BLOG

Často se vzteká!

Ctyrleta_holcicka_se_vzteka_chce_hodit_kytarou

Vztekají se všechny děti a všichni dospělí. A kdo říká, že ne, dělá to dodnes. Jenže my dospělí už většinou umíme svůj vztek zvládat. A totéž očekáváme od dětí. Nedochází nám ale, že to po nich často chceme v době, kdy ještě neměly šanci se to naučit. Máme-li děti podporovat, aby se učily svůj vztek zvládat, musíme hlavně znát jejich vrozené potřeby. Ty totiž nejsou stejné.

Kde se vztek bere?

Vztek (spolu s ostatními emocemi) vzniká v amygdale (našem emočním centru) – a to dřív, než nám vůbec dojde, že nás něco štve (děsí, vyvolává smutek). Vzniku emoce už v té chvíli zabránit nemůžeme. Můžeme emoci nějak „zvládnout“. Můžeme uhasit doutnající klestí dřív, než se z něj rozhoří velký oheň. Jenže k tomu potřebujeme mít dobře vyvinutý racionální mozek a jeho propojení s amygdalou. Jinak řečeno – musíme mít dostatečně vycvičený hasičský sbor a kvalitní silnice, aby se začalo hasit co nejdřív. A víte, kdy náš mozek v tomto smyslu dospívá? Ve 25-ti letech.

Zvládání vzteku a věk dítěte

Samozřejmě, že se děti své emoce učí ovládat už mnohem dříve. U šestiletých vidíme, že své emoce dokážou ovládat lépe, než když jim byly tři, čtyři roky. Kolem desátého roku věku je dítě zpravidla tak nějak emočně srovnané. A pak přijde puberta – a s ní nová emoční vlna (o tom více zde).

Nejde ale pouze o věk. Klíčové je, že v projevech a zvládání stresu nejsou děti stejné. Nemějte výčitky, že vaše šestileté dítě se ještě často vzteká, zatímco stejně staré dítě vaší kamarádky ne. Pátrejte po tom, co dítěti způsobuje přetlak, který se projeví vztekem. Často to souvisí s jeho vrozenými potřebami (typem osobnosti).

Vztek a vrozené potřeby

Pokud má dítě potřebu akce teď a tady a my s ním nejdeme alespoň jednou denně ven (raději dvakrát), kde by mohlo zažívat svobodu bez omezování a svazujících pravidel, bude cítit přetlak, který se projeví např. vztekem.

Když má dítě potřebu stability, nemůžeme se divit, že se bude vztekat, když v restauraci nebudou mít to jídlo, které si tam dává vždycky. Potřebuje totiž, aby se věci děly obvyklým způsobem a na změny potřebuje dopředu připravit.

Když má dítě potřebu organizovat a řídit, bude se vztekat, když nebude mít (v rámci svého věku) příležitost rozhodovat si o tom, co se ho týká.

Když má dítě potřebu kompetentnosti, bude se vztekat v situacích, kdy chce něco zvládat samo a my mu místo toho nabízíme pomoc nebo to přímo uděláme za něj, abychom mu „pomohlo“. Je to stejné, jako bychom mu řekli, že je neschopné.

Jak vzteku předcházet a jak ho zvládat?

Chceme-li předcházet situacím, ve kterých dítěti už nezbývá nic jiného, než se vztekat, naplňujme průběžně jeho vrozené potřeby. Dítě bude přirozeně dobíjet svou energii a využívat ji k tomu, co mu dává smysl, pro co cítí vnitřní motivaci. Bude ale také ochotnější s námi spolupracovat na tom, co potřebujeme my.

Rodiče jako model

Dítě nás neustále sleduje. Všímá si i toho, co my nepovažujeme za důležité. Dítě dostává výchovné lekce i ve chvílích, kdy my sami dítě vědomě nevychováváme. Jsme dítěti modelem.

Právě tento model bychom měli využít. Neříkat „ty bys měl..“ nebo „ty bys už neměl.., přece už jsi dost velký, aby..“. Místo toho bychom měli říkat: „Já se taky někdy vztekám. To děláme všichni. Ale zjistil jsem, že je výhodnější…“. Měli bychom taky přímo ukazovat, jakými strategiemi lze vztek zvládnout – jak aktivovat racionální mozek, aby pomohl uhasit oheň.

Něco se mi nepovedlo, jak jsem chtěl, a štve mě to? Je dobré o tom mluvit před dítětem. Popsat, jak mě to štve, jak bych s tím nejraději praštil, ale vím, že to nepomůže, tak si raději řeknu… (a popíšu, jak např. přehodnotím situaci, přemýšlím o řešení apod.).

Shrnutí: Tři rady pro podporující rodiče

A jak můžeme dětem pomoci, aby se svůj vztek postupně učily zvládat?

  1. Netvařme se, že vztek je něco hrozného. To, že se dítě vzteká, neznamená, že ono je špatné. Ano, chápu, vy to takhle přímo neříkáte. Ale dítě si vaši reakci může takto vyložit. Což může vztek jen prodloužit.
  2. Dávejme dítěti najevo, že i my se někdy vztekáme (děti si toho už určitě všimly :-)) a že se vztek postupně učíme zvládat. Že můžeme ovládat emoce svými myšlenkami, že se můžeme rozhodnout, jestli ohníček uhasíme nebo pod něj budeme ještě přikládat.
  3. Vyjadřujme důvěru, že se to dítě taky postupně naučí. Ale také pochopení pro to, že je to těžká věc a že mu to nepůjde hned.

A když si dítě něco vynucuje?

 Pokud si chce dítě vztekem něco vynutit, zůstaňte pevní a řekněte mu, že chápete, jak moc ho to zlobí. Že to je normální, že to znáte od sebe. A že věříte, že se s tím dokáže vyrovnat.  Absorbujte vztek dítěte do sebe, zpracujte ho za něj, když je zatím ve věku, kdy to jeho mozek ještě nemůže sám zvládat. Váš mozek je dospělý, mělo by vám to jít lépe než dítěti 🙂

Sdílejte s přáteli

Komentáře k článku

Napsat komentář

Skvělé — jsem ráda za váš zájem

Některá videa zveřejňuji zdarma, abyste měli možnost vyzkoušet, že to myslím s vaším sebepoznáním dobře. Pokud by vás zajímala videa další, stačí zadat váš e-mail a já vám je ráda pošlu.

Šárka