Přihlásit se KNIHA O NALEZENÍ SEBEHODNOTY
Milovat nestačí
Pochopíte, co vaše dítě opravdu potřebuje.
Zjistíte, že jste v pořádku. Vy i vaše dítě.
Máte nárok mít se dobře. Ne jen fungovat.
Cesta k sebehodnotě
Co vnímá vaše dítě?
"Můžu být samo sebou," nebo
"něco se mnou není v pořádku..."?
You missed out!
Co v dětství zasejeme, dítě v dospělosti sklidí
Proč je sebehodnota tak důležitá?
Máte zásadní vliv
Právě vy, rodiče, máte na sebehodnotu dítěte zásadní vliv. Co dítěti říkáte, to si o sobě myslí. Oceňujete jeho skutečné já? Nebo ho nutíte být někým jiným?
Milovat dítě nestačí
I milované dítě se může cítit nepochopené a vyrůstat s narušenou sebehodnotou — když rodiče zpochybňují chování, které vychází z jeho vrozené povahy.
Sebehodnota je klíčová
Kvůli narušené sebehodnotě se lidé podceňují, podléhají autoritám, potlačují své potřeby. Mohou být také vztahovační a žárliví nebo se stát agresory či manipulátory.
Justina Danišová
"Při čtení knihy jsem si nejen znovu uvědomila, jak zásadní uvědomění své sebehodnoty, ale také to, jak ji postupně budovat na základě svých silných i slabých stránek. Šárky texty umí odhalit cestu, kterou člověk sám nevidí. Množství příkladů dává příležitost k lepšímu pochopení i přijetí. Je fascinující zažít, co vše se ve vašem životě změní, když si lépe rozumíte, jste si jistější sami sebou, svými schopnostmi. Najednou vás méně věcí vykolejí, cítíte hlubokou jistotu uvnitř sebe a vše se naopak tak nějak snadněji řeší a vyřeší."
Hana Mašková
„Některé své projevy chování, reakce na ostatní, můj pláč jsem brala jako slabost a snažila jsem se je napravit, skrýt, obviňovat se. Pozorování mého typu a pozorování a pochopení jiných typů dle TT mě dělá klidnější. Jsem ráda za to, jaká jsem. Více si vážím svého jednání a zamýšlím se nad komunikací s odlišnými typy.“
Hana Veiglová
„Díky Teorii typů dokážu mnohem lépe využívat své silné stránky a nevyčítám si ty slabé. Jsem si pak mnohem jistější v zaměstnání i v běžném životě. Dokážu také lépe porozumět chování svých dětí, pochopit jejich potřeby a motivy. Díky tomu je můžu adekvátně podpořit, když to potřebují, přijmout i určité zvláštnosti v jejich chování, nekritizovat to, za co nemohou, pomáhat jim využívat svých silných stránek a rozvíjet svůj potenciál.“
Lucie Hermannová
„Uvědomila jsme si, že jsem v dětství se svými vrozenými potřebami moc nepochodila. Přinášelo mi to jen samé nepochopení, problémy a já se naučila být uzavřená, logická, skrývající emoce - prostě taková obranná zeď proti světu. Díky Teorii typů už delší dobu pracuju na zboření té zdi, ale až teď mě šokovalo, že se vlastně učím to, co je pro mě přirozené!“
Petra Macháčková
„I když jsem děti vždy milovala a miluji celým svým srdcem, přijmout je takové, jaké jsou, se mi moc nedařilo. A to jsem tolik četla o tom, jak klíčové je dítě přijímat a objevovat jeho přirozenost, ale nevěděla jsem, jak na to. Pomohla mi až Teorie typů. Díky ní jsem už na cestě, a i když mám před sebou ještě hodně práce, vidím pokroky.“
Vierka Urigová
„Je neuveriteľné, ako sa v tejto teórii človek nájde. V kapitole Sebahodnota je trefne popísané to, čo mi v detstve tak chýbalo. Nie preto, že by mi to nechceli poskytnúť, ale jednoducho preto, že rodičia boli iné typy. Aj vďaka tomu im nevyčítam, že som sa niekedy cítila nedocenene. Dokonca som nenabrala ani odvahu ísť študovať psychológiu, hoci mi to ako NF typu bolo blízke, ale SJ rodičia to nepovažovali za stabilnú profesiu na trhu práce. A pritom, koľko psychológov je dnes potrebných, že? Našťastie, podarilo sa mi v živote zorientovať a dnes som na tom celkom vyrovnane a fajn, čo mi dosť pomáha aj pri výchove NF dcérky.“
Valina Kociánová
„Díky Teorii typů jsem objevila jsem krásu toho, jak jsme každý jiný a naučila se oceňovat na lidech jejich silné stránky a naopak mít pochopení pro ty slabé. Naučila jsem se lépe vyjadřovat, aby mě lidé mohli vůbec pochopit. Každopádně mi to pomohlo k respektu vůči sama sobě a taky to, jak ošetřit své bolesti, využít své silné stránky a žít v souladu s ostatními i sama se sebou. Zní to až idealisticky. Vím. Ale tak to prostě je.“
Příběh třetí knihy Šárky Mikové
My rodiče vychováváme děti pro budoucnost.
Chtěla jsem napsat knihu, díky níž může i vaše dítě zvládat výzvy, které mu život připraví.
„Jsi úspěšná máma.
Protože se mám ráda,“
řekla mi nejmladší dcera Dája v den svých devatenáctých narozenin. Cítila jsem obrovskou radost. Vychovat dítě jejího typu tak, aby cítilo, že je „v pořádku takové, jaké je“, pouští se do nových výzev a nehroutí se z neúspěchů – to byla moje největší životní výzva. Bez Teorie typů by Dája (INFJ) takhle zdravou sebehodnotu neměla. Nedokázala bych přijmout její úzkosti z nereálných věcí ani silné emoce, když realita neodpovídala jejím představám.
Právě při výchově Dáji jsem pochopila, jak úzce je sebehodnota spjatá s vrozenou povahou dítěte a s tím, jak rodiče reagují na jeho projevy. To, co je pro jeden typ přirozené, může rodič jiného typu vnímat jako problém – a dítě si z toho vytvoří obraz o sobě.
S tím jsem bojovala i já ve svém dětství. Rodiče byli jiné typy než já – zajímalo je, jestli mám uklizeno a co bylo ve škole, ale ne, o čem přemýšlím a po čem toužím. Vím, že dělali to nejlepší, co mohli, ale já se cítila nepochopená.
Ve své psychologické praxi i na seminářích vidím dnes a denně, že když člověk zjistí svůj typ osobnosti, když pochopí, kým ve skutečnosti je, jeho sebehodnota začne téměř okamžitě růst.
Těsně před dokončením této knihy mi Dája napsala:
„Všem kamarádům vyprávím, jak velký mám v tobě vzor a jak moc jsem na tebe pyšná za to, co děláš. Není den, kdy bych si na tebe nevzpomněla nebo neudělala rozhodnutí, na které máš pozitivní vliv. Protože jedny z nejlepších věcí, které ve mně jsou, jsou díky tobě. I když zároveň cítím, že existují na tobě nezávisle.“
Psycholožka Šárka Miková, máma tří dětí, s dcerou Dájou.
Díky této knize
