STRES: Proč zpomalit nestačí

Dříve jsem si myslela, že jsem zlý člověk, snad až nějaká zrůda, že jsem asi prostě rozbitá. Půlku života se to snažím v sobě potlačit, protože jsem si říkala, že nejsem normální a že jsem špatně. Díky textu o stresu jsem sebe sama konečně přijala a teď na sobě mohu lépe pracovat.

Díky textu o mém typu ve stresu jsem si mnohem více uvědomila, co ve mně stres spouští a proč v určitých situacích reaguji právě takto. Největší hodnotu pro mě mělo, že jsem si odnesla konkrétní doporučení, jak se stresem pracovat podle svého typu – protože právě uvědomění je podle mě prvním krokem ke skutečné změně.

Pro mě je převratné vědět, že stres člověka úplně promění až do svého opaku. A nikdo nemá právo druhého ve stresu soudit, že je špatný, něco nezvládá nebo se chová divně. Prostě to má své příčiny a díky knize můžeme vědět, co s tím.

Díky textu o typu mého manžela ve stresu jsem v sobě dokázala najít pochopení pro jeho stavy, a zároveň si odpustit komentáře, které pro tento typ mohou fungovat jako zdroj stresu, což jsem si dříve plně neuvědomovala.

Z textu o mém typu ve stresu jsem nadšená. Je neuvěřitelně přesný. A zajímavé je, že když chce člověk pomoct ze stresu jinému typu, tak musí často potlačit tu svou přirozenou reakci, která může být naopak trigger.

Teorie o stresu je pro mě jednou z nejvíc fascinujících a užitečných částí Teorie typů. Dává do slov to, co bych sama na sobě jen těžko popisovala. Pomáhá mi vyznat se v sobě a také komunikovat o tom, co se mi děje, s okolím.

Jako INTP oceňuji, že mi text dává odpovědi na moje nikdy nekončící ‚proč‘ a odhaluje mi stresory, které si vědomě či podvědomě nechci připustit. A co je úplně nejdůležitější - nabízí mi funkční řešení pro chvíle, kdy svůj stres přestávám zvládat.

Dlouho jsem si odmítala připustit, že bych mohla být ve stresu. Myslím v chronickém stresu. V textu o mém typu ve stresu jsem se ale naprosto našla. Díky tomu si dokážu víc věcí vysvětlit a vím, co s nimi dělat. Těším se, že až jednou ze stresu vyjdu, já i moje okolí si velmi oddychneme.

Text mi pomohl pochopit, že mé chování ve vypjatých situacích pramení z mého typu. Zároveň mi pomohl si uvědomit, jak se stresem pracovat a jak se v podobných situacích uklidnit.

Při čtení stresu u mého typu jsem si říkala, jestli Šárka nebyla jako moucha v Arabele a nesledovala mě poslední dobou v práci 😊. Ano, potvrdilo se mi, že jsem v teď v chronickém stresu a hlavně proč, ale naštěstí i to, že jsem na dobré cestě s tím něco dělat.

Když jsem porozuměl tomu, jak můj osobnostní typ reaguje na stres, dokázal jsem se lépe zorientovat ve svém chování během náročného období v práci. Díky doporučeným postupům jsem více vtáhl do řešení i své kolegy, a když se stejná situace opakovala, dopadla díky společnému úsilí výrazně lépe.

Pohled na můj typ v kontextu stresu byl out of the box. Po vzájemné diskuzi s podobnými typy jsem najednou jasně viděl stav, který znám a nevím jak jej řešit. Děkuji, zase jsem se o sobě něco nového dozvěděl.

Z popisu ve stresu jsem jako u vytržení. Došlo mi, jak trčím v dlouhodobém stresu. Na druhou stranu je tu úleva, že podobně to mají i jiní. Jsem moc ráda, že další generace budou mít k dispozici takový silný nástroj a inspiraci k tomu, jak se sebou pracovat a na co se zaměřit.

Zkrátka když vidím černé na bílém popis toho, co se se mnou ve stresu děje, kterému nelze jinak než přikyvovat, tak je pro mne mnohem snazší přijmout, že mé prožívání je v pořádku. A že už se nadále nechci bránit své přirozenosti, což bych ráda předala i svým dětem, a to bude teď zase o kousek snazší.

Vzájemné čtení textů o našich typech ve stresu nám pomohlo přehrát si zpětně spoustu situací a uvědomit si, jak jsme reagovali a na co se do budoucna zaměřit a pokusit se zlepšit, abychom předešli stresové situace. Obzvlášť, když jsme „opačné typy“. Velice často se dostáváme navzájem do stresových situací a teď už víme, na čem zapracovat a co si mezi sebou vysvětlit.

Dozvěděli jsme se, že ve stresu reagujeme prakticky opačně. Jeden chce obejmout a druhý nesnese fyzický kontakt. A taky už víme, proč Ondřej negativně reaguje na výroky Daniely o pocitech a proč Daniela nesnáší, když jí Ondra ve stresu říká, co má dělat.

Než jsme se díky Teorii typů dozvěděli, jaký osobnostní typ kdo z nás je a jak se to projevuje, měli jsme často pocit, že si děláme věci naschvál. Teď již víme, že to tak není, a pomohlo nám to i zmírnit množství stresu mezi námi. Navíc s novými texty o stresu u jednotlivých typů jsme mohli nahlédnout nejen do toho, co stres vyvolává, ale také vzájemně zjistit, co nám pomáhá se mu vyhnout nebo ho zvládat. Rozhodně jsme k sobě po přečtení těchto textů více tolerantní.

Díky poznatkům o spouštěčích a prožívání stresu lépe chápeme, jak se ten druhý cítí a jak mu v jeho situaci pomoci. Máme jeden pro druhého větší pochopení i ve chvílích, ve kterých nám to dříve nešlo, protože jsme nechápali jsme, proč se druhý zlobí. Lépe dokážeme vyhodnotit, kdy odejít a nechat druhého vychladnout a naopak, kdy druhému poskytnout podporu a více pozornosti. Znalosti využíváme také v komunikaci s dětmi, kterým se stres hůře zpracovává a my jim teď můžeme efektivněji pomoci.

S manželem najednou po letech máme společný objektivní jazyk, něco, podle čeho můžeme rozklíčovat, co se mně nebo jemu momentálně děje, proč to vázne. Daří se nám na sobě pozorovat včasné příznaky stresu a vyhnout se velkým propadům. Nebo ty příznaky uvidět u druhého a zachovat se podle toho - zvolit správná slova či jen prostě pochopit a nedráždit.

Oba máme náročné období a jsme v chronickém stresu. Já potřebuji vše stručně, jasně, on miluje dlouhá souvětí, někdy bez konce - myšlenky. Vzájemně nás přístup druhého ještě víc stresuje. A díky textu o stresu víme, proč to tak je a dokážeme s tím pracovat. Jsme k sobě více empatičtí a dokážeme lépe najít kompromis, který nepřeválcuje jednoho nebo druhého.

Jako ESFJ manželka a ESFP manžel jsme díky TT konečně pochopili, proč ve stresu reagujeme každý úplně jinak a že druhého fakt neuklidní to, co funguje mně. Už dlouho se milujeme a teď se díky TT víc i chápeme.

Když jsme si přečetli své reakce ve stresu, hodně nám to pomohlo pochopit, co ten druhý v takové chvíli potřebuje. Došlo nám, že někdy víc pomůže prostě něco prakticky udělat nebo dát druhému prostor, než se pořád ptát, co se děje a co je potřeba. Zároveň jsme si víc všimli, kdy už nejde jen o běžnou podrážděnost, ale o dlouhodobější přetížení nebo silnější stresovou reakci.