráci a dobrým vztahům, nebo se jim podřizují prostě pro to, že chtějí, aby je druzí měli rádi a nebyly konflikty.  

Na to, že dítě neposlouchá a nedodržuje pravidla, si nejčastěji stěžují rodiče a učitelé u dětí s potřebou SVOBODY a AKCE TEĎ A TADY (SP typy). Kromě toho, že ze své podstaty nemají rády omezování, jim dodržování pravidel komplikuje jejich způsob příjmu informací. Vnímají totiž svými smysly především to, co je TEĎ. V danou chvíli jim hlavou neběží minulé zkušenosti (jako u dětí s potřebou stability) ani si nepředstavují dopady na budoucnost. Prostě čtou aktuální situaci a reagují na ni. Přijmout, že některé situace se opakují a má smysl pro ně domluvit nějaké pravidlo, jim trvá dlouho. Ony totiž v každém okamžiku vidí, jak se situace proměňuje. Vědí, že nikdy nic už nebude úplně stejné jako teď.

dite-neposloucha-chlapec-skace-pres-mimino

Že dítě neposlouchá tolik neslyšíme od rodičů dětí s potřebou STABILITY a PŘEDVÍDATELNOSTI (SJ typy). Ty totiž samy pravidla potřebují – bez nich nemohou naplňovat své vrozené potřeby. Když se věci nedějí tak, jako vždycky, či jak jsme naplánovali, cítí se nejistě a zmateně. Dokonce upozorňují na ty, kteří pravidla porušují. To, čemu říkáme žalování, je však především potřeba ujistit se, že pravidlo ještě pořád platí. To neznamená, že by ony samy pravidla vždy dodržovaly – když objevují svou identitu, také se umí vymezit vůči okolí nebo se nechají k nějaké té lumpárně strhnout kamarády. Zpravidla si ale dobře uvědomují, co porušily, a často se jdou také přiznat. Jejich úcta vůči autoritě je daná z podstaty jejich osobnosti.

Tomáš (10 let): „Máme pravidlo, že se neběhá ve třídě, ale kluci stejně běhají a házejí kuličkama. Nebo máme pravidlo, že se máme o přestávce nejdřív připravit na hodinu, a pak začít přestávku. Hodně kluků si nejdřív hraje Bang a teprve, když zvoní na hodinu, tak se připravují. Nebo že máme svačit jenom o přestávce, ne, když je hodina. Hodně dětí to porušuje a pak říkají takové výmluvy, že neměli snídani. Nepochopím, proč si to nesnědli o přestávce předtím.“

Zásluha rodičů nebo „správný“ typ?

Děti jako Tomáš jsou většinou považovány za ty „dobře vychované“. Jejich rodiče moc neřeší, že „naše dítě neposlouchá“ a jsou na sebe hrdí, jak se jim výchova daří. Nechci brát těmto rodičům jejich zásluhy, ale mají ve výchově jinou startovní čáru než ti, jejichž děti jsou ze své přirozenosti vůči jakémukoliv omezování velmi citlivé. Ať už proto, že potřebují přirozeně reagovat na aktuální impulsy, nebo proto, že se nechtějí podřizovat pravidlům, která nemají logiku, jen proto, že to řekla „autorita“.

Nebrojím proti pravidlům, ale zastávám se dětí, které se narodily s takovými vrozenými potřebami, jež jim velí nepodřizovat se autoritě bez výhrad. A zastávám se také jejich rodičů, pro které je výchova ve společnosti vyžadující poslušnost už tak náročná, neřku-li, když jim okolí neustále předhazuje, že by měli být tvrdší, nastavovat pevné hranice a důsledně trestat jejich porušování. Většinou to zkouší, ale zjišťují, že u jejich dítěte je vymáhání čehokoliv tlakem kontraproduktivní. Že dítě jde do ještě většího odporu nebo se v něm kumuluje přetlak, který později někde vybuchne.

Někteří rodiče si už uvědomují, jaké dopady může mít autoritou vynucovaná poslušnost na dítě do budoucna. Výzkumy z posledních let totiž dokazují, že příliš kontrolující výchova nevede automaticky k lepšímu dodržování pravidel a celkově „správnému chování“. Dítě se naučí pravidla dodržovat, pokud bude kontrolující autorita na blízku – ze strachu z trestu nebo odpírání lásky. Nenaučí se ale sebeřízení a nezvnitřní si morální hodnoty. Potřebu svobody si bude kompenzovat tam, kde nebude pod dohledem, a jeho chování může být mnohem problémovější, než u dítěte, které je vychováváno „volnějším“ způsobem, ale s respektem k jeho autonomii.

Jak nejlépe vychovávat různé typy dětí, aby se mohly stát samy sebou, měly dobrou sebehodnotu, ale přitom respektovaly, že v soužití s jinými lidmi je potřeba dodržovat určitá pravidla, se dočtete v knize Nejsou stejné.

Sdílejte s přáteli

Komentáře k článku

  1. Adéla

    30. 8. 2021 (11:52)

    Moc děkuji za článek, vzpomněla jsem si na jednu situaci z loňska, kdy tehdy tříletý syn (ESTP) šel poprvé do školky. Při vyzvedávání mi zděšená paní učitelka přímo před ním oznamovala, že vůbec nerespektoval pravidla školky a máme s tím urychleně něco udělat. Přiznám se, že i když teď vím, jak to syn má (i díky Teorii typů), tak podobné situace, kdy okolí reaguje tak, že je nevychovaný a měl by dělat to či ono, mě dostávají do rozpaků a jsou pro mě velmi nepříjemné.

    Odpovědět
    • blank

      Šárka z Teorie Typu

      30. 8. 2021 (14:37)

      Dobrý den, Adélo, děkuji za sdílení. Věřím, že není lehké takové reakce okolí ustát. Rodiče ESTP dětí to zažívají dnes a denně. Nemá asi moc smysl okolí vysvětlovat, co víte vy (i díky Teorii typů), ale pokud je syn u toho a slyší to, tak bych ho přecejen trochu „bránila“, že bych jeho chování vysvětlovala a dávala tam naději do budoucna. Že bude díky svému „teď a tady“ jednou schopen skvěle řešit krizové situace.. a že se naučí i dodržovat pravidla, ale trochu později atd. Aby o sobě pořád dokola neslyšel, jak je nevychovaný a zlobí atd. To není dobré pro jeho vyvíjející se sebehodnotu. Držím palce, Šárka

  2. Dáša

    31. 8. 2021 (11:46)

    Děkuju za super článek. Starší syn (3,5 roku) je INFJ a přesně platí, že potřebu pravidel vůbec nemá a třeba u her nedokáže pochopit, proč by si nemohl tvořit vlastní a proč ostatní chtějí hrát pořád stejně 🙂

    Co mě ale mate je, že často nerespektuje naše pravidla ani z důvodu zachování harmonie. Potřebu harmonie má velkou, hodně snadno vycítí nějaký problém a hned jde do stresové reakce – začne lítat, házet, bouchat… Ale přesto se sám do těch neharmonických situací schválně dostává. Ví, že něco opravdu nemá dělat (mlátit mladšího, rozbíjet věci…) a že se budeme zlobit, ale stejně ty zakázané věci s poťouchlým výrazem dělá. Já jsem taky NF typ a vůbec to nechápu, protože já se těm neharmonickým situacím vyhýbám zase až moc. Myslíte, že je to obdobím vzdoru, nebo třeba něco děláme špatně..?

    Moc děkuju za odpověď!

    Odpovědět

Napsat komentář

Skvělé — jsem ráda za váš zájem

Některá videa zveřejňuji zdarma, abyste měli možnost vyzkoušet, že to myslím s vaším sebepoznáním dobře. Pokud by vás zajímala videa další, stačí zadat váš e-mail a já vám je ráda pošlu.

Šárka