Proč mají tátové pečovat o miminka

Nesouhlasím s tím, že tátové nemají pečovat o miminka, jak tvrdí někteří psychologové. Není pravda, že čas tátů přichází až kolem 2. – 3. roku věku. Tato tvrzení se nezakládají na nejmodernějších vědeckých základech, jen udržují společenské stereotypy. Ale co je nejhorší – brání dětem vytvořit si zdravou citovou vazbu s oběma rodiči. Snadno se pak může stát, že s mámou má dítě citovou vazbu zdravou, ale s tátou ne. Což má negativní dopady nejen na vytváření partnerských vztahů v dospělosti.

U mužům se vyplavuje oxytocin

Když se žena stane matkou, vyplavuje se jí oxytocin, aby se připoutala k dítěti a ono díky její péči a ochraně přežilo. Mohlo by to vypadat, že otec začíná hrát tak trochu druhé housle. Jenže dnes už víme, že i mužům se vyplavuje oxytocin, jakmile se o miminko starají. A dítě si od mala potřebuje vytvářet bezpečnou citovou vazbu i s tátou. Ne vždy ale muži chtějí o miminka pečovat. Bohužel i díky tomu, že je od toho někteří současní psychologové odrazují, když zdůrazňují, že není mužskou rolí pečovat o miminka, že čas tátů přichází později, až kolem 2. – 3. roku. Naštěstí přibývá těch tatínků, kteří tomuto genderovému stereotypu odmítají podléhat. Dáváme jim ale my ženy dost prostoru, aby se do péče a výchovy nejmenších dětí zapojili?

Neodrazujete nevědomky partnera od výchovy?

Ve snaze vychovávat děti jinak a lépe se mnozí rodiče snaží pátrat po nových přístupech. V tomto smyslu se ale málokdy rozvíjí stejně máma i táta. Přirozeně mezi nimi vzniká nerovnováha. Zpravidla je to matka, která výchovu definuje, protože do ní promítá to, co je jí osobnostně přirozené. V oblasti výchovy je často „dál“, ale ne nutně proto, že by pro to byla od přírody lépe vybavená – prostě jen s dítětem tráví více času a učí se praxí, dnes a denně, přes den i v noci. Žena se také často v oblasti výchovy více vzdělává a mrzí ji, že ji partner nenásleduje nebo alespoň nedělá to, co mu ona říká, že je „správně“. Jenže tím muže od aktivního zapojování se do péče o dítě bohužel odrazuje.

Mateřství může vzájemně odcizovat

Všechny situace, v nichž musíme překročit svou komfortní zónu, nás rozvíjejí. A právě mateřství nabízí k růstu nespočet příležitostí. Partner samozřejmě taky roste, ale většinou v tom, co si vybral, a kde si může úroveň náročnosti výzev sám stanovit – v práci, v koníčcích apod. Zpravidla nemusí tak často překonávat sám sebe, jako to zažívá máma na mateřské, a pokud ano, dělá to dobrovolně. Jenže matky si tento rozdíl většinou vůbec neuvědomují. A najednou mohou partneři začít zjišťovat, že se odcizují. Ať už z pocitu křivdy – „ty to máš jednodušší, já nevím, co dřív, a ty se vezeš“ – nebo z pocitu, že jsme někde jinde, kde nám partner nemůže úplně rozumět – „nevíš vůbec, o čem to je, nezažíváš to, co já“ Jenže on to opravdu často zažívat nemůže, ani když chce. Ne nutně je to však jeho „chyba“. Za prvé tráví s dítětem výrazně méně času, za druhé ho k tomu žena málo pouští.

Muž potřebuje šanci, aby si to zkusil

Je nezpochybnitelné, že ženy matky se cítí přetížené. Jenže zároveň může docházet k tomu, že se tatínek cítí vyloučený. Přitom muž děti zvládne. Táta sice může dát dítěti bodýčko naopak a k obědu párky nebo jogurt, a když se rozjede, tak obojí najednou, ale to je úplně jedno. Potřebuje jenom získat zkušenost, jak je péče o dítě a jeho výchova náročná, ale zároveň rozvíjející, jak mu to umožňuje posouvat hranice v úplně jiném oboru. Navíc si tím rodiče udržují sdílenou realitu. Takže když muž ženě řekne „já tě chápu“, má to úplně jinou kvalitu, protože opravdu ví, o čem mluví. Dokáže ženu skutečně pochopit a ocenit.

Neočekávejte, že partner bude vychovávat stejně

Přestože často bývá realitou, že jsme na rodičovské my, maminky, a potřebovaly bychom více času pro sebe, pro mnoho z nás není snadné nechat partnera, aby se na výchově dítěte plnohodnotně podílel. Může být pro nás těžké dát mu dost důvěry, nepodceňovat ho a zkrátka to všechno nechat na něm. Pomůže nám, když nebudeme očekávat, že partner bude kopírovat náš přístup. Je totiž vysoce pravděpodobné, že je jiný osobnostní typ – dle Teorie typů – než jsme my. Pochopit, co je pro něj přirozené, zkoušet se dívat na různé situace z jeho úhlu pohledu a třeba ho i zbytečně nedráždit můžeme také pomocí knihy Ani mámy nejsou stejné, která popisuje typy osobnosti nejen u matek, ale u lidí obecně.

Když pečuje tatínek, je to přínosné pro všechny

Pokud máte vy, maminky, obavu svěřit výchovu o dítě partnerovi, zkuste to vidět z té lepší stránky. Především získáte čas pro sebe, který vám v mateřství většinou zoufale chybí. Výhodné je to ale hlavně pro dítě. Ať už pro takové, které má rádo rozmanitost a s vámi už se občas nudí, tak pro takové, které je na nás velmi navázané a potřebuje se zvolna začít odpoutávat. Táta dává dítěti něco jiného než máma. A dítě si zaslouží, aby i v něm mohlo mít model svého chování. A táta si zase zaslouží mít možnost jeho vývoj ovlivňovat.
V neposlední řadě je také důležité hlídat si, abychom my mámy nemyslely jen na vztah se svými dětmi, ale pečovaly i o vztah se svým partnerem. Můžeme totiž zapomínat, že veškerá starost o výchovu a domácnost může přesunout partnera na vedlejší kolej. Přitom i ve velké životní změně, kterou mateřství rozhodně představuje, můžeme vyrůst všichni – my, partner i náš vztah. Více se o tom, jak „být sám sebou, i mít dobré vztahy“ dozvíte v miniwebináři zdarma zde: