Dítěti se nechce. Pět startérů, které mu pomohou začít.

Dítěti se nechce do činnosti. Ale vy potřebujete, aby ji dělalo. Nebo víte, že když to zkusí, bude se mu to líbit.
Zapomeňte, že dítě bude dělat vše z vnitřní motivace. Někdy musí nastoupit motivace z vnějšku. Ale nemusí to být odměny, na kterých si dítě vytváří rychle závislost. Stačí znát správný startér, který odbourá prvotní nechuť nebo zmírní obavy.

Všechny níže uvedené startéry ale nefungují na všechny děti. Některé mohou situaci dokonce i zhoršit. Je tedy potřeba vědět, jaké dítě se vám narodilo :-). To můžete nově zjistit pomocí Rozvojového programu pro rodiče. Dokonce už u dítěte od 3 let.

Co je vlastně vnitřní motivace?

Vnitřní motivaci cítíme, když je pro nás činnost sama o sobě (nebo její představa) velmi lákavá. Děláme jim proto, že se nám chce. A chce se nám díky dopaminu, který náš mozek v té chvíli automaticky vyloučí. Nemusíme přemýšlet nad smyslem činnosti, nad důvody, proč ji máme dělat. Těšíme se na to a radujeme se i v průběhu. Protože mozek za nás vybral, co nás bude bavit a co nám půjde. Jsou to činnosti, pro které má náš mozek přirozené vlohy a naplňují jeho potřeby.

Které činnosti to jsou? To právě závisí na typu osobnosti dítěte, tj. jeho vrozeného nastavení mozku.

Proč se dítěti do činnosti nechce? Proč chybí vnitřní motivace?

První důvod je, že pro jeho mozek není činnost lákavá – nezajímá ho, nevzrušuje. Nevyloučí se žádný dopamin – žádný dobrý pocit v představě, že by se do této aktivity pustilo.

Druhý důvod? Představa aktivity působí stres. Místo dopaminu se vyloučí kortizol, tj. stresový hormon. A my to nechápeme. Vždyť by z toho mělo mít radost! Ani nás nenapadlo, že se může bát nebo být dokonce ve stresu!

Šestiletá Anička (ISFJ typ) a její dvojče Maruška (ESFP typ) slaví narozeniny. Jako každý rok přijde na oběd babička s dědou, pak je dort a dárky. Letošní dárek je speciální – Anička a Maruška dostaly lístky na muzikál. Protože muzikály zbožňují. A navíc se ten muzikál koná dneska!
Reakce Marušky? „To je paráda! Je to už dneska! Jdu si vzít ty růžové šaty!“
A reakce Aničky! Místo nadšení zděšení: „To už je dneska? To jste mi to nemohli říct dřív!“ A zklamaná babička: „Ty nemáš radost? Já jsem vám chtěla udělat překvapení!“
Jenže Aniččin mozek nemá rád překvapení. Chce, aby byly věci tak, jak je zvyklý – tak je očekává. A na vše nové se potřebuje důkladně připravit.

Co není dobrým startérem?

Startérem by neměla být slíbená odměna. Příslibem tabletu, sladkosti, hračky či peněžní odměny za to, že se dítě do činnosti pustí či ji dokončí, používáme vyloženě vnější motivaci. Dítě se tím učí: „Tahle činnost sama o sobě nestojí za to. Dělám ji jen kvůli odměně.“
A to je přesně mechanismus, který dlouhodobě deformuje motivaci. U některých typů dětí vede k vypočítavosti, u jiných k závislosti na autoritě.

Jak překonat nechuť či stres pomocí pěti startérů

1) Společný začátek

Na citlivé a vztahové děti nejlépe funguje přítomnost rodiče. Potřebují, aby jim rodič pomohl činnost začít tím, že ji budou dělat spolu. V nové prostředí rodičů pomůže se zorientovat – co se od dítěte očekává. Jak to tady chodí. A je k dispozici, když přijdou nepříjemné emoce. Nenechá v nich dítě utopit, ale pomůže dítěti se uklidnit. Prostě bude oporou.
Pozor! Jiné typy dětí ale může pomoc, o kterou si neřekly, demotivovat.

2) Jasný rámec

Dětem, které potřebují předvídatelnost, pomáhá začít, když vědí, co se bude dít a jak dlouho to bude trvat. Jasný  začátek a konec, popř. průběžné milníky jim přinesou úlevu z chaosu a negativních představ.
Pozor! Jiné typy dětí ale může příliš pevný rámec demotivovat. Chtějí mít pocit svobody, volnosti. Jasné časové ukotvení jim znemožňuje si činnost užít.

3) Volba a pocit kontroly

Děti, které chtějí být kompetentní, demotivuje pocit tlaku a bezmoci. Překonat jejich nechuť se podaří, když si mohou volit – tempo, činnost, způsob. Když tedy zažívají, že mají vliv na to, co se jich týká. Když mají tzv. vnitřní pocit kontroly.
Pozor! Jiné typy dětí ale může volba uvádět v nejistotu a chaos.

4) Smysl

Děti, které potřebují rozumět, nezačnou, dokud nechápou proč. Věty „protože se to tak přece dělá“ nebo „protože jsem to řekla“ však nejsou tím správným důvodem. Naopak dítě ujistí v tom, že není důvod se do činnosti pouštět. Důvod by měl mít skutečnou logiku a zároveň výhodnost pro dítě samotné.
Pozor! Jiné typy dětí ale potřebují vidět smysl spíš v dopadech na lidi a jejich pocity. „Protože to druhému pomůže….“ nebo „protože se bude cítit dobře…“ je pro tyto děti dobrým důvodem. Pro prvně jmenované ale nikoliv.

5) Zábava a humor

I když činnost sama o sobě není zábavná, můžeme ji odstartovat tím, že z ní uděláme hru, zábavu, případně si uděláme legraci sami ze sebe. Třeba že to zkusíme a schválně nám to nejde. U některých typů dětí tohle odlehčení odbourá prvotní obavy či nechuť.

Jak zjistit, co bude fungovat u mého dítěte?

Můžete to prostě vyzkoušet. Otázka je, jestli pro vás reakce dítěte bude dostatečně čitelná. Jestli si ji optikou svého typu osobnosti nevyložíte špatně. To se nám rodičům snadno stává 🙂 . Jistější cesta je znát typ osobnosti dítěte i svůj vlastní. Oboje teď snadno zjistíte pomocí Rozvojového programu pro rodiče.