5 rad pro výchovu „akčních“ dětí (SP typů)
„Róza je hyperaktivní dítě, co se mě snaží zničit. Snažím se nastavit pevné hranice, stanovit pravidla, ale nic nefunguje!“
Asi je znáte. Aktivní děti, které od započaté činnosti snadno odvede něco jiného. Děti, pro které jsou vytyčené hranice výzvou k jejich posouvání. Děti, které by nejraději dělaly jen to, co je v dané chvíli zaujme. Výchova těchto dětí je náročná. Je možné ji zvládnout – pokud bereme vážně vrozené potřeby těchto typů – TEĎ A TADY, SVOBODA a OKAMŽITÝ DOPAD.
Možná máte dítě, na které to všechno sedí, jen se vám nezdá tak akční a do nových věcí se nehrne po hlavě. I takové dítě sem může patřit. Klíčové u těchto typů totiž není, že reagují hned, ale že jejich akce je reakcí na to, co se děje „teď a tady“. Do tohoto typu dětí tedy patří i ty, jejichž akci předchází logická analýza nebo nacítění situace.
Čekáte pět rad pro výchovu těchto dětí? Vydržte na konec článku. Budete-li rozumět vrozeným potřebám těchto typů, rady budou mnohem lépe fungovat.
Teď a tady
SP děti jsou neustále „na příjmu“ svými smysly. Mají-li volnost (ideálně venku), je fascinující sledovat, co všechno vnímají a co ve svém věku fyzicky zvládnou. Slyší, co se kde šustne, všimnou si jemných změn v mimice druhých lidí i drobných detailů v okolí. Jsou citlivé na vůně a někdy až přecitlivělé v oblasti svého těla (proto si jako malí svlékají těsné oblečení nebo jim může být nepříjemné chození naboso).
Nespornou výhodou těchto typů je přizpůsobivost změnám. I když si něco naplánují (spíš udělají představu), klidně to změní, když se jim naskytne něco zábavnějšího nebo výhodnějšího. Ani externí změny je zpravidla nevykolejí. Ve většině situací si poradí, i když se na ně nepřipravovaly, protože improvizují na místě podle toho, jak v dané chvíli „čtou situaci“. Navíc netrpí utkvělou představou, že musí udělat to, co si naplánovaly. Neužívají si, že se dělá něco pravidelně (např. každou sobotu jezdí k babičce). Naopak, mají rády změny.
Vnímání „teď a tady“ těmto dětem spolu s potřebou svobody poněkud komplikuje osvojování si pravidel a jejich dodržování. Už jenom přijmout, že některé situace se víceméně opakují a má smysl pro ně domluvit nějaké pravidlo, jim trvá dlouho. V jejich vidění světa se totiž vše neustále mění, nic už nebude takové, jako je v této chvíli. Jejich ideál je reagovat v souladu s aktuální situací – ne dělat to, co se osvědčilo nebo se v takové situaci „obvykle dělá“. Přesto se mohou některé z těchto dětí snažit zavděčit a pravidla se snaží osvojit, aby je měli druzí rádi, zatímco jiní spíše testují jejich logiku a důslednost těch, co pravidla tvoří.
Kvůli zaměření na „teď a tady“ není pro tyto děti přirozené vracet se do minulosti – danou situaci nevyhodnocují na základě toho, jakým způsobem ji někdy dřív zvládly. Samozřejmé pro ně není ani předjímání budoucnosti – domýšlení si, co by se mohlo stát. Chovají se zkrátka podle toho, co se děje „teď“ – využívají k tomu své bystré smysly a spoléhají se na své fyzické dovednosti. Proto je potřeba, aby co nejvíc situací zažívaly na vlastní kůži – ani ne tak proto, aby si do budoucna odnesly ponaučení, ale aby trénovaly své tělo, které jim pak samo „řekne“, co mohou fyzicky zvládnout a co ne. Mají-li pro takový trénink dostatek příležitostí, zpravidla se nezraní v situacích, které vypadají pro okolí nebezpečně, a nepouští se do situací, které by nepřežily. Hranici bezpečného rizika průběžně hledají a testují.
Svoboda
Energii SP dětí blokuje, když něco „musí“. Když „mohou“, otevírají se vrátka jejich vnitřní motivace a uvolňuje se energie, kterou do činnosti vloží. Do toho, co se samy rozhodnou dělat, pak dávají 100%. Ideální by tedy bylo, kdyby mohly dělat jen to, co je baví. U ostatních činností je hodně důležité, aby měly svobodu volby.
Nejde ale pouze o naše požadavky. SP děti se cítí omezované v jakékoliv předem dané struktuře, která předpokládá dodržování postupů a pravidel. Musí vynakládat velké úsilí, aby se přizpůsobily. A přestože se snaží zapadnout, přemíra řízené činnosti, která omezuje jejich potřebu svobody a reagování „teď a tady“ může vést například ve školce ke hromadění energie, která se v prostředí, kde se dítě může uvolnit, projeví hyperaktivitou.
Přemíra pravidel pak kumuluje vzdor, který se projeví emočními výbuchy v prostředí, kde se dítě cítí bezpečně, a tudíž si to může dovolit – u svých rodičů. Někde totiž tu nahromaděnou páru upustit musí. A tak je dobré jim dovolit, nebo přímo nabídnout, činnosti, kde se mohou „vybít“ – starší děti sekat dříví, mladší roztloukat ořechy, rohlíky na strouhanku, vršky od piva kladívkem na „dukáty“, v zimě třeba rozbíjet kry z louže.
„Jako dítě jsem potřebovala hlavně prostor a důvěru svobodně KONAT. Mamka mě třeba vyslala dovézt tátovi svačinu na stavbu domu – do kočárku pro panenky mi dala flašku piva a svačinu a já vyrazila docela daleko přes město. A to jsem byla předškolačka! A zvládla jsem to v pohodě. A vyrostla jsem ve svých očích.“
Okamžitý dopad
SP typy potřebují vždy vidět dopad toho, co dělají. Než by dlouho promýšlely „co se stane, když udělám tohle…“, raději to udělají, aby zjistily, co se stalo, a mohly se podle toho zařídit. Reakcí se řídí jejich další akce.
Mají-li tyto děti prostor, přirozeně na sebe přenášejí zodpovědnost za své činy (ty, které si samy zvolily), a to včetně situací, které okolí vnímá jako nebezpečné. Diskutujte s nimi o rizicích, ale nechte se občas strhnout jejich nápadem, i když už dopředu víte, že je to hloupost. Dítě ocení, že jste s ním do toho šli, že jste mu dali důvěru to vyzkoušet. Bude mu jasné, že za svou akci nese zodpovědnost ono samo a bude to pro něj cenná zkušenost.
Zvýší to důvěru ve vás jako rodiče a příště bude třeba víc naslouchat vašim radám. Potíž nebývá v tom, že SP dítě vaše rady zcela ignoruje, ale většinou si to chce nejdřív zkusit po svém. Potřebuje vidět, jaký má to, co udělá, dopad. Učí se opravdovou fyzickou zkušeností. Učí se i vlastními neúspěchy – postupně zjišťuje, že mít plán B může být dobrý nápad a učí se koukat pár kroků dopředu.
„Hodně na ni sahám oběma rukama, mluvím v jednoslovných větách a s humorem. ‚Zuby! Čistit. Teď!!… ELENKOOOO, takže jdeme spolu… Jeeeeežišiiii, ty nechceeeeeš!!!!‘ když se začne smát, je vyhráno.“
Pět dobrých rad pro výchovu SP dětí:
- Zajišťujte dostatek podnětů a příležitostí k akci (nejlépe venku). Situace zlehčujte humorem, odvedením pozornosti.
- Stanovte minimum pravidel, u těch podstatných však buďte velmi důslední. Oceňujte dítě, když funguje v rámci „systému“ (např. školka) – musí vyvíjet úsilí, aby plnilo úkoly a bylo v klidu.
- Dávejte svobodu, aby mohlo dítě konat, důvěřujte mu, když zkoumá limity. Nechte se někdy strhnout jeho nápadem, i když je jasné, že to nedopadne dobře. Nechte ho zažít důsledky.
- Dávejte maximum důvěry, minimum kontroly, co nejvíc zodpovědnosti. Úkoly, které jsou výzvou (akce, pomoc druhým).
- Buďte čitelní (mimika, slova i činy musí být v souladu), aby si dítě nemuselo domýšlet. Mluvte stručně, jasně a konkrétně.
„Než jsem poznala Teorii typů, byla jsem často v póze, ‚proč sakra Róza nedodržuje vůbec pravidla‘ nebo ‚zase už lumpačí, já to nepřežiju, uklidni se, já už nemůžu, jak pořád běháš‘. Teď si všímám toho pozitivního – jak je veselá, akční, jak dokonale ‚čte situaci‘ – při uklízení si jako jediná z dětí všimla fleků na kuchyňské lince a sama od sebe je vyleštila. Od chvíle, co se na ni ‚dívám jinak‘, je i ona vůči mně mnohem vstřícnější. Dokonce se přišla zeptat, jestli si může vzít bonbon! Dřív ho prostě vždycky ukradla :-). Když ‚testuje hranice‘ a ‚porušuje pravidla‘, zkusím hodit 2 – 3 udičky, až se na něco chytne:-). A naopak si neskutečně užívám její bezprostřednost a nechám se jejími žertíky bavit a směju se, až mi slzy tečou.“
Čtyři typy v rámci temperamentu SP
Ani SP děti NEJSOU STEJNÉ :-). Rozmanitost projevů je daná:
- prostředím, ve kterém dítě vyrůstá (typ výchovy, model rodičů),
- věkem (proto jsou v knize Nejsou stejné kapitoly o všech typech rozdělené do tří vývojových fází a končí dospíváním),
- různým nastavením mozku čtyř „podtypů“ – ESTP, ISTP, ESFP a ISFP.
U některých SP dětí vnímáte jejich velkou citlivost a ve výchově je „utáhnete na vztah“, u jiných zase alespoň trochu funguje logika. Některé z nich působí jako „kamikadze“ už od chvíle, kdy začnou chodit a mluvit, jiné jsou obezřetnější a před „akcí“ nejdřív chvíli nasávají. Dva ze čtyř typů jsou zaměřeny spíše na pocity a vztahy, dva spíše na logiku a výhodnost. Teprve znalost celého typu vám poskytne kompletní obrázek o vašem dítěti, zlepší komunikaci a taky ukáže, jakým vzdělávacím či profesním směrem by se dítě mělo jednou vydat.
Kde jednotlivé typy najdete v knize NEJSOU STEJNÉ?
ESTP v kapitole „Dominantní SE“: Ze všech SP typů se tyto děti jeví jako nejvíce akční a nejvíce testující hranice a pravidla.
ESFP v kapitole „Dominantní SE“: Tyto děti jsou podobně jako ESTP také velmi aktivní, ale více se napojují na pocity druhých lidí.
ISFP v kapitole „Dominantní FI“: Tyto děti jsou podobně jako ESFP akční a citlivé na vztahovou atmosféru, ale jsou o uvážlivější, déle se rozhodují a část času tráví ve svých představách.
ISTP v kapitole „Dominantní TI“: Tyto děti působí jako nejvíce uzavřené ze všech SP typů, protože předtím, než jdou do akce, analyzují dostupné informace a aktuální situaci.
Komentáře k článku
Napsat komentář
Související články
Nenarušte sebehodnotu akčních dětí (SP typů)
„Zkusím a uvidím!“ je základní přístup k životu dětí, jejichž vrozenými potřebami jsou TEĎ A TADY, SVOBODA a OKAMŽITÝ DOPAD. Nenarušte sebehodnotu těchto dětí tím, že je budete za jejich přirozené projevy trestat. To, co dneska vnímáte jako testování hranic a roztěkanost (popř. ADHD), se v dospělosti stane jejich nejsilnějšími stránkami – ze všech typů… Číst dál
Jak kritizovat a nenarušit vztahy
Snažíte se o respektující komunikaci, abyste měli dobré vztahy. Jakmile ale dojde na kritiku, málokdy zůstane komunikace ve věcné rovině bez emocí. Lze tomu předejít? Ano, pokud druhým řekneme, jaké máme vrozené potřeby a co z toho vyplývá pro zpětnou vazbu. V tomto článku to lidé vašeho typu vyjádřili za vás. Stačí to předat dál –… Číst dál
Prokrastinace = šetrné nakládání s naší energií
Každý z nás někdy odkládá úkoly. Lišíme se v tom, proč to děláme. Je za tím rozdílné vrozené nastavení našich mozků - odkládáme to, co nás nebaví a vyčerpává. Šetříme tím energii. A to není vždycky špatně. … Číst dál
Katka Glosová
Ahoj Šárko,
Matěj, můj vnuk, je podle mě ESTP, je akční, testuje pravidla. Žárlí na o dva roky mladšího bráchu. Občas, v rámci jeho představy o pomoci bráchovi a hře s ním, mu dá pěknou čočku (štípne, kousne…) a tvrdí, že neví proč to udělal a že mu nevadí, že to bráchu bolí.
Šárko, děkuji za přiblížení Matěje. Ke Tvé knize Nejsou stejné se pravidelně vracím a čerpám informace. Nejen o Matějovi, ale také o sobě.
Moc Tě zdraví Katka z Horky a Olomóca.
Šárka z Teorie Typu
Ahoj, Katko, díky za reakci na tento článek.
To, co píšeš o vnukovi, je u typů ESTP běžné. Empatii se musí postupně učit, není jim přirozená. A protože dřív jednají, než myslí (v dětském věku, v dospělosti to stíhají zároveň :-)), tak prostě občas ubližují svému okolí. Bohužel to lidé kolem vyhodnocují jako nevychovanost a rodiče takového dítěte z toho mají těžkou hlavu, protože ať se snaží jak se snaží, korigovat chování takového typu dítěte je obrovská výzva. A kdo takové dítě nevychovával, tak nemůže vědět, o čem to je. Tak držím palce tvému synovi a jeho ženě, aby vydrželi a podpořili vnuka v jeho silných stránkách – a že jich je!! 🙂
Petra Macháčková
Katko a kolik je vnukovi? Maličké děti totiž ještě nedokáží zpracovat to, že ony někoho kousnou a on něco cítí. Oni vnímají to, co cítí ony. Kousnu – nic mě nebolí, ale nedokážou už přenést tu zkušenost kousnu – bolí to toho druhého. To se děje až trochu později. ESTP děti nejsou moc empatické, ale u nás třeba doma nejvíc kouše ESFP 2letý synek, který jinak empatický už i v tom malém věku je (cítí moje emoce a reaguje na ně, není mu jedno, když někomu něco je. Tuhle třeba manželovi nebylo dobře a lehnul si na kaname a on přišel a přikryl ho, donesl mu polštářek:-). Ale můj synek ESFP je ještě moc malý na to, aby si spojil kousnutí a bolest druhého, postupně se to učí:-) Každopádně s SP dětmi je velká zábava 😀 Někdy je to náročné…
Helena Štrbová
Prosím vás, ty udičky, četla jsem to i v knize, to znamená odvedení pozornosti na jinou činnost? Tj. když nechci, aby házel kamení, pošlu ho ráchat se v louži? Nebo to znamená něco jiného? Mluvit s dítkem je jak mluvit do vzduchu. Není tak pohybově akční, o sebe se docela bojí, ale všechno musí vyzkoušet, i když ví, že házení (obzvlášť doma v kuchyni) se prostě nesmí. Nemůže si pomoct a prostě hází, rozebírá a šťourá úplně všechno. Házení a padání je prostě největší životní radost. Ochota vnímat matku je na naprosto posledním místě. Minimální pravidla jsem stanovila na zákaz ubližování, ale pro běžný provoz je to teda dost málo.
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Heleno, a jak starého syna máte? U těchto (ale vlastně u všech) dětí nestačí říkat, co nesmí, ale ukázat jim, co jiného místo toho dělat mohou – něco velmi podobného, co má pro ně podobný efekt – tak k tomu uzpůsobit prostředí nebo nabídnout alternativu.
Bára Lav.
Dobrý den, mohu se zeptat jak rozeznat P a J. Syn 22 měsíců mi zapadá do SF, na rozdělení, zda je E nebo I se ještě rozhoduji. Ale zajímalo by mě to rozdělení J a P. Mám obě Vaše kjihy, ale v tom určení se moc nevyznám. Děkuji Bára
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, tenhle způsob určování typu podle jednotlivých „písmen“ bývá dost zavádějící, ale chápu, že ho používáte, protože tu celou složitou věc zjednodušuje. Bohužel z mého pohledu až příliš. Já vycházím z vrozených potřeb – a ty mají typy SFJ a SFP jiné. Vrozené potřeby typů SP jsou popsané v tomto článku. Vrozené potřeby typů SJ jsou úplně jiné – stabilita, předvídatelnost a spolehlivost. Taky o nich chystám článek 🙂
Lucie
Dobrý den. Na váš článek jsem narazila zcela náhodou, ale asi v pravou chvíli. Právě řešíme, co s naší 7 letou dcerkou. Po letošní zkušenosti při sjíždění řeky, jsem se už zoufalá a rozhodla jsem se už její chování řešit. Popravdě jsem už uplně bezradná a ze všech stran jen slyším, že je ADHD jsk vyšitá a že už bych s tím měla něco dělat, ale popravdě zcela ten pocit nemám. Tedy, že je dcerka ADHD. Nebo aspoň ne zcela. Už od mala byla velmi živá, ráda běhala a všemožně je ráda v pohybu. Byla velmi zvýdavá. I dnes si klidně ráda hodiny prohlíží různé knihy a zkoumá obrázky, encyklopedie o lidském světě, vesmíru. Ráda poslouchá příběhy z historie i z rodinné historie. Miluje přírodu, zvířata. Někdy bohužel až tak, že by se nejraději podívala, jak to ve vnitř nich vypadá ( hlavně šneky). Když najde chcíplou myš, je smutná, že zvířátko umřelo, ale zároveň ji velmi zajímá. Od mala je velmi empatická. Opravdu velmi a rychle vycítí pocity druhých. Ráda pomáhá ostatním. Někdy až překotně, že se většinou stane nějaký karambol, rozbije se něco nebo tak podobně. Má dost často zbrklé reakce, mluví za mladší sestru, nepustí ke slovo ostatní, hrozně mluví nahlas až křičí, ve škole se často hlásí a když někdo neví, takse mu pořád snaží radit. Až ji učitelka musí okřiknout. V hodině vydrži docela na místě i když už učitelka říkala, že ji přistihla, jak nesedí, ale klečí u lavice. To se stalo zatím jednou. A to je proč hodně lidem přijde jako typické ADHD. Navíc je trochu nepozorná. Hodně záleží na formě, jak ji někdo něco říká. Nepozorná je hlavně v činnostech. Říkám ji ať se jde dolů obléknout kalhoty na ven. Příjde za za 15 minut a nahá. Po cestě zapomene, co měla udělat. V něčem je překotně rychlá, ale v povinnostech, v uklízení, jít na čas někam je děsně pomalá. Navíc jako by ji uplně chyběl pud sebezáchovi. Vše chce vyzkoušet až na dřeň. Hlavně to nebezpečné. A právě zkušenost z vody, kdy se chtěla nechat svést slabším proudem vody jako na klouzsjdě, mě už donutil už ji začít řešit. Dovolila jsem jí to, ale s vestou, aby ji proud nestáhl. Jenže ta koza, než jsem se otočila, tak si vestu sundala a hupkla do největší hloubky. Ne do toho malého proudu, který jsem ji dovolila. Samozřejmě proud ji strhnul a i já měla pak co dělat abych ji dostala na břeh. A pak se na mě ještě zlobí, že to chtěla jen vyzkoušet a že ji nic nedovolím. Ale ona má už občas nápady, kdy se o ní vážně bojím. ? Jinak je to i velmi pohledná holčička, komunikativní holčička. S každým se hned dá do řeči a je s ním kamarádka. Hlavně s dospělými, ale uplně v pohodě i s dětmi. Až nás ve školce dříve upozorňovali, že jí máme domluvit, aby nebyla tak důvěřivá, aby ji nějaký chlap pak nenabízel bonbony a neodešla s ním. Už jsem z toho opravdu zoufalá. Pořád jen ze všech stran slyším, jak je naše dcerka nevychová, jak nezapadá a že s tím nic nedělám, ale já se skutečně snažím. Po dobrém, po zlém i dokonce výpraskem jednu dobu, ale vůbec mi v tom není dobře. ? A sama vidím a cítím, jak to dcerku ode mě oddaluje. Mohu vás paní autorko článku poprosit o radu? Či pokud je možnost konzultace velice ráda ji využiji.
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Lucie,
z toho, co popisujete, je těžko říct, jestli se jedná o projevy určitého typu osobnosti nebo ADHD nebo kombinaci. Je dobře, že se ji přes tlak okolí snažíte chápat, i když je to pro vás těžké. Napište mi na info@teorietypu.cz, napíšu Vám víc o možnosti konzultace. Šárka
Markéta
To je úplně náš kluk, jsem ráda, že v tom nejsem sama 😀
Markéta B.
Dobrý den, děkuji za článek! Zajímalo by mě, v jakém věku je možné určit přesný osobností typ. Syn má 1 rok, když vidím ostatní děti jeho věku, řekla bych, že bude některý z akčních typů, ale lze už rozlišit který? Děkuji, Markéta.
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Markéto, v roce je to opravdu velmi brzy snažit se s jistotou určit typ dítěte. Dítě se svým typem teprve „učí být“ a v jeho chování se projevují i jiné tendence, velkou roli hraje nápodoba apod. Akční mohou být v tomto věku i jiné typy dětí a důležité pak je, jestli to se synem bude ladit i v těch dalších hlediscích -zejména to smyslové napojení na okolní svět. To v tomto věku mají samozřejmě děti všech typů (vzhledem k vývojové fázi), ale rozdíly už vidíte – některé roční děti už jsou často „ve své hlavě“, odpojené od okolního světa, zatímco SP typy „nemohou nevnímat“. Důležité je pak také napojení na vlastní fyzické tělo – to mají tyhle typy taky hodně silné. Tak zkrátka syna pozorujte, všímejte si jeho projevů. Postupně tady uveřejním články i o dalších třech skupinách vrozených potřeb, tak to budete moci porovnat. Ale pak je potřeba jít ještě do větší hloubky – protože jak naznačuju v závěru tohoto článku, jednotlivé podtypy v rámci SP typu se od sebe ještě hodně liší.
Andrea Houšková
Ahoj Šárko, mam dceru ESTP 4roky. Často jsem absolutne zoufalá , tak moc žárlí na mladšího bratra 2roky, že se bojím je nechat samotne, nevadí jí , ze ho bolí , když mu ublizuje, hlavne, ze si prosadi svou. Klidne , ze stejného duvodu ublíži i mne a vubec jí to nemrzí. Jediné , co funguje je nĕco zakázat a dovolit až když nĕco splní. Všichni mi nadávají jak je nevychovaná, ze školky jí vyhodily, protože pokousala učitelku. Samozřejmĕ, že ji miluju, je to moje vymodlená holčiçka, ale moc bych jí přála, aby ji mĕlrád i nĕkdo jiný, aby mohla chodit na kroužky (odkud ji taky vyhodili). …?
Šárka z Teorie Typu
Zdravím, Andreo. Bohužel tyto projevy chování, které popisujete, se u ESTP typů někdy objevují. Celkově jsou to hodně fyzické typy, které řeší situace svým tělem a teprve později se učí řešit je slovy. Pokud se k tomu přidají nějaké vnější okolnosti, které v nich spouští negativní emoce, neváhají svou tělesnost využít k útoku. Nemůžete čekat, že ji bude mrzet, když ublížila. Ona zatím není schopná se vcítit, to se bude taky učit. Potřebuje svobodu a co nejméně omezování tam, kde to možné je, a naopak pevnost a důslednost u věcí, které jsou nepřijatelné – třeba právě to ubližování okolí. Má rozhodně vždycky dostat jasnou (krátkou, stručnou) zpětnou vazbu, že tohle druhému ubližuje – a to hodně důrazně (nahlas), a zároveň ji u toho pevně držet. Systém odměn a trestů v těchto dětech většinou jen posiluje jejich odpor vůči autoritě. Stejně jako pocit, že nejsou přijímané. Přijímat ji musíte hlavně vy rodiče a ukazovat jí, v čem jsou pozitiva její povahy, dát jim vyniknout.. to, že ji nepřijímá okolí, s tím se zatím smiřte a neřešte to. Je tedy třeba hodně pracovat se sebou – pokud její „nevychovanost“ budete brát jako svoje selhání, moc vám to nepomůže. Stejně tak jako to, když si berete reakce okolí osobně – byť vím sama podle sebe, jak těžké to je si zachovat nadhled a říct si – kdo takové dítě nevychovával, nemůže soudit. Držím palce, Šárka
Libuše
Dobrý den , prosím a jak naučit SP dítě uklízet? Kdyz nemají rády příkazy rozkazy? Dekuji
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, na to je těžké odpověď… je potřeba celkově změnit výchovu z „musíš“ na „můžeš“.. ne vždy to jde samozřejmě. A udělat z úklidu zábavu. A nečekat, že bude nadšeně uklízet sám, ze své potřeby. Některé z těchto typů později v životě ano, protože mají rádi i estetiku a ta je s úklidem spojená.
Veronika K.
Dobry den,
mam doma knihu Nejsou stejne a uplne dobre nerozumiem jednotlivym typom, niektore casti som si musela viackrat precitat. Mam doma 3 rocnu dcerku, je akcna, testuje hranice, tiez neustále bije svojho rocneho brata, ked place jej to nevadi, dokonca sa z toho tesi. Ked sa s niekym rozpráva v jej pritomnosti, prerusi svoju cinnost a nacuva, vsetko pozoruje a nema rada zmeny. Zaroven vsak pravidla tiez nema rada. Viete mi prosim poradit, aky typ by mohla byt? Dakujem
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Veroniko. Z tak krátkého popisku se opravdu typ osobnosti určit nedá, i když jste se snažila určitě napsat to podstatné 🙂 Navíc v tomto věku je určení typu ještě ošemetná záležitost. Musela bych o dceři vědět víc – co znamená, že testuje hranice.. co znamená, že nemá ráda změny – jaké např.? A jak se projevuje, že nemá ráda pravidla?
Anežka
Dobrý den,
my máme doma 4,5 starou holčičku SP typ, tím jsem si po přečtení článku jistá. A teď jsme s manželem vedli diskusi a nemůžeme se shodnout. Mohla byste nám prosím napsat svůj pohled?
Když jí řeknu, že zítra přijede na návštěvu babička (kterou úplně miluje), tak jí tím ubližuju, protože se bude celou dobu soustředit na to, že zítra něco bude. Vím, že se dá odvést pozornost jinam. Jde jen o to, jestli je špatné tu informaci sdělit takhle dopředu. Jestli není lepší to v tomhle případě nechat jako překvapení, nebo oznámit třeba půl hodiny dopředu. Děkuji 🙂
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Anežko, díky za vaši otázku. Není mi z ní jasné, jestli už s tím máte nějaké zkušenosti – jak dcera reaguje, když jí řeknete něco dopředu. Z podstaty těchto typů je to tak, že když jim něco řeknete, chtějí, aby se to dělo hned – pokud je to něco pro ně lákavého. Takže pokud s ní pak musíte řešit otázky typu „Když už babička přijede..“ „Proč už tu není…“ a narušuje vám to jinak pohodovou komunikaci, tak bych jí to neříkala moc dopředu, ale třeba tak tu půl hodinu až hodinu. Pokud jí to řeknete, ona se zaraduje a za chvíli na to zapomene, protože ji zaujalo něco jiného, tak jí to klidně říkejte. 🙂 Šárka
Petra Macháčková
Anežko, mám doma taky 4 letou ESTP holčičku a po zkušenostech jí tyhle věci dopředu neříkám, pokud to není nutné. Ona opravdu chce, aby to bylo tady a teď a když to není tady a teď, je zklamaná. Např. jí řeknu, že zítra pojedeme na výlet … a ona okamžitě jde po čepici, boty, batoh, zabalí si a čeká do 5 minut u dveří… V těch 4 letech je to pro mě po zkušenostech taková hranice, kdy má smysl již něco málo dopředu říkat a je to ku prospěchu. Např. nyní jí již říkám, že „zítra budeš ve školce spát, dneska jdeš po obědě“. Protože ona ráda chodí po obědě a chce „dneska jít po obědě“, ale na zítra se připraví a už to problém není. Nebo třeba říkám, že zítra půjde do školky, aby si mohla přichystat věci a připravit se na změnu (pokud byla nyní 6 týdnů doma) – ale říkám to max pár hodin předem. Naopak mám pak dceru s dominantním Si a ta nutně potřebuje vše vědět dopředu. Ideálně dlouho, aby se připravila. I velmi příjemné překvapení, které by ji udělalo radost, když je překvapení, tak je pro ní „špatně“ a hodí ji to do stresu. Mnohem víc si tyhle věci užije, když o nich ví dopředu. Proto si u ESTP holčičky užívám ten akt „jupí“ a běží ke dveřím, to jsem u ISFJ dcerky nikdy nezažila…
Michala
Dobrý den, můj syn je na tom podobně. Do školky nastoupil bez problémů, ani slzičku neurojil, když jsem odcházela od něj. Zato se začal velice špatně zapojovat do činností s ostatními dětmi. Ubližoval jim, ničil jejich výtvory, vyloženě „visel“ na učitelce a nic jiného ho nezajímalo, než ji mít pro sebe a ukazovat jí, co vše umí a zná – je velice bystrý na svůj věk – 3,5 roku. Poslední dobou je hodně nerozhodný, když potřebuji, aby ve školce spal a řeknu mu, že je to proto, abysme mu mohli koupit televizi do pokoje, tak souhlasí, ve školce se „šprajcne“ a ihned vše odvolá, že televizi nechce a drží se mne vší silou, učitelka ho vyloženě ode mne musí odtáhnout. Rád si stanovuje svá vlastní pravidla a neumí se vžít do potřeb ostatních. Řešili jsme psychologa, dle něj je evidentně hyperaktivní. Při návštěvě neposeděl, hračky ho nezajímaly, dokonce mi řekl, abych si já hrála. Nechtěl spolupracovat a doma jsme začali s výukou angličtiny. Umí napočítat do 10 anglicky, česky do 50. Syn by chtěl vše hned, neumí čekat. Zkoušeli jsme i hru s maňásky, kdy velice dobře spolupracoval, snažím se jej nasměrovat správným směrem, ale nedaří se mi to. S tím ubližováním dětem to bylo tak, že chtěl jet hned na chatu a protože to neměl, tak jim ubližoval. Když jsem se mu snažila vysvětlit, že i mne by se chtělo jet teď na chatu, ale nemůžeme, vůbec ho to nezajímalo. Několikrát jsem před ním neudržela slzy a čekala jsem, že se omluví nebo zareaguje, ale vůbec si neuvědomoval, co se děje. Je to hodně těžké, jsem důsledná a trvám na svém – on mne napodobuje a také si trvá na svém – je z tohoto kruhu cesta ven??? Děkuji Vám za odpověď. Michala
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Michalo, díky za vaši otevřenost. Nemůžu z toho krátkého popisu říct, jestli je váš syn typ, který spadá do SP skupiny typů. Každopádně se mi zdá, že v něčem jste syna vzhledem k věku celkem náročná 🙂 Možná vás mate, kolik toho umí v intelektuální oblasti (angličtina, počítání), a přitom v jiné oblasti se nedokáže rozhodovat, chovat rozumně apod. 🙂 Určitě by bylo zajímavé zjistit, jaký ke syn typ osobnosti, protože s tím jeho projevy budou souviset, ale taky záleží na tom, jaký typ osobnosti jste vy – protože chování dítěte není dáno jenom jeho vrozenými potřebami, ale také tím, jak na ně reaguje jeho okolí, co očekává, čemu se to dítě snaží vyhovět nebo naopak vůči čemu „bojuje“. Takže jestli mohu něco doporučit, tak začít u sebe 🙂 V knize „Ani mámy nejsou stejné“ si určit svůj typ osobnosti, pochopit, co je pro vás důležité a očekáváte od dítěte – a pak se zaměřit na to, jaké máte dítě – je dost možné, že jiné, než jste vy, a vaše potřeby (a očekávání) se nepotkávají. Držím palce při objevování – protože, jak ráda říkám – rozdíly nás mohou spojovat, když jim rozumíme a naučíme se je oceňovat. Šárka Miková
Tereza
Dobrý den, Šárko,
chtěla jsem jen svým komentářem poděkovat za obě knihy! Zatím jsem do nich spíše jen nakoukla (hledám čas, kdy mi hlava trochu víc dokáže myslet a vnímat, což večer po uspání divé zvěře moc často není). Je to něco, co mi konečně dává smysl, a co doufám povede k pochopení toho, proč je náš synek takový svéráz, jaký je! Myslím, že bude typem SP, i když ne úplně tou neřízenou střelou, ale je velmi bystrý, detaily vnímající, velmi opoziční, když po něm cokoliv chceme (podle mě to má jako sport – „To je bílá!“ „Neee, to je černá!“ „Dobře, tak je to černá.“ „Neeeeee, bílááááá!!“ :), na druhou stranu je občas vykolejený z něčeho, co je nové, citově to je takové slabší… Nu, musím ještě hodně studovat! Zatím bojuji i s vlastní definicí typu (občas mám pocit, že jsem snad všechno 🙂 ), ale doufám, že se vším prokoušu, a nakonec nás všechny nějak pochopím 😀 Krásný den!
Lenka
Dobrý den, Terko, náš čtyřleťák je to stejné co popisujete. V opozici ke všemu, změny a novinky moc nepobírá a že by se někdy přišel sám od sebe potulit, to si nepamatuji. Celkove je to s nim po citove a emocni strance komplikovanejsi 🙂
Taky jeste netusim, ktery typ to presne je a jak na nej, ale verim, ze knihu prelouskam a zjistim to 🙂
Iva
Dobry den, mam triapulletacku, ktera jako by Rozarce z oka vypadla. Za ty tri roky jsme se jiz docela zzili, ale stale mame neskutecny problem s usinanim. Je to proste nuda, usnout nechce. Z prikladu – jednou jsem zkusila spankovou masaz, spala do 5 minut. Ted si ale dava sakra pozor, abych ji znovu nemasirovala (a uspavani trva cca hodinu). Nemate prosim nejake napady, jak na ni? Upozornuji, ze jsme vzdy u ni a pokud ne, druhy den se ji to projevi na zdravi (nastesti jen rymou, aby nemusela do skolky).
Iva
A jeste dodam, ze ve skolce usina hned, kdyz ji nekdo hlida, tak usne po obede take hned – a chce byt v mistnosti sama, ale doma je peklo poobedove i vecerni uspavani. Unavena je dost!
Martina Sýkorová
Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda jsou knihy vhodné pro učitelky MŠ. Pracuji v Montessori MŠ a akčních typů máme min. 5 a to od září ještě 6 dětí vůbec nepřišlo kvůli koronaviru. Samozřejmě další typy také 🙂 Umím si představit pracovat podle knihy s 1 dítětem jako rodič, ale co s více dětmi ve školce?
Děkuji Martina
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, ono to není ani tak „pracovat podle knihy“, jako získat celkově trochu jiný pohled na děti. Na to, že vrozené dispozice jsou velmi důležitou složkou jejich osobnosti a že to nemají všechny děti stejné. V tomhle úplně nesouhlasím s Marií Montessori, že všechny děti stejného věku mají stejné potřeby 🙂 Teorie typů nenabádá učitele, aby pracovali s každým dítětem individuálně, ale aby byly činnosti ve školce či škole dostatečně pestré na to, aby si dítě mohlo přijít na své. Což je v Montessori systému zajištěno už tím, že děti mají možnost volby pomůcek a aktivit, ale pak se podle mě málo přihlíží k tomu, že některé děti nechtějí napodobovat pracovní postup dospělého, ale chtějí si věci samy zkoušet.. nechtějí pokaždé pracovat s pomůckou stejným způsobem, ale když už ji pochopily, tak kombinují více pomůcek a vytvářejí něco nového. Pro což nemají někteří Montessori učitelé pochopení 🙂 Z mé zkušenosti Montessori učitelům Teorie typů otevírá oči v tom smyslu, že si díky tomu dokáží mnohé chování dětí vysvětlit a lépe pak k nim hledají cestu.
Andrea
Ďakujem za Váš komentár k Montessori pedagogike 🙂 súhlasím s tým a tiež mi tento koncept (teoria typov) pomáha vnímať v ich odlišnosti potrieb a lepšom naladení na ne. Osobne mám zatiaľ pocit že hlavný rozdiel vidím v tom či sú deti intuitívne alebo zmyslové – zmyslové su tie ktorým ten Montessori systém sedí už na prvý pohľad oveľa lepšie,intuitívne oveľa viac pozorujú, bez priamej práce s aktivitami….niekedy človek ostane až fascinovaný,koľko veci sa naučili bez toho aby niečo „robili“ 🙂
Šárka z Teorie Typu
Díky, Andreo. Ano, je to tak. Montessori systém, minimálně v MŠ, je postaven na pomůckách a praktickém životě, který intuitivní děti zas tolik neláká. Nebo si to zkusí, ale nemají takovou potřebu to dál „trénovat“ – tedy opakovat tuto činnost – spíš by ji rozvíjel někam dál. Zejména NT typy to vnímají tak, že když už jsem to pochopil (princip, jak to funguje), tak už to umím. A chci něco nového. Jak říká můj (už dospělý) ENTP syn: „Já mnohem víc věcí vím než dělám.“ 🙂 A pokud něco „musí“, co tyhle typy nebaví, tak tam naopak jedou na minimax – dají do toho jen nezbytně nutné úsilí.
Protože ale v populaci je smyslových dětí velká převaha, snadno to působí, že to takhle potřebují „všechny děti“. Když navíc polovina z těch intuitivních jsou NF typy, které snadno naskakují na očekávání okolí, se kterým chtějí mít dobré vztahy, nechtějí zklamat atd.
Anka
Dobrý den, díky za poslední inspirativní komentáře a za otevření tématu vzdělávání!
Montessori pedagogika se mi vždycky líbila a s dětmi (pětiletý INTJ a tříletá INFP) jsme toho doma už hodně zkoušeli. Moje děti, ale nikdy nereagovaly tak, jak Maria M. se svých knihách píše. Praktické činnosti je nudí. I když se občas do některé zapojí, za pár minut se z dětských košťátek stanou rakety a ze struhadýlek domečky pro myšky, nebo cokoliv jiného. Montessori pomůcky použijí nanejvýš dvakrát. Když si něco osvojují (učí se počítat například), dělají to skrz hru (počítají dinosaury), i když mají k tomu na poličce připravené montessori pomůcky. U pomůcek obecně vůbec nechápou, proč se mají používat nějak konkrétně, když to jsou tak báječní hadi/podložky pro start rakety/cokoliv).
Montessori škola mi přišla jako dobrá volba pro naše děti a domácí neúspěchy jsem považovala za důsledek mého neodborného přístupu. Už dlouho hledám relevantní informace o vztahu MBTI a montessori a zatím jsem našla jen články o tom, jak NT typ neobyčejně prospívá v montessori prostředí, protože “oslovuje jeho touhu po vědění”, což se moc nepotkává s mojí zkušeností…
Šárko, neplánujete o vzdělávání, různých přístupech a jejich prospěšnosti pro různé děti napsat víc?
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Anežko, díky moc za Váš komentář. NT typům Montessori sedět může, ale spíš až ve škole a je otázka, s jakým učitelem – znám vynikající Montessori učitelku, která je sama INTJ typ a kamarádka má INTJ dceru, která u ní skvěle prospívala. A ještě taky bude hrát roli, o kterém ze čtyř NT typů mluvíme. Každopádně díky moc za podnět pro další článek – paralelně připravuju webináře a píšu novou knihu, tak článků na blog tolik nepřibývá. Ale je to jedno z témat, ke kterému určitě něco napíšu 🙂
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Anko, rozhodla jsem se napsat článek o Montessori a různých typech dětí – zatím jen v rámci školky, o škole napíšu později. Mohu prosím citovat váš příklad? Připadá mi tak trefný! 🙂 Uveřejním ho tady na blogu a půjde i odkaz newsletterem, tak se to k vám dostane 🙂
Martina
Dobrý den Šárko, ráda bych se zeptala na Vaši reakci výše. Dcerka je pravděpodobně ESFP.
Potřebuje svobodu v rozhodování, působit dopad jakýkoliv, silné emoce když není podle jejich potřeb, citlivá na okolí, nejistá když si neví rady.
„…nepřijímá okolí, s tím se zatím smiřte a neřešte to. Je tedy třeba hodně pracovat se sebou – pokud její „nevychovanost“ budete brát jako svoje selhání, moc vám to nepomůže. Stejně tak jako to, když si berete reakce okolí osobně….“
Dcerka začala chodit do nové školky po přestěhování. Děti se znají 3 roky, jsou předškoláci, takže je zde očekávání jak by se už měla chovat. Dcerka je svá, díky typu má problém s organizovanými věcmi, potřebuje rozhodovat, citlivá když se jí něco nelíbí – pláče, křičí, ignoruje, nekomunikuje co se děje. Děti – spíše kluci se jí začali kvůli tomu posmívat, pokoušet testovat, šikanovat….že je mimino, dáma, prostě ukazují a nepřijímají její povahu.
Učitelky to řeší stylem, že je to s dcerkou těžké, nevyznají se v tom, posílají ji k psychologovi., hází „vinu“ na její chování. Jak to s nimi komunikovat?
S čím bych jí prosím mohla pomoci, jak jí posílit sebehodnotu. Protože i když od nás ví, že je takto v pořádku, že je v pořádku že projevuje své emoce a být taková jaké je, tak ji nepřijímají a vidí, že to ve společnosti je vlastně jinak? Že když bude poslouchat a zapadne do systému, tak bude přijímaná.
Děkuji za odpověď
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Martino, děkuji za otázku. Tříleté dítě se ještě samo velmi obtížně koriguje a učitelky by neměly dopustit, aby se k ní ostatní takto chovali, jakkoliv náročné to s ní v kolektivu je. Takže já to vnímám jako neprofesionalitu učitelek, když hned posílají k psychologovi, místo toho, aby společně s vámi rodiči hledali cestu, jak s ní mají fungovat. Je to samozřejmě jednodušší to „hodit na dítě“ než hledat cestu – samozřejmě společně s rodiči, protože ti dítě dobře znají, na druhou stranu v kolektivu se dítě může chovat jinak. Navíc pokud je ESFP, pak asi dlouhými proslovy doma nezařídíte, že ona se bude ve školce chovat jinak – ona potřebuje reagovat na její chování „teď a tady“. Nevím, jak to s ní děláte, ale doma bych jí určitě dávala najevo, kdy její emoce okolí vadí, protože už je hodně hlučná atd. Ne, aby si myslela, že je špatná, ale jak to na druhé působí a proč si s ní potom třeba nechtějí hrát. Aby si vytvářela v hlavně to spojení – já něco udělám (je to v souladu se mnou to je ok, ale okolí se to nemusí líbit) – okolí to nějak vnímá – to má pro mě nějaké důsledky. Takže nějak bych s ní o tom mluvila, ale vždy jen ve vazbě na tu konkrétní situace, která se udála. Samozřejmě ale ideálně, když už není v silných emocích, protože to vás zase nebude poslouchat.
Simone Lachnit
Dobrý den, náš poslední syn bude mít 6 let a podle popisu bych řekla, že je typ SP. Jen si nejsem jistá tím podtypem. ? Oliver už jako maličký byl velmi živý, akční, fyzicky zdatný. Je to velká osobnost. Dokáže být velmi svérázný, paličatý, umí se i rozčílit, když není po jeho, ale je i velmi empatický, citlivý, pozorný, atd. Rád pomáhá, je rád užitečný, je to bohém, ale také rád testuje hranice, dokáže se napojit na druhého a vcítit se… Je to velmi kontaktní človíček, co se týče mne, tatínka a sourozenců. Přesně na něj platí v situaci kdy se zlobí, odvést pozornost…Olivere, jsem si myslela, že se rozčiluješ, ukaž, no jo, něco ti roste na nose…a už se směje. Právě zvažujeme nulku nebo první třídu. Díky jeho soustředěnosti a vydrži. Je možné, že v sobě může mít více podtypů? A takové velmi živé dítko byste dala do školy? Protože si nemyslím, že se to nějak výrazněji za rok změní. ? Ještě podotýkám, že nemá sebemenší problém v komunikaci, spíš naopak. ?
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den. Z toho, jak ho popisujete, bych řekla, že to bude nejspíš ESFP. A co se týká nástupu do školy – je rozdíl, jestli je narozený v lednu nebo v červenci… a hrozně moc záleží na dalších faktorech – inteligenci, zralosti percepčně-motorických funkcí atd. Ale také do jaké školy / třídy / k jakému učiteli jde. Jestli bude výuka dost akční a smyslově pestrá. Jestli bude učitel projevy typu vnímat jako přirozenou potřebu akce nebo jako nepozornost a snahu narušovat vyučování. Pokud je ESFP, tak bude taky důležité, aby ho učitel(ka) měla ráda a dávala mu to najevo. Pak bude ochotnější se „podřizovat“ tomu, co se ve škole chce. Za rok to bude jiné v tom, že bude více schopný ovládat své emoce (když se mu něco nebude dařit, nebude po jeho). Brala bych vážně, jak to vidí ve školce (pokud jim důvěřujete).
Lucia
Dobry den Šarko 🙂 Mam obe vase knihy,v tej o matkach som sa nasla,ale musim povedat,ze tu o detoch citam uz 3roky ? Ako mam rada tento druh literatury,tato je ale fakt narocna teoria ale chytam sa kazdej slamky,nakolko mame so starsim synom (5r) galeje.Mozte mi prosim poradit,ktory je typ?Ja ho typujem na ESTP,podla tej akcnosti.Chodit zacal skoro,hovori od 1,5r plynule.Na ihrisku sme prvykrat obsedeli tak v 3,5r-dovtedy kilometre sme museli chodit,bicyklovat a podobne.Aj doma neodkaze sediet.Keby mu dame krokomer tak nachodi kilometre po byte.Je neskutocne tvrdohlavy,neustupny a odagrgumentuje nas ako pubertak.Co mi ale sedi napr z NT typu je neskutocne bazi po vedomostiach-vo svojim veku ovlada vesmir,geologiu,pocita v milionoch,atd.A nebol vobec kolektivny typ.Taktiez nebol hrhr typ to kolektivu deti.Mal rad spolocnost ale dospelych,deti intenzivne ingoroval.Skolku znasal velmi zle,bol na mna aj je silno naviazany, museli sme ho vziat a dat az v 4,5r -to uz sa tam kamaratil s detmi ale aj tak stale tvrdi ze mu lezu na nervy ked krica a nema rad ked ho ucitelky buzeruju a musi sa ucit basnicky ked nechce a byt tilcho.V kolektive je oblubeny ale drzi sa zlatej strednej cesty.Ked je pri mne je hrdina ale tam vnimam ze si zmapoval situaciu co moze a co nie.V prvej skolke visel na ucitelke ako opornom bode,teraz tam diskutuje z riaditelkou ako jej pomocnik. Neprovokuje konflikty ale kef do neho niekto zabrdne tak sa obhaji. je extra hlucny-z toho saliem ja a mam pravidelne migreny.No mne z logickeho hladiska tieto jeho prejavy zosilneli po prichode brata ked mal 3r-vtedy sa akoby zosypal anarusila sa nam vazba,dva roky tu mame na dennom poriadku krik.Ja som ENFP a som extremne citliva na prejavy agresie voci mladsiemu.A tam dennodenne zlyhavame.Ma nutkavu potrebu stale ho stlacat,buchat a proste nonstop mu robit zle. Extremne na neho ziarli aj ked ho ma rad a zastava sa ho aj ked my dame mensiemu hranicu.A je v poslednej dobe velky hundros a nervak ked mu nieco nejde tak sa stazuje na okolnosti a dava vinu nezivym veciam a nie na to ze zlyhal-napr preco mi to ten blby papier spadol a neriesi ze si ho zhodil sam a podobne.Nema trpezlivost ked sa mu veci nedaria. Ked bol mensi pri vsetkom vydrzal 5min.Teraz pri com hodiny presedi su knihy o dinosauroch a encyklopedie a kresli to.V zivote nenakreslil rodinu a podobne ale dinosaruy,vyrabame knihy o bylinach.Ma svoju imaginarnu krajinu kde su rozne rastliny a zvierata-ale vsetko v realnej rovine-ziadne nadprirodzene,tomu neveri.Ani na certov a podobne.Ma radsej realitaticke rozpravky a diskusie. Hranice su samostatna kapitola-tie skusa ohybat ako sa len da(to ale tiez pripisujem nasej nevedomosti a nekonzistentnosti oďmala-pri druhom vidime rozdiel ked sme pouzili konzistentny pristup),kazdy den na hodinu diskusie aby si siel umyt zuby,vecer do postele ani nehovorim.Ani na obed spat nechce napeiek unave-ako by mal obavu ze mu daco ujde.Aj najjednoduchsia vec ma stoji neskutocne mnozstvo energie nez to s nim odkomunikujem.Ja ho nazyvam malym alfa samcom.Pride mi ako maly dospely ale v zdivenej verzii:D Viete mi z toho prosim pomoct urcit typ,lebo matie ma ta jeho intelektualna stranka,aj ked je pravda ze tiez musi vsetko osahatv alebo vidiet v praxi a popripade ako odkomunikovat ziarlivost a zakladne hranice?Dakujem 🙂
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Lucie, takhle podobně se může projevovat i ENTJ typ. Tak zkuste přečíst i kapitolu o tomto typu. Šárka
Lubica
Velmi dakujem za clanok. Vasa kniha aj blog mi velmi pomohli pochopit potreby mojej dcerky. Mam doma pravdepodobne ESTP dieta (5r). Zial, cela situacia s koronou plus novy surodenec sposobuje, ze pravdepodobne nema dostatok podnetov. Prejavuje sa to tym, ze sa niekedy zabava tym, ze sa ma snazi vyprovokovat (vacsinou stuchanim do mna alebo hadzanim veci, o com vie, ze mi vadi; hadzanie nebolo nejako nebezpecne, ale bojim sa, ze by tak mohla niekedy ublizit babatku, tak to povazujem za hranicu). Inak je to vcelku rozumne dieta, s ktorym sa vieme aj dohodnut (v ramci moznosti typu). Vedeli by ste mi poradit, ako sa zachovat v tejto situacii? Najma ak napriklad prave krmim babo a neviem sa jej venovat a aj akykolvek fyzicky kontakt sa v tej chvili neda realizovat.
Lubica
Este dodam, ze moja kludna reakcia znamena u nej zvysenie intenzity.
Petra
Dobry den,
Moc dekuji za obe dve knizky. Chtela jsem se vas zeptat o radu se synem. Je mu 2 3/4 roku a myslim si ze je ISTP (stejne jako ja). Kdyz jdeme ven tak je hodne tezke ho prinutim aby sel tam kam potrebujeme. On rad chodi ale jenom tam kam chceme my, . Kdyz reknu “jdeme tamhle” tak se dost casto otoci a jde naopacnou stranu. Muzu se zeptat co stim?
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, píšete, že je stejný typ jako vy. Co by fungovalo na vás? 🙂 Šárka
Zita
Dobry den, prave jsem objevila Vas web a unave navzdory procitam clanky. Jsem uplne u vytrzeni, nebot tento clanek mi prave ozrejmil, proc je to s mou rocni dcerou nekdy tak neuveritelne narocne.
Je velice bystra a telesne zdatna, zadne zakazy ani vysvetlovani na ni neplati, bohuzel doposud fungujeme tak, ze vse potencialne nebezpecne (manipulace s rozpalenou troubou atp.), musim delat co nejvice pokradmu, jakmile si totiz cehokoli zajimaveho vsimne, vrha se na to a zkousi. Nedokonane “mety”, ktere se ji snazim prekazit (vylezani z detske zidlicky na linku, splhani po kocaru, hazeni jidlem na zem atd.) si zapamatuje a pri nejblizsi prilezitosti zkousi znovu. Cele dny se tak neustale pomoci malych “lsti” snazim presmerovavat jeji pozornost, protoze jiny zpusob, jak ji odradit od zakazaneho jsem nenalezla, a neustale musim vymyslet neco noveho, protoze co fungovalo predevcirem, uz neplati. Moje maminka uz vyjadrila dokonce obavu, zda neni hyperaktivni, nebo nema napr. adhd, mne se ale jinak zda velmi sikovna a vnimava (prave i na lidskou mimiku a gesta a nalady).
Dekuji Vam tedy za skvely popis a tesim se, ze v knihach najdu jeste podrobnejsi rady!
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Zito, díky za komentář z praxe 🙂 Je skvělé, jak jste si našla svou cestu, abyste to s dcerou zvládala, a zároveň dokážete oceňovat její dary. Jen musí být těžké odrážet pochybnosti okolí, ale tak snad i k tomu Vám tento článek a moje kniha pomohou. Držím palce! Šárka
Simona
Dobrý den, děkuji za tyto stránky. Pomohly mi pochopit mou tří a půl letou dceru, která je nesmírně akční, komunikativní (na ulici se dá bezprostředně s každým do řeči a má velmi ráda děti) a do všeho jde z mého pohledu „bezrozmyslu“. Dost věcí, které jsem dříve vnímala jako velký problém se nám už podařilo překonat. Např. úklid a oblékání už zvládá dobře. Ale někdy právě v situacích, kdy ji něco řeknu, že musí, narazíme na problém s následným výlevem vzteku. Často se to objevuje např. u jídla a poslední dobou i hodně odmlouvá taťkovi, řekla bych bych bez rozmyslu na tom, co po ní chce automaticky se začne vztekat a řekne ne.
V září má dcera nastoupit do státní školky a chtěla bych se Vás zeptat, jak jí co nejvíce pomoci se změnou prostředí. Obecně mám pocit, že má problém s autoritami a ráda dělá to, co chce ona. Navíc se dokáže akčním přístupem úplně „vyšťavit“, což pak přejde do únavy a následného vzteku (odpoledne již většinou nespí).
Ještě pro doplnění: V necelých třech letech chodila pár dní v týdnu do lesní školky, z té ji však ředitelka vyloučila. Z toho mála, co jsem se dozvěděla asi docela často neposlouchala a nechtěla se přizpůsobit tomu, co dělali ostatní. Školka byla s prvky Montessori a měli v ní zavedeno poměrně dost pravidel, která pro ni v té době byla nová.
Má otázka tedy zní: můžete mi prosím poradit jak mohu SP dítě pomoci aklimatizovat na nové prostředí ve školce?
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Simono. No podle všeho se vaše dcera v novém prostředí bude aklimatizovat dobře, akorát je otázka, jak to budou snášet učitelky 🙂 Myslíte to spíš asi tak, jestli jí nějak vysvětlit, jak se má chovat – a určitě si sama odpovíte, že to asi není moc možné, že se stejně bude chovat podle aktuálních impulsů 🙂 Hodně záleží na samotných učitelkách – to, že je to státní školka, ještě neznamená, že nebudou mít pro takové dítě pochopení – určitě není první ani poslední takové dítě v jejich školce. Paradoxně může být ve státní školce méně pravidel než v Montessori školce, ale fakt bude záležet hlavně na učitelkách. Čím víc ji budou omezovat, čím víc budou tlačit, tím víc bude testovat hranice a jejich trpělivost. Naopak když bude cítit alespoň nějakou svobodu a učitelky ji nebudou odsuzovat, tak může být úplně v pohodě a „pravidla“ dodržovat proto, že to dělají ostatní – ne proto, že učitelky řekly, že to budou dělat všichni, ale protože dítě vidí, že to všichni přirozeně rádi dělají… Takže vám víc nepomůžu.. možná bych zkusila s učitelkami dopředu promluvit – že je dcera hodně akční a aktivní, potřebuje hodně pohybu atd. Držím palce, Šárka
Lenka
Dobrý den, poradíte mi prosím, ke kterému typu mám přiřadit svého čtyřletého SP syna. Už jsme úplně zoufalí.
Akční je od miminka, s tím už jsme se naučili žít, ale se zbytkem si nevíme rady a tím je:
věčně v opozici, úplně na vše o čem se bavíme musí mít opačný názor a nepřesvědčíte ho, že tak to je.
absolutně nechápe, že když někomu ublíží nebo někoho něco bolí, není to k smíchu, stále někomu přeje něco zlého, např. au, nedělej to, to mě bolí – reakce já chci aby tě to bolelo, nebo má tě to bolet…
odmítá se omluvit…
když není po jeho, neskutečný záchvat vzteku, na který nic nezabírá.
Je pravda, že jsem si díky knize uvědomila, že manžel zakazuje opravdu snad všechno co malého napadne a z toho to taky pramení, ale opravdu je to už zoufalé.
Za pár dnů nastupuje do školky a bojíme se, jak to s nim budou učitelky zvládat…když pomineme fakt, že tam za celý den nic nesní, rotože jí dohromady tři věci, ale to je zase jiná kapitola 🙂
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Lenko,
z toho mála, co píšete, je těžké to říct.. ale mohl by to být typ ISTP nebo ESTP (oba patří do tohoto SP temperamentu), nebo taky typ ENTJ (ten patří do NT temperamentu). Ale nevylučuju i jiné typy.. navíc pokud málo jí, mohou být jeho vyhrocené emoční stavy podpořené nedostatkem živin.
Nicméně jste na to kápla – pokud je dítě takhle „řízené“, jak popisujete, jdou některé typy do tvrdé opozice a nic s tím nenaděláte.. naopak, pro život se akorát naučí být připravený bojovat proti jakémukoliv sebemenšímu omezování. Takové dítě potřebuje mnohem více autonomie, možnost rozhodovat se podle sebe (tam, kde to jde) a zažívat důsledky svých rozhodnutí. To je ale změna celé výchovy, na to není jednoduchá rada… A co se týká školky, tak hodně záleží na učitelkách, jak k němu přistoupí. Někdy se tyto dětí překvapivě dobře „zařadí“, pokud není přístup učitelek příliš řídící a kontrolující, a doma dál proti autoritě bojují. Ale je taky možné, že si vzorec chování „je třeba proti autoritě bojovat“ přenese i do školky… Každopádně změnit budete muset něco vy doma, bez toho to nepůjde. Připravuji on-line „výchovný kurz“, který bude mimo jiné o autonomii u dětí, samozřejmě ve vztahu k různým typům. Ale to bude hotové až někdy ke konci roku.Doufám 🙂
Jana
Zdravím Vás. Moc zajímavý článek. Netuším kam zařadit synka. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Teď je to období kdy chce vše sám, vozit vozík v obchodě, oblékat se, krájet zeleninu , sýr ( to zvládá bravurně, v kuchyni se mi motá snad od roku). Snažím se mu umožnit vyzkoušet téměř vše. Ale nedej bože když se nedaří, okamžitě začne jedete jako siréna, ale v pohodě to zvládneme a za chvilku je dobře. Přítel mi vyčítá, že mu vše dovolím, že výchova žádná. Honzík je moc šikovný, kladivem zatlouká hřebíky, sám se umí umýt, ale mluvit se mu moc nechce. Kdy bych měla začít řešit? Řekne např. táta a zbytek mi dá vědět znakováním např. táta brm a kroutí jako volantem, tak mu řeknu ano táta jel autem do práce a má volant řídí , s tím je spokojený, kdybych neřekla tak by začal plakat, ale sám ještě neřekne ani jednoduchou větu. Potom bych prosila o radu, Honzík jde na plánovanou operaci , já mu to řekla že mu budou spravovat bříško, vůbec se mu to nelíbí, nějaká rada jak mu to vysvětlit aby to byl schopný pobrat v klidu? Jdeme už v pondělí, tak snad to zvládneme. Děkuji moc Jana
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Jano, v tomhle věku je ještě těžké určit typ osobnosti dítěte. Podle toho, co píšete, mu vyhovuje, když má hodně autonomie, tak se toho držte. Na rozmluvení má ještě čas, uvidíte po třetím roce, jestli se to nebude vůbec zlepšovat. A s operací, to je každá rada drahá.. Jediné, co můžete, je být s ním a neustále mu dávat najevo, že ho máte ráda a že to spolu zvládnete. Vzhledem k věku doporučuji také článek o období vzdoru: https://www.teorietypu.cz/obdobi-vzdoru/ a také o vzdoru u různých typů: https://www.teorietypu.cz/proc-uz-se-s-ditetem-neda-snadno-domluvit/
Šárka
Lucie
Dobry den,
Ac je synovi teorve 2 a 1/4 je to v podstate SP typ jak vysity:) najdu nekde vice cteni o tomto typu a zjm jak pristupovat k vychove?
Dekuji
Lucie
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, více najdete v knize Nejsou stejné – pod SP typ patří čtyři typy – ESTP, ESFP, ISTP, ISFP. Všechny jsou v knize popsané. Akorát některé děti, které vypadají jako ESTP, tak se z nich později vyklubou ENTJ.. 🙂
Jana
Máme synka, 4 roky ESTP. Je od mala velice akční, odolný a hyperaktivní. Vůbec nebere na vědomí nějaké mantinely. Od počátku jsou problémy ve školce, že nedokáže být v klidu, nesoustředí se nevydrží sedět. Doma nás hodně s manželem taky zkouší. Snažíme se být důslední a když něco zakážeme vysvětlíme a držíme se toho. Vyjádříme pochopení. Jenomže před týdnem vygradovala situace, kdy byl týden nemocný. Nemohl se vidět s kamarády, nemohl moc ven že pršelo, nemohl do školky. Na procházce vylezl na dětský domeček, kopal na mě kamínky a nebral na vědomí, že by mi mohl ublížit, nereagoval na to, že jsme měli jít domů jelikož začal zase kašlat. Opravdu jsem musela křičet a vyhrožovat, nejsem na sebe pyšná, ale někdy jsou situace, kdy si opravdu už nevíme s manželem rady.
Knihu bohužel ještě nemám, ale pročetla jsem si pár článků a sice chápu proč nedokáže poslechnout ale jak to napravit?
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, rozumím vaší frustraci, musí to být náročné. Vidím, že dobře rozumíte tomu, že takové dítě potřebuje neustálé podněty a změny, takže týden být doma je pro něj velmi náročné – potažmo pro vás. Tlakuje se v něm energie, které vybublává testováním hranic. Nemůžete ale čekat, že ve čtyřech letech bude myslet na to, že vás může zranit, že bude brát vážně vaše argumenty, že je nemocný, a proto musíte jít domů. Takové vysvětlování tyhle děti moc nevnímají. Potřebují maximum svobody tam, kde to lze – ještě víc, než běžně dětem dáváme. A hlavně doma, protože ve školce se musí víc omezovat a přizpůsobovat pravidlům. Doma potřebuje mít hodně volnosti. To neznamená, že může druhým ubližovat. To naopak musíte zarazit v začátku. Nenechat si to líbit. Ale ne s tím, že on je kvůli tomu špatný, že ubližuje okolí. Ale s tím, že ubližování prostě není v pořádku a vy ho nebudete tolerovat. Doporučuji koupit si knížku Nejsou stejné a tenhle typ pochopit do hloubky. Mnohé se vám ještě objasní. Šárka
Michaela
Dobry den,
Nejaky tip, jak takovemu diteti nenasilne vycistit zuby? Tezko mi bude verit neco o moznych kazech :-/ jsou mu skoro 2 a jeste jsme je ani jednou nevycistili poradne.
Tereza
Nevim, zda to u vas bude fungovat. Taky nas to hodne trapilo. U nas hodne pomohlo cistit v leze. Udelali jsme z toho takovy ritual. Pustila jsem ji oblibene video s cistici pisnickou a polozila si ji hlavou do klina a cistim. Nekdy chtela sama, nekdy me nechala. Na zacatku jsem cistila hlavne ja a zpivala u toho tu pisnicku. Ted docistuju jen kdyz vidim, ze tam ma plak. Uz nepotrebuje ani pisnicku ani lezet. Pisnicka – protoze ma rada delat veci hrou. Lezet – protoze se vam tak lepe bude manevrovat. Navic ma ukol, drzet mobil s tou pisnickou. Rada si vybira kartacky sama v obchode. Ma dve pasty, ktery si taky vybrala.
Katerina
Dobrý večer Šárko a maminky SP dětí. Jako maminka ESTP 5leté holčičky mám prosbu o radu, jak jí vytrhnout z akce a myšlenek, když mě slyší ale nevnímá. Zatím bohužel jediné co zabere je na ní houknout, což je pro mě už znak, že mi dochází nervy a není mi to příjemné, protože jsem jinak velmi harmonický typ. Jí to evidentně nevadí. Je velmi akční, když spolu něco děláme, tak mi vše odkýve, ale dělá přesně to co řeknu že dělat nemá. Snažím se tomu předcházet, vysvětluji předem, vysvětluji při akci, výsledek nulový 🙂 kdyby mě aspoň napadlo něco vtipného
Tereza
Hezky den Sarko, dostala jsem Vase knihy k Vanocum a prochazim je. Jsem nadsena, ve spouste vecich mi pomahaji videt jak to muze mit nekdo jinak. Nejprve jsem cetla matky, kde jsem se jasne zaradila do ENTJ. Ma dcera se mi zda jako ESTP (2.5r). Je velmi kontaktni, vynalezava, akcni – zaroven si hlida sve bezpeci sama (napriklad jakmile vidi auto jde na chodnik apod.), Obcas leze na linku, parapet apod. Prijde mi, ze dokaze odhadnout kam uz ne. Je hodne fyzicka, kdyz ma malo me pozornosti nebo kdyz je v zapalu hry tak treba kousne nebo vzteky hodi veci na zem. Nevnima, ze treba nekoho rozbreci. Ale rikam si, ze je na to mozna jeste mala, resi jen sebe. Kdyz ma zacit prset, hlasi to snad 5min dopredu, nikdy se neoblikne dle toho jak ji reknu, ze je venku, ale dle toho jak je v byte. Jak si ale procitam knihu o detech, obcas mam dojem, ze ctu o svem detstvi. Zminila jste nekde vyse zde v komentarich, ze se obcas tento typ ESTP zmeni na ENTJ. Jak je to mozne, prijde mi to tak protichudne. A ted me to zarazilo jak tedy o typech premyslet. Sama v sobe kus ESTP stale mam, mam rada dobre jidlo, improvizaci, tanec, nekdy nevim, kdy je dost, vztahy s blizkymi jsou pro me stale neco, co spis musim delat rozumove analyzou. Zajimalo by me, kdy se toto v zivote meni, ze se typ zacne prelivat? Nebo jake podnety z pohledu rodice toto muzou zpusobit. Ptam se vlastne proto, abych se ubranila skatulce, kterou dceri prirknu v jejich 2.5 letech. A jeste jeden dotaz, nechystate treba knihu i pro otce?
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Terezo.
U 2,5 letého dítěte je na určení typu ještě velmi brzy. Teprve se „učí být svým typem“ (mezi 2. a 3. rokem se teprve ustanovuje JÁ v naší osobnosti), i později je ale hodně ovlivněné modelem rodičů, který napodobuje. Takže opravdu buďte opatrná a dál dceru sledujte. S tou změnou typu v průběhu života je to trochu jinak, než píšete – jsme stále stejným typem, jen se učíme využívat i naše méně preferované stránky. Podobnost mezi ESTP a ENTJ spočívá v tom, že ENTJ má jako třetí funkci Se, která je u ESTP ředitelem. Takže i ENTJ děti působí jako malé (kdy se teprve učí být svým typem, a to tak, že zkoušejí různé polohy a zjištují, která je ta jejich přirozená) jako akční, fyzické a málo vnímavé vůči pocitům ostatních. Tak „ačnost“ se později promění do více promyšlených „akcí“, které ale budou méně impulsivní než jsou u ESTP. ENTJ mají všechno více promyšlené, i když navenek to vypadá, že rychle konají, tak ve skutečnosti konají až po logické analýze. Kdežto ESTP většinou konají a analyzují tak nějak za pochodu.. dle hesla zkusím a uvidím, zanalyzuju dopady a podle toho se budu rozhodovat, co dělat dál. Ta malá vnímavost vůči pocitům ostatních mají oba typy společnou a vychází z jejich Te (u ENTJ) a Ti (u ESTP).
A knihu pro otce nechystám 🙂 Museli by nejdřív houfně chodit na moje semináře, abych měla z čeho čerpat. Ale určit typ si v knize Ani mámy může určit i otec, když vynechá části o mateřství 🙂 Naopak chystám knihu o sebehodnotě, protože to je něco, s čím mají více či méně problém skoro všichni a je dobré to vědět, abychom to nepřenášeli na naše děti 🙂
Renata
Dobrý den
Děkuji za pravidla, jak vychovávat, bohužel moc dobře nechápu, jak je využit v roli průvodce. Jedná se o komunitu 15 dětí, kde nedodržování pravidel bourá stabilní základnu komunitky. Máme tam jednoho hocha, který potřebuje právě tento individuální přístup, ale bohužel při věnování se programu a ostatním dětem není toto možné. Průvodci se mu věnují, ale jen v stejné míře, jako ostatním dětem. Doporučíte mně prosím nějaké rady? Obávám se, aby kluka ostatní nevyřadili z komunitky pryč. Děkuji
Alena
Dobrý den, řeším u syna (7 let), zda je ESTP nebo ESTJ. I když se jedná o úplně odlišné typy z hlediska vrozených potřeb, vidím u syna znaky jak SP, tak SJ. Odmala je komunikativní, usměvavý, hlučný, do všeho jde po hlavě a s nadšením, je nebojácný a rád zkouší nové věci, je i flexibilní co se změn týče, změna plánu ho nerozhodí (jedině snad, když má slíbenou velice lákavou činnost, která se zruší). Vždy se pro něco nadchne, ale ne vždy to dokončí. Doma a venku testuje pravidla, když něco chce udělat a já zakázku, nedokáže se většinou ovládnout a stejně to zkusí. Podle toho mi jednoznačně vychází jako SP.
Do toho ale odmala rád říká druhým, co mají dělat (např. v autě – je zelená, jeď, teď odboč apod.), odmala má výbornou časovou orientaci (v 5 věděl, jaký je rok a kdy půjde do školy), což spíše sedí na dominantní TE podle knihy. A např. ve škole se chová podle mě v rozporu s SP, sice ho sezení a učení moc nebaví, nejradši má tělocvik a družinu, ale chová se vzorně a dle jeho slov nechce mít poznámku (kterou jednou dostal za běhání), takže o přestávce jen sedí, radši si s ostatníma nehraje (=neběhá), aby už poznámku nedostal. Je to čistě jeho rozhodnutí, my mu doma kvůli oné poznámce žádné problémy nedělali. Jinak si s dětmi ve škole hraje rád i do školy chodí bez problémů (nebaví ho tedy až tolik učení, i když mu naštěstí jde výborně, ale že by chodil do školy s nechutí to ne).
P.S. Extraverzí, smysly a myšlením jsem si u něj jistá, jinak myslím si tak na 80%, že je ESTP, ale matou mě ty projevy, co jsem psala výše.
Moc děkuji za případnou radu!
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, mně to tedy připadá spíš jako ESTJ.. Ta schopnost korigovat se ve škole kvůli pravidlům, včetně sezení o přestávkách.. To, že je akční a nebojácný, to ESTJ typy bývají (nejen jako děti) To, že ne vše dokončí, to je u sedmiletého dítěte normální.. A že testuje pravidla a jde proti vašemu zákazu.. to záleží na tom, jestli mám zároveň dost autonomie. Pokud ho nutíte „poslouchat“ a nemá moc prostoru pro to, aby mohl sám o sobě rozhodovat, tak tomu se ESTJ může aktivně bránit. Ale vím toho o vašem synovi moc málo.. V Klubu TT je rozhovor o ESTP typech, můžete kouknout.. o ESTJ tam bude taky, nejpozději v září. Tam pak ty rozdíly uvidíte jasněji 🙂 Šárka
Darina Fialová
Dobrý den, řešíme se 4 letým synem problém s respektováním obou rodičů. Pořádně se mi nepodřilo určit, který z typů bude. Mluvila jsem s paní učitelkou ve školce, která mi doporučila kromě školkového psychologa, kterého slíbila kontaktovat, právě Vaše stránky a zkusit se poptat tady. Obě paní učitelky, které se synem jsou nejčastěji, se shodly, že s ním žádný větší problém ohledně respektu nemají. A že když přijdu já, vidí přesně změnu v jeho chování, jinými slovy: „Přišla maminka, mohu si dělat, co chci“. Manžel jej vyzvedává ze čkolky vyjímečně, vodí ho převážně ráno a to je většinou v mezích možností v poklidu. Popíšu jednu z mnoha situací, kdy už nevím, kudy kam. Chystám večeři, syn se rozhodne stavět dřevěné koleje na kuchyňský stůl. Já i manžel mu říkáme, ať je tam nedává, že jdeme jíst a potřebujeme tam místo, že si je může postavi u sebe v pokoji. On jako kdyby slova po něm klouzaly a vůbec se k němu nedostaly pokračuje dál. Opakuji znovu, ať jde stavět do pokoje a poté mi prasknou nervy a začnu na něho křičet, případně dostane na zadek. Mě je to potom líto a všechno je špatně. Jenže jak z toho ven? takových situací je během týdně několik, o víkendu je to ještě horší, protože jsme spolu cellé dny. A já už jsem z toho nešťastná. Děkuji moc za odpověď. Darina
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, to, že ve školce autority respektuje a vás doma ne, je naprosto normální. Co se týká určení typu osobnosti, zkuste to pomocí knihy Milovat nestačí – https://www.teorietypu.cz/kniha-milovat-nestaci/ A co se týká vašich interakcí a jejich změny, tak doporučuji obrátit se na Irenu Kubantovou – http://www.montessori-praxe.cz – pracuje s rodiči malých dětí velmi prakticky – on-line nebo i přijede k vám domů. Šárka Miková